Komentáře

Tak jsem si hned po třetím dohrání Origins dal podruhé druhý díl. Z prvního průchodu před mnoha lety jsem si nepamatoval už takřka nic, jen fakt, že mě to přes všeobecný hate hodně bavilo a že mi ta hra přišla atakována hodně neprávem. Teď jsem měl přímé srovnání ihned po dohrání prvního dílu a dost se to na zážitku podepsalo. Začnu nejprve tím špatným, ať to máme hned z krku :-)

Předně, jak už tu je zmíněno v jiných příspěvcích, ta recyklace lokací je úplně šílená. Ani mi tak nevadilo, že samotné město Kirkwall a jeho přidružené lokace se opakovaně použily ve třech Actech hry (byť mi teda hodně vadilo, že v každém Actu jsem si všechny lokace musel oběhat včetně všech slepých koutů pokaždé znovu, protože se tam spawnuly nové věci), ale je vážně hodně špatně, že Bioware vytvořilo jen několik málo dungeonů a ty pak používalo ve všech questech stále dokola. Takže všechna skladiště ve městě měla stejný design, stejné spawn pointy, stejně umístěné truhly, taktéž všechny venkovní jeskyně atd. Nedávno jsem někde četl přiznání bývalého Bioware vývojáře, že měli na celou hru jen tři čtvrtě roku. Jako na jednu stranu je to šílené a pro mě naprosto nepředstavitelné, že za tak krátkou hru dokázali udělat takovou hru. Na druhou stranu mě jako hráče (koncového zákazníka) to absolutně nezajímá a ten deadline si dali sami (je mi úplně šumák, jak měli nastavený vztah s vydavatelem a kdo a proč na ně jak tlačil - měli to prostě vydat třeba o rok později). A právě na těch lokacích je ten nedostatek času fakt hrozně moc znát. O to víc to člověk vnímá, když si jako já až před koncem hry zahraje i všechna DLC (hlavně Legacy a Mark of the Assassin) a tam najednou vidí, jak ta původní hra mohla vypadat, kdyby na ni tvůrci měli víc času. Rozdíl v zážitku oproti původní hře je v těch dvou DLC fakt velký.

Druhý zápor, který je možná dost subjektivní, je soubojový systém, který mi prostě přišel o dost horší než v jedničce a to by se stávat nemělo. Nějakého manažera v Bioware asi napadlo, že hráči chtějí akčnější souboje a že souboják v Origins byl moc pomalý a utahaný. Tak to ve dvojce zakčněli takovým způsobem, že bojovníci švihají meči jak klacíky a mágové střílí z holí jak z kulometů. Do toho se neustále bojuje s obrovskými skupinami nepřátel a v každém souboji se spawnuje ještě několik dalších vln (mimořádně otravná mechanika, zvlášť když se noví nepřátelé spawnují přímo za vaše mágy a střelce). V kontrastu s tímhle se ale extrémně zvýšily cooldowny abilit, což extrémně bolí hlavně u healu, který má naprosto nepochopitelně cooldown 40 sekund, takže healnout nějakou postavu můžete tak 1-2x za celý souboj. Tím pádem tu musíte hrát úplně jinak než v jedničce, výrazně ofenzivněji, prostě všechno zergnout dřív, než to oni můžou udělat vám, protože ty možnosti zvýšení šance přežití jsou hodně omezené. Obzvlášť špatné bylo rozhodnutí mít jako svou hlavní postavu mága healera (stejně jako v jedničce), kdy group heal (opět s obrovským cooldownem) a revive lze použít jen tehdy, když mám zapnutou healovací auru (která jen zvyšuje hp regeneraci), ale při zapnuté healovací auře nemůžu používat žádná útočná kouzla! Fakt nesmyslné a nepochopitelné designerské rozhodnutí, kdy healer je v podstatě chudák, který může jen střílet autoattackem a 2-3x za boj hodí nějaký heal.

