Hra je zasazená do post-apokalyptického světa, z něhož vymizeli lidé a vlády se ujala zvířena žijící z pozůstatků lidské existence. V hlavní roli se představí humanoidní slimák Clid, excentrický potížista, který byl za své nepřizpůsobivé chování poslán ze svého domova do exilu. V pustinách se chvíli protlouká ve společnosti upovídané světlušky Belu, dokud nenarazí na skupinku jemu podobných vyvrženců, k nimž se záhy přidá. Jeho život nabere nový směr, když se rozhodne pomoct svým novým přátelům ubránit jejich malé království před agresory postiženými záhadnou nákazou.
Jedná se o akční twin-stick střílečku z temného miniaturního světa, v níž je třeba se prostřílet napříč sérii lineárně koncipovaných úrovní až do finále. Clid má pro eliminaci nepřátel k dispozici široký arzenál palných zbraní i granátů a dokáže se rychlými úhyby stranou vyhýbat úderům, ty ale spotřebovávají výdrž. Mezi úrovněmi si lze také za peníze a nalezené předměty vylepšovat postavu, proto je třeba prostředí pečlivě prozkoumávat a nacházet ukryté poklady. Občas je potřeba v přestávkách mezi střílením vyřešit drobnou environmentální hádanku a odblokovat si tak postup dále.
Yokolobuna
Clid The Snail nakonec jisté neohrabané a neuhlazené kouzlo má. Je to taková ta hra dělaná (pravděpodobně) s láskou, avšak autorům samotným prostě chybí zkušenosti a schopnosti vše dotáhnout do uspokojivého konce. Jedná se o twin stick shooter, jehož soubojový systém je vzhledem k žánru až překvapivě pomalý. Zasazení do zvláštní verze postapa, kde jsou všichni lidé dávno mrtví a svět obývají zvířata, seskupující se do Citadel dle živočišného druhu, je fajn nápad, ale stejně jako snad úplně všechno ve hře zůstal někde na půli cesty.
Hra nezačíná příliš dobře. Hlavní hrdina hlemýžď Clid je totiž povahou naprostý kretén, kterého byste nejraději rozšlápli. Nevím, jestli měl být dle autorů roztomile mrzutý, ale výsledek je prostě extrémně