Isair
Tak Chapter 2 dohrána, rozhodně mi přišla lepší jak Chapter 1. vesměs napravila to, co jsem vytýkal jedničce, tj. až příliš lineární a odfláklé lokace, přílišnou krátkost a hlavně nenápadité prostředí (v Chapter 1 mi přišly dobré fakt jen první tři úrovně a možná ta část kolem blázince, ale jinač poměrně nudné a fádní). S náboji jsem neměl problém v podstatě vůbec, jediná mapa, kde nebyl dostatečný přísun munice byla The Fairgrounds (i tak jí bylo dost z předešlých levelů, ale kdybych s ní plýtval, věřím, že mi do některých zbraní klidně může dojít).
Občas v tom byl vidět určitý amatérismus autorů co se týče level designu (příliš strohé, nepropracované lokace, za mě nejhorší asi jatka a právě The Fairgrounds) a až k smíchu bylo to téměř bezvýjimečně se opakující schéma "najdi 4 dynamity", "zmáčkni 4 páčky", "otoč čtyřmi ventily". Také to chtělo používat na různé nepřátele ty správné zbraně, což bylo fajn- lidi nadávají třebas na poliše, ale ti se fakt jednoduše likvidují třebas samopalem (anžto pokud jsou pod palbou, tak nestřílejí a neuhnou tak lehce tím skrčováním) na obrněnce zase v poho stačí jeden molotov atd.
Ale co už vůbec nechápu, je ten brekot ohledně hledání cesty dál, až kvůli tomu autor do hry implementoval auto-mapu, jako jak je možné se ztratit v Culticu to je mi fakt záhadou, to už hráči zdebilizovali natolik, že jakmile se nedrží pouze šipka vpřed, je to za ně špatně a nevyznají se? Vždyť tohle bylo u boomer shooterů naprosto běžné a v mnohem větší míře, levely byly komplexní, nelineární, hráč si potřeboval zapamatovat určitá místa a k nim se pak vracet s příslušným klíčem atd. a to je právě to, co se mi na nich vždycky líbilo a proto je hraji (plus i zábavné hledání secretů, které byly v Culticu poměrně nudné a střídmé).
Hororové pasáže příjemně osvěžující a předpředposlední skoro až survival Resident Evil 1 like mise poměrně překvapila :) (aby byla následně vystřídána misí, jak ze Serious Sama :)). Jako rozhodně spokojenost, byť to stále nepovažuji za kdovíjak dokonalou retro FPSku, ten amatérismus z toho zkrátka občas čiší, ale dobré to bylo...
Občas v tom byl vidět určitý amatérismus autorů co se týče level designu (příliš strohé, nepropracované lokace, za mě nejhorší asi jatka a právě The Fairgrounds) a až k smíchu bylo to téměř bezvýjimečně se opakující schéma "najdi 4 dynamity", "zmáčkni 4 páčky", "otoč čtyřmi ventily". Také to chtělo používat na různé nepřátele ty správné zbraně, což bylo fajn- lidi nadávají třebas na poliše, ale ti se fakt jednoduše likvidují třebas samopalem (anžto pokud jsou pod palbou, tak nestřílejí a neuhnou tak lehce tím skrčováním) na obrněnce zase v poho stačí jeden molotov atd.
Ale co už vůbec nechápu, je ten brekot ohledně hledání cesty dál, až kvůli tomu autor do hry implementoval auto-mapu, jako jak je možné se ztratit v Culticu to je mi fakt záhadou, to už hráči zdebilizovali natolik, že jakmile se nedrží pouze šipka vpřed, je to za ně špatně a nevyznají se? Vždyť tohle bylo u boomer shooterů naprosto běžné a v mnohem větší míře, levely byly komplexní, nelineární, hráč si potřeboval zapamatovat určitá místa a k nim se pak vracet s příslušným klíčem atd. a to je právě to, co se mi na nich vždycky líbilo a proto je hraji (plus i zábavné hledání secretů, které byly v Culticu poměrně nudné a střídmé).
Hororové pasáže příjemně osvěžující a předpředposlední skoro až survival Resident Evil 1 like mise poměrně překvapila :) (aby byla následně vystřídána misí, jak ze Serious Sama :)). Jako rozhodně spokojenost, byť to stále nepovažuji za kdovíjak dokonalou retro FPSku, ten amatérismus z toho zkrátka občas čiší, ale dobré to bylo...
Garret
bukrrCZ
Luksa
Shoggot
veka
Kubino
HEX
Mahriz
