Elminage Gothic

Elminage patří k hrám, jaké si člověk podle obrázků snadno zařadí mezi tuctovky a zakoupí maximálně na herní sucho. Budiž i můj případ. Nicméně jak jsem se dokopal k rozehrátí, první dojem zůstal na prvním podlaží a dál už jsem byl unášen cepováním postav a špeluňkováním. Opravdu rozsáhlý a v některých směrech unikátní dungeon s pestrým bestiářem a velkou chytlavostí. Jeskyně jsou přes meh grafiku zajímavé, velká škála překážek, propadadla, dezorientující plošiny, zapastičkované truhly u kterých nevíte, jestli vás zkamení, sežerou manu či vás teleportují na dno podzemní řeky pro smrt. Úplně jsem z toho zavzpomínal na Demisi.

Avšak pokud se člověk chce do Elminage ponořit, musí překonat řadu nestandardních prvků. Máme tu: omezenou mapu přístupnou pouze přes konzumáče a kouzla, oškubaný inventář postav, snižování statů postavám při novém levelu (to je naštěstí vybalancované pro dlouhodobé hraní a s každým mínusem přichází šance na plus příště). A asi největší nahodilost, bojová iniciativa, jako by nestačilo, že jsou ve hře plošná kouzla, která pokud RNG vyčíslíčkuje, dokáží vyřadit celou skupinu hrdinů třeba spánkem či paralýzou, navíc je tu vždy šance na překvapení, což znamená volné kolo pro všechny nepřátele, rovná se prakticky prohraný souboj. Jen slabou útěchou může být fakt, že vy monstra můžete překvapit taky.

A to co mi vadilo asi nejvíce na celé hře, adventuření. V RPG mám rád, když aspoň hlavní úkol dává smysl a vím kam jít, co udělat. Tady člověk občas tápe, neaktualizuje se mu úkol v deníku, třeba bez větších vodítek hledat chlápka v jeskyních a on se tam v jednom patře krčí v tajné místnosti. Stejně tak jsem se snažil dlouhé hodiny otevřít dveře v dolech, zkoušel různé kombinace aktivních míst na patře, poučen hledal tajné a až zoufalé řešení, najmout si ve městě postavu zloděje, mě posunulo dál. Fuj.

Obtížnost. Ano, hra se s hráčem nemazlí, ale pokud jste zvyklí si občas projít RPG na nejtěžší obtížnost, tak o moc tužší Elminage není. Ukládat můžete kdekoliv mimo boj, můžete měnit postavy pokud se vám nelíbí, a vždy případně doexpit levely. Avšak grindování bych se tolik nebál, sám jsem hrál bez návodu (měnil pár postav během hry za užitečnější) a základní hra mi trvala zhruba 110 hodin, z čehož jsem čistě grindoval tak 15h, zbytek herní doby jsem vždy řešil úkol, hledal cestu dál nebo aspoň doprozkoumával kouty map.

Na japonskou hru mi stylizace přišla ukočírovaná, nárazově se objeví bojový sněhulák či podobná ujetost, ale většina stvoření se očividně hlásí k temnotě a ladí se zbytkem atmosféry. Myslím že si hru užijí hlavně hráči starších rozsáhlých RPG, co mají dostatek trpělivosti a překonají seznamování se hrou.