Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
  • PS4 80
  • Switch 90
Na tenhle titul jsem se vyloženě těšil, ačkoliv už nehraji FPS hry tak často, možnost zahrát si legendárního Dooma, nemyslet na propady, či nefunkční mechaniku hry zde nehrozí. Neskutečně jsem si celou hru užil a trochu mě zamrzela, její poměrně krátká délka.
Tímto bych rád poděkoval za letošní výzvu č. 10 - Před naším letopočtem.

Rozumím, že tato hra je již v povědomí poměrně velké množiny hráčů, proto o stránce mechaniky a vizualizace se dá dočíst mnoho. Co ovšem dělá dle mého názoru tuto hru ikonou, je ta čistá lineárnost, vsázejíc na masakrování hord démonů a přiznejme si, jak osvěžující je motorovou pilou rozřezat kdejakého protivníka na hromádku ostatků zalité krví či pokropit pořádnou salvou z "rotačáku".

Rád bych uvedl, že jsem kdysi viděl rozhovor s Johnem Romerem, kde popisoval, jak si pronajali prostory, kde začínali se samotným vývojem enginu. Okna zakryli černými závěsy a proramování a level design probíhal po nocích plných alkoholu, drog a Metalové muziky.
Zajímavostí v tomto byl vznik enginu, původmě ještě k Wolfensteinu 3D, kdy vytáhli modifikovanou verzi super mario pro PC, kdy pohyb po obraze po dosažení rohů, načítal další oblast.  John Carmack jeden večer při programování a ve značném stádiu pod vlivem drog, kdy Romero prostě odpadl, probudil Johna a předal mu disketu s názvem super mario 3D. Po spuštění hra běžela plynule a prostředí se měnilo s pohybem po obrazu, kdy díky této mechanice vděčíme za krásný herní zážitek.

Původní hra byla distribuována na disketové kazetě pouze s první úrovní, pokud hráč chtěl další úroveň, musel za další disketu zaplatit. Z dnešního pohledu taková demoverze, avšak tento geniální krok vyústil k 140 tisícům prodaných kopií hry. Cena za disketu se pohybovala okolo 9$.

Poprvé jsem se s Doomem setkal v roce 1997 na PC, bylo mi 8 let a z některých pasáží hry, kdy nepřátelé jsou přímo za vámi otevřenými dveřmi, vyvolávalo ve mě zděšení, kdy bych půlkami dokázal louskat vlašské ořechy.
Tenkrát byla hra pro mně velmi obtížná a přišlo mi skoro nemožné ji dohrát (lépe se mi dařil Wolfenstein).

Jedna věc se musí id Softwaru uznat, že i když hře bude 30 let, pořád dokáže zabavit a nostalgicky si zavzpomínat, jak nadčasově hra působí.

Zásadní otázka zní: "Šlo by vytvořit podobný titul?" Odpověď je velmi komplikovaná, jelikož si nedovedu představit, co tak vizuálně či mechanikou odlišné by šlo vytvořit. Místo sebelítostí nad laxním přístupem k moderním titulům, nezbývá, než usednou před obrazovku a brokovnicí pokosit pár nepřátel!!

Pro: Nadčasová mechanika ovládání, roky prověřená řezačka, prostředí, hudební doprovod.

Proti: Nízké povědomí mezi mladší generací hráčů.

+17 +19 −2
  • PC 100
  • PS3 100
  • PS4 100
Jojo DOOM, uz v ty dobe, kdy to prislo k nam (jak coleos psal ze byl male koleosatko) tak mne a klukum bylo 13-14 let, a bylo to brutalni, do ty doby jsme v podstate behali po lese s klackama misto zbrani (sice jsme meli z prken udelany kulomety a ruzny devitky atd) ale to co nas potkalo u tyhle hry to dost posunulo, do ty doby jsme strileli vzdycky proti sobe, a po hre doom uz jsme do lesa chodili malo, za prvy nas zacinali zajimat i jiny veci ale i doom po siti jak coop nebo deathmatch nam taky trosku zmenili pohled na pocitacovou zabavu. Kluci meli natezeny kabel prez 4 pozemky a prez coax to myslim slo 1Mb/s ale na dooma to stacilo. Tak jak jsme to hrali v coop i na jednom PC (jeden chodil a otviral dvere, druhej strilel mezernikem) a u toho jsme byvali taky poondeny, hravali jsme to v noci, ze zacatku kdy jsme nemeli ani zvukovku tak dokonce jen na PC speaker, pokazdy kdyz vyjde remastere tak si hru strasne rad zahraju, at uz se jednalo o BFG na PS3, tak i ted zase remaster na PS4ce. sice uz to neni tak napinavy jak na PC pred tema sestadvaceti rokama, kdy kazda chyba byla znat, ted kdyz hru hraju zase uz mam zazitek opacnej, sice nemam strach ze smrti, graficke orgie to taky nejsou, ale jak to hraju zpameti tak se mi stavaji nove situace, kdysi jsme to hravali tak ze se pomalicku plizime a jednoho zombika po druhym strilime jako v hororu (tak jako bylo pokracovani Doom 3), kde se bojime o kazdy procento zivota, a vyskakujou na nas mrchy zpoza rohu, skacou na nas z vejtahu a strilej na nas z ochozu, tak ted kdyz to hraju znovu, vim kde na mne kdo vyskoci (si myslim) a nenecham se nicim prekvapit. Bohuzel se mi tahle logika uz xkrat vymstila, protoze ted jsem dohral prvni epizodu a dostkrat se mi stalo ze jsem behal po urovni a hledal lekarnicky, a to jsem hral na druhou nejtezsi obtiznost a ne na nightmare, dokonce jsem 2x umrel :) takovy sem ostrileny hrac. Uz to prochazim spise jen z nostalgie tak asi jako kazdy tady, neverim ze by to nekdo z donuceni hral ted tak ze to predtim nikdy nevidel... tesim se na zbyly urovne a na to jak si dam doom 2 a doom 3 zase... cira nostalgie.

jeste by se mi libilo kdyby pridali heretic a hexen, to byly taky hodne dobry hry

jako minus vidim ze hra nejde dat do fullscreen...

Pro: nostalgie, klasika, o neco hezci grafika

Proti: na portovanych verzich nejde opet dat ani na PS3 ani na PS4 na fullscreen - paneboze proc?

+15 +18 −3