V showbyznysu nejsou kontakty ničím méně než vším - a nikdo to neví lépe než Chase Lowry, herec ve středním věku, který stále čeká na svou velkou šanci. Když záhadně zmizí jeho blízký přítel a kolega Vinney Monroe, začne mít obavy. Nejen o něj, ale i o jeho nové přátelství se slavným producentem Dukem Cainem. Chase se vydává do Cainova tajemného sídla, aby přítele našel. Brzy však zjistí, že to nebude tak jednoduché, jak čekal.
Dead Take je hororová hra z pohledu první osoby, která svým stylem připomíná klasické adventury. Pro postup v příběhu je třeba sbírat klíčové předměty, řešit hádanky a pomocí pokročilé technologie kombinovat nalezené videozáznamy s reálnými herci.
Cathan
4138 Yeah, „Any resemblance to persons, living or dead, is a coincidence.“ my ass :)
Dead Take mě v první řadě překvapil svým pojetím. Autoři hru poměrně trefně popsali jako „escape room“, což mě napadlo ještě dříve, než jsem si o ní zjistil další informace. Prakticky celá hra se odehrává v uzavřeném prostoru, kde hledáte indicie a řešíte hádanky, ale díky omezenému hernímu poli vždy víte, kam se soustředit a kde hledat odpovědi. Nutno dodat, že právě kvůli této uzavřenosti jsem hru zpočátku považoval za poměrně plytkou. Teprve později jsem dokázal tento herní design docenit, protože i přes svou zdánlivou jednoduchost dokáže navodit svíravou atmosféru, která vás nutí neustále se ohlížet přes rameno.
Dead Take velmi otevřeně kritizuje poměry v Hollywoodu. A jak už jsem naznačil, navzdory disclaimerech na začátku hry jsou některé inspirace naprosto očividné, především v postavě Duka Caina, hlavního antagonisty. Zpočátku mě asi na vteřinu napadlo, že by mohl jít o nepochopeného padoucha, ale velmi brzy je jasné, že tomu tak není. Hra vám nikdy neposkytne přímé odpovědi. Podobně jako v reálném Hollywoodu je vše zahalené stíny a šeptandou, a závěry si musíte vyvodit sami. Přesto je však dost zřejmé, že Duke Cain tajně nahrává významné osobnosti při sexu a následně je vydírá. Velmi silně je také naznačeno, že prodal duši vlastního syna ďáblu – ovšem tato část příběhu závisí na tom, zda jste ochotni přijmout nadpřirozený kontext, který ale není zcela nutný.
Jednou z nejunikátnějších součástí hry je práce s videozáznamy. Během průzkumu budete nacházet scény se skutečnými herci (mimo jiné i s vedlejší rolí Sama Laka), které budete muset kombinovat a sestřihávat. Tímto způsobem odhalíte nové informace a prodloužíte některé scény. Mechanika je to skvělá, ale zároveň trochu omezující, protože ve výsledku těch záznamů není tolik, kolik by si tento systém zasloužil. Neříkám, že je hra krátká – délkově je tak akorát – ale videozáznamy byly nakonec využity méně, než by si hráč přál.
Přesto pro mě Dead Take představovalo velmi příjemné překvapení. K této hře jsem přišel vlastně úplnou náhodou. Koupil jsem ji na blind a až pak zjistil, že vyšla teprve před pár dny. Jsem ale rád, že jsem si ji mohl projít bez jakýchkoliv předchozích očekávání.
Dead Take mě v první řadě překvapil svým pojetím. Autoři hru poměrně trefně popsali jako „escape room“, což mě napadlo ještě dříve, než jsem si o ní zjistil další informace. Prakticky celá hra se odehrává v uzavřeném prostoru, kde hledáte indicie a řešíte hádanky, ale díky omezenému hernímu poli vždy víte, kam se soustředit a kde hledat odpovědi. Nutno dodat, že právě kvůli této uzavřenosti jsem hru zpočátku považoval za poměrně plytkou. Teprve později jsem dokázal tento herní design docenit, protože i přes svou zdánlivou jednoduchost dokáže navodit svíravou atmosféru, která vás nutí neustále se ohlížet přes rameno.
Dead Take velmi otevřeně kritizuje poměry v Hollywoodu. A jak už jsem naznačil, navzdory disclaimerech na začátku hry jsou některé inspirace naprosto očividné, především v postavě Duka Caina, hlavního antagonisty. Zpočátku mě asi na vteřinu napadlo, že by mohl jít o nepochopeného padoucha, ale velmi brzy je jasné, že tomu tak není. Hra vám nikdy neposkytne přímé odpovědi. Podobně jako v reálném Hollywoodu je vše zahalené stíny a šeptandou, a závěry si musíte vyvodit sami. Přesto je však dost zřejmé, že Duke Cain tajně nahrává významné osobnosti při sexu a následně je vydírá. Velmi silně je také naznačeno, že prodal duši vlastního syna ďáblu – ovšem tato část příběhu závisí na tom, zda jste ochotni přijmout nadpřirozený kontext, který ale není zcela nutný.
Jednou z nejunikátnějších součástí hry je práce s videozáznamy. Během průzkumu budete nacházet scény se skutečnými herci (mimo jiné i s vedlejší rolí Sama Laka), které budete muset kombinovat a sestřihávat. Tímto způsobem odhalíte nové informace a prodloužíte některé scény. Mechanika je to skvělá, ale zároveň trochu omezující, protože ve výsledku těch záznamů není tolik, kolik by si tento systém zasloužil. Neříkám, že je hra krátká – délkově je tak akorát – ale videozáznamy byly nakonec využity méně, než by si hráč přál.
Přesto pro mě Dead Take představovalo velmi příjemné překvapení. K této hře jsem přišel vlastně úplnou náhodou. Koupil jsem ji na blind a až pak zjistil, že vyšla teprve před pár dny. Jsem ale rád, že jsem si ji mohl projít bez jakýchkoliv předchozích očekávání.
Vivaldi
