Sam ráno přijde do práce, pracuje až do půl dvanácté, kdy si dá oběd. Po obědě pokračuje v práci a pak jde domů. Tak probíhá každý den, až jednou se začnou v kancelářské budově dít zvláštní věci a Sam má problém najít svoji pracovní buňku, kolegy a cokoliv známého nebo dávajícího smysl.
Hra je vizuální román s několika adventurními prvky. Ze začátku se hráč potýká s monotónní prací v korporátu, občas prohodí pár slov s kolegy nebo šéfem a ozvláštňuje svůj den cestou na oběd do vedlejší místnosti. V pozdějších dnech se snaží vymotat z nelogicky navazujících místností a najít cestu na svou pracovní židli. Anebo cestu ven z čím dál podivnější budovy.
Hra se ovládá pouze na klávesnici a neumožňuje uložení. Je tedy nutné jí dohrát během jednoho sezení.
Schu
Že práce v kanceláři není zrovna zábavná, vím moc dobře, v Commonplace ale rutina, nuda a šeď nabírá úplně jiných rozměrů. Začátek hry je opravdu jen kolotoč "jít do práce-uklidit svačinu-práce-oběd-práce-jít domů". Kdyby mě hra na začátku nevarovala, že se nedá ukládat a že se musí dohrát na jeden zátah, asi bych jí vypla a už se k ní nikdy nevrátila. Commonplace si vynutilo průchod celou hrou.
Asi vím, o co se hra snažila, ale ono to opravdu vylezlo jako celkem nudná záležitost, která svým závěrem (myslím, že je tam možná více konců) neoslnila. Chvilku někde v půlce tam bylo pár zajímavých momentů, ale nedošla jsem k fázi, že by mi příběh přišel nějak dotažený. Tak trochu myšlenka The Stanley Parable ve slevě.
A nejzásadnější problém vidím v tom, že hra se tváří úplně jinak na promu než jaká je realita. Konverzace s kolegy jsou krátké, o ničem a nenabyla jsem dojmu, že by nějak ovlivňovaly, kam se hra posune. Několikrát jsem ve hře něco sebrala, co jsem ani ve výsledku nepotřebovala. Inventář, zkrátka a dobře, vůbec nefungoval. Nešel otevřít (i když měl), takže jsem věděla, že mám v kapse sušenku, ale sníst jsem jí nemohla. A když už je ve hře ten kávovar, chtělo by to alespoň možnost si to kafe nalít. Spousta dveří nejde otevřít, interakce jsou povoleny jen se specifickými předměty, pouze v určitý moment, takže (hlavně první polovina hry) je velmi přímočará.
Je možné, že jsem hru (do)hrála špatně, že se tam někde skrývá zajímavější konec. Nebo, že jsou místa, kde se dají sesbírané předměty využít. Nebo, že se nějak inventář otevřít dá. Ale pídit se potom nehodlám.
Asi vím, o co se hra snažila, ale ono to opravdu vylezlo jako celkem nudná záležitost, která svým závěrem (myslím, že je tam možná více konců) neoslnila. Chvilku někde v půlce tam bylo pár zajímavých momentů, ale nedošla jsem k fázi, že by mi příběh přišel nějak dotažený. Tak trochu myšlenka The Stanley Parable ve slevě.
A nejzásadnější problém vidím v tom, že hra se tváří úplně jinak na promu než jaká je realita. Konverzace s kolegy jsou krátké, o ničem a nenabyla jsem dojmu, že by nějak ovlivňovaly, kam se hra posune. Několikrát jsem ve hře něco sebrala, co jsem ani ve výsledku nepotřebovala. Inventář, zkrátka a dobře, vůbec nefungoval. Nešel otevřít (i když měl), takže jsem věděla, že mám v kapse sušenku, ale sníst jsem jí nemohla. A když už je ve hře ten kávovar, chtělo by to alespoň možnost si to kafe nalít. Spousta dveří nejde otevřít, interakce jsou povoleny jen se specifickými předměty, pouze v určitý moment, takže (hlavně první polovina hry) je velmi přímočará.
Je možné, že jsem hru (do)hrála špatně, že se tam někde skrývá zajímavější konec. Nebo, že jsou místa, kde se dají sesbírané předměty využít. Nebo, že se nějak inventář otevřít dá. Ale pídit se potom nehodlám.
