Čtyřlístek: Na horách

Těžko hodnotit hru, k níž mám poněkud ambivalentní vztah. A kterou jsem hrála možná víckrát, než by bylo zdrávo, dokonce možná víckrát, než v dětství jiný díl, Čtyřlístek: Nafukovací domek (v mnou vlastněné reedici paradoxně pod názvem Na horách). Ponechám však při hodnocení stranou veškeré okolnosti, které k tomuto hraní vedly, nelze však nezmínit, že jsem kromě vydané rumunské verze měla možnost hrát i verzi českou. A to díky tomu, že jsme si ji pracně dodělali. Proto ten netradiční vztah.

Co se týče hry samotné, CD-ROMEK 42 nijak nevybočuje ze zajeté série herních Čtyřlístků. Grafika je stejná, ovládání je stejné, herní náplň je stejná, rozsah je stejný, dabing je stejný. Což ovšem znamená, že to je zkrátka fajn. Žádný přesah se nekoná, ale jako hříčka pro děti jedna z těch solidních záležitostí. Být mi 6 let, asi by mi hra vydržela na pár dní a ne na 20 minut. Hratelnost je jednoduchá, ovládání příjemné, interakce dávají smysl, ale musím přiznat, že ozvláštnění v podobě hádanek mi dalo napoprvé docela zabrat (a to mluvím už o hraní v češtině, v rumunštině to byl nadlidský úkol), jen od toho zkrátka nelze čekat něco víc. Nicméně, o to se tato série ani nikdy nesnažila. Jako dítě bych byla určitě spokojená a jako dospělá nemám pocit, že by toto dílko mělo děti traumatizovat (na rozdíl od série s Ferdou...).

Lehce nedomyšlená je interakce s likvidací ohně, kdy opravdu Myšpulín nemusel komentovat každý jeden plamínek, a nad rámec toho zamrzí viditelné nedodělání závěrečné cutscény, která není tak úplně cutscénou, ale statickou obrazovkou, v níž vám všichni zúčastnění hledí až do duše, zatímco vnitřně umírají.

P. S. Rumunský dabing je hodně zajímavý a vlastně se mi dost líbil, jakmile jsem pochopila, o čem je vlastně řeč.