Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Když na Game Awards minulého roku byla oznámená hra Dispatch od tvůrců Tales from the Borderlands a The Wolf Among Us, hodně fanoušků určitě nabilo převeliký hype. Oznámení hvězdných dabérů tomu jen napomohlo. Já sám jsem se na hru těšil, ale tak nějak jsem na ni pozapomněl a vydání prvních dvou epizod jsem ani nezaregistroval. Poté, co hra vyšla kompletně, jsem si řekl, že to zkusím, jelikož její koncept mi připomínal mé nejoblíbenější DC komiksy a tvorbu Marka Russella. Nebyl jsem ale připravený na to, že mě hra takhle sejme. Aniž bych chtěl spoilerovat finální verdikt recenze, musím tenhle úvod ukončit výkřikem: WOW! 

Opravdu jsem nečekal, že ke konci roku dostanu do rukou jeden z nejlepších herních příběhů tohoto roku a jednu z nejlepších primárně narativních adventur. Je tomu tak. Dispatch dělá prakticky všechno dobře a nabízí narativně funkční a hluboký příběh. Funguje i díky chytře navrženému rozdělení do osmi epizod, kdy každá má délku, až na pár výjimek, klasického 45minutového dramatu. 

V tomto herním seriálu se nám představí postava Roberta Robertsona, jenž převzal rodinné žezlo poté, co jeho táta, známý jako superhrdina Mecha Man, zemřel rukama záporáka Shrouda. Náš hlavní hrdina tak bez superschopností a závislý na schopnostech svého mecha pomáhal lidem a byl velmi známým hrdinou. Bohužel o svůj stroj jednoho dne přišel, a tím i o své schopnosti. Brzy je ale naverbován superhrdinkou Blonde Blazer, aby pracoval pro pobočku Torrance Superhero Dispatch Networku (SDN) jako dispatcher výměnou za pomoc s opravou svého obleku. Protože se kvůli jeho údržbě silně zadlužil, Robert nabídku přijímá. 

Náplní jeho práce je na dálku pomáhat skupince bývalých záporáků, kteří se snaží napravit, a správně rozdělovat práci podle urgentnosti a schopností. Zároveň je plynule navigovat během superhrdinské směny. Což samozřejmě nebude nic jednoduchého ani pro Roberta, ani pro hráče, protože tahle parta je všechno, jen ne klidná a rozvážná.

Jak víte, jedná se o filmovou adventuru, a to zatím asi v největším měřítku. Pokud jste byli zvyklí u Telltale her na ovládání pohybu postav, tady to nečekejte. Opravdu jde o čistě filmový/seriálový zážitek, který pravidelně naruší strategičtější gameplay část (o ní později). Příběh je tu to nejhlavnější, proto nebudu zabíhat do větších popisů postav ani rozebírat děj. Mohlo by vám to zkazit zážitek. Spíš popíšu, co od příběhu čekat a jak se mnou rezonoval. 

Full recenze HÝÝÝÝR! 

Dispatch je tak velmi dobře podaný příběh v epizodickém formátu, který funguje. Nabízí plejádu kvalitně napsaných postav, scénář, který nabízí velkou salvu pečlivě vybudovaných fórků a zároveň se nebojí hloubky. To vše v povedeném vizuálním kabátku se zábavným gameplayem. Já jsem nadšený a hru řadím do své topky letošního roku. Pokud milujete příběhové adventury nebo hledáte hru, kterou si můžete s partnerkou/partnerem „sledovat“ jako seriál, směle do toho!

Pro: Výtečný příběh se srdíčkem, Zábavná gameplay mechanika, Animace, dabing a soundtrack

Proti: Romance by snesli trochu více prostoru, QTE částí mohlo být více

+10
  • PS5 90
Letošní největší překvapení. Od Dispatch jsem moc nečekal a ve finále překvapil. Příběh který působí dospěle, má atmosféru, nebojí se v dnešní době být tolik korektní a nešetří humorem, má slušnou sestavou herců a dabérů kteří podávají skvělý výkon a dokáže chytit za koule a držet až do poslední epizody.

Samozřejmě kořeny z Telltale jsou zde pořádně vidět, takže 80% hry jsou rozhovory, postavy, situace a příběh. Zbylých 20% je samotný dispatch vysílání hrdinů do akce a řešení jak zvládnout svoji směnu. Plus občas hackovací minihra která mě osobně tedy moc nebavila.

AdHoc Studio vytvořilo zajímavý svět se svými hrdiny a záporáky který připomíná výborné Invicible či dospělejší komiksy, kde svět není úplně černobílý. Víc takových zajímavých kousků. Časem si dám opáčko.
+10