Třetí výtka je uměle natahovaná herní doba side questy, z nichž nejméně tak polovina je úplně o ničem a je to prostě jen výplň (zvlášť to je cítit u questů, kdy jen v rámci jiného questu z nějakého nepřítele vypadne předmět a vám se v quest logu objeví nový úkol odnést ten předmět někomu ve městě na nějakém místě - doručíte ho, dostanete zlaťák, pár expů a quest je done). Celkově místo organického dobrodružsví, jako to bylo v jedničce, tady člověk mnohem víc vnímá quest log jako nákupní seznam, ve kterém jen odškrtává položky.

Poslední drobná výtka je k tomu, že tu není pořádně rozvíjený lore DA světa. Drtivá většina codex záznamů je tu jen copy&paste z jedničky (doslova tytéž texty) a kromě samotného Kirkwallu a jeho historie se tu nic moc nového nedozvíte. Zvlášť otravné pro mě bylo i to, že není na první pohled nijak rozlišeno, který codex záznam je nový a který jen zkopírovaný z jedničky. Jako chápu, že je fajn pro nové hráče nebo pro ty, co jedničku hráli dávno, připomenout ten lore znovu. Ale pokud jako já hrajete dvojku hned po jedničce, tak se vám často stane, že čtete nějaký text a třeba až u druhého odstavce vám dojde, že tohle už jste četli.

A teď k tomu povedenému :-) Především mě hodně bavil příběh a vůbec mi nevadilo, že není geograficky tak rozmáchlý jako v jedničce a je zacílený na jednu rodinu a jedno město. Ano, lore světa se tu moc nerozvine, ale ta samotná příběhová linka okolo Hawka, jeho společníků a konfliktu mezi mágy a templáři je tu skvěla napsaná a bavila mě až do konce (ve kterém to vše krásně zapadlo do sebe). Taky to, že hlavní postava je tu konečně na rozdíl od jedničky namluvená, dělá fakt hodně.

Stejně tak se mi líbilo, že ostatní postavy v partě jsou veskrze všechny hodně zajímavé (na rozdíl od jedničky, kde jich mě bavilo jen pár), všechny mají pořádnou a hlubokou příběhovou osobní linku a opravdu musíte dělat zásadní rozhodnutí, která mají někdy až devastující dopad (třeba že prostě nějaké chování nebo čin u svého parťáka příběhově nepřekousnete a kvůli tomu o něj trvale přijdete, nebo naopak s vašimi postoji a činy nějaký parťák dlouhodobě nesouhlasí a pak vás třeba před finálním soubojem opustí a nemůžete se na něj spolehnout, nebo že když podpoříte svého parťáka v nějakém jeho životním rozhodnutí, tak pak musíte nedobrovolně vyvraždit celou vesnici).

Pak se mi taky líbilo, že konečně jsou ve hře unikátní boss fighty a ty nejsou jen klasický tank&spank, ale fakt u nich musíte taktizovat, bossové mají různé specifické fáze, různé AoE void zóny, ze kterých musíte uhýbat atd. Jednička mi i na Normal obtížnost přišla poměrně těžká, ale protože mám zafixováno, že čím novější hra, tím je lehčí, dal jsem si dvojku na Hard (dobré rozhodnutí) a některé ty boss fighty byly fakt mimořádně těžké, ale mimořádně uspokojivé, když jsem ty bosse porazil.

Co říct závěrem. Nakonec jsem negativ vypíchl víc a detailněji než kladů, a i proto dávám nižší hodnocení než u jedničky. Není to až tak dobré, jak jsem si pamatoval, ale není to ani zdaleka tak špatné, jak se o té hře říká. Finální hodnocení dávám opět velmi vysoké, protože přes všechny zápory mě ta hra prostě pořád bavila a nikdy jsem se do hraní nemusel nutit, naopak jsem se vždy těšil na volné chvíle, až ji budu moct hrát.

Tak vzhůru na Inquisition :-)