Yuuko Amamiya a Yuu Himura se běhěm Vánoc potkávají v kostele, který pro oba z nich znamená mnohé. Jejich setkání však není náhodné. Znají se již ze školních let, ale Yuuko nemá, až do jejich znovu setkání, žádné vzpomínky. Začnou si vyprávět příběhy lídí, se kterými se setkali, jejichž životy ovlivnili a pomohli jim zažít šťastný konec jejich pohádek.
Vizuální novela Ef: A Fairy Tale of the Two. obsahuje celkem čtyři, na sebe nepřímo navazující, kapitoly. Každá z nich se soustředí na jinou dvojici hlavních hrdinům, ale jsou vzájemně propojeny a většina postav se objevuje ve všech kapitolách. Původně byla Ef vydána, jako dvě samostatné hry, s názvy Ef: The First Tale a Ef: The Latter Tale, o dvou kapitolách. Vznikla také manga adaptace. Příběh vyšel také rozdělen do dvou anime sérií pod jmény Ef: A Tale of Memories a Ef: A Tale of Melodies.
Solidor
V nejdůležitějším aspektu vizuálních novel Ef selhává. Všechno ostatní je ale provedeno na pět hvězd. Předně je tu nádherná grafická stránka, u které je vidět, že někdo přemýšlel, jak mají být jednotlivé scény podány. Osvětlení, detaily spritů postav i pozadí a technické provedení (mrkání a pohyby úst), jež nejsou u PC novel tak úplně samozřejmostí vystřelují Ef na samotný vrchol žánru. Vše je navíc dokresleno podmanivou hudbou.
Ovšem, trochu paradoxně, u vizuálních novel není vizuál zase tak důležitý. Tím podstatným jsou texty. Nebudu lhát, že Ef je špatně napsaná. Říci však, že je napsána dobře také není pravda. Hlavně je totiž zdlouhavá a to do takové míry, že jsem se k dohrání musel chvílemi přemlouvat. Kdyby 40 hodin herní doby autoři seškrtali na polovic vůbec nic by se nestalo. Utahanost dialogů je ubíjející a ze šesti částí, na které je hra rozdělena, bych pouze dvě označil za kvalitní.
Z pěti protagonistů jsou čtyři úplně obyčejní a ničím nevynikají. Ostatní charaktery se pohybují v rozmezí od otravných přes nezajímavé až po nudné. Všechno trochu zachraňuje aspoň styl vyprávění. Hlavní postavy se mění na vedlejší a naopak. Provázanost kapitol, i přes časté skoky v čase, je zcela logická. Nehrozí tedy, že by nedávaly v celkovém sledu událostí smysl.
Shrnout se Ef: A Fairy Tale of the Two. dá nejjednodušeji takto: hezky vypadá a dobře se poslouchá, jenže obsahově je zcela nezvládnutá.
Ovšem, trochu paradoxně, u vizuálních novel není vizuál zase tak důležitý. Tím podstatným jsou texty. Nebudu lhát, že Ef je špatně napsaná. Říci však, že je napsána dobře také není pravda. Hlavně je totiž zdlouhavá a to do takové míry, že jsem se k dohrání musel chvílemi přemlouvat. Kdyby 40 hodin herní doby autoři seškrtali na polovic vůbec nic by se nestalo. Utahanost dialogů je ubíjející a ze šesti částí, na které je hra rozdělena, bych pouze dvě označil za kvalitní.
Z pěti protagonistů jsou čtyři úplně obyčejní a ničím nevynikají. Ostatní charaktery se pohybují v rozmezí od otravných přes nezajímavé až po nudné. Všechno trochu zachraňuje aspoň styl vyprávění. Hlavní postavy se mění na vedlejší a naopak. Provázanost kapitol, i přes časté skoky v čase, je zcela logická. Nehrozí tedy, že by nedávaly v celkovém sledu událostí smysl.
Shrnout se Ef: A Fairy Tale of the Two. dá nejjednodušeji takto: hezky vypadá a dobře se poslouchá, jenže obsahově je zcela nezvládnutá.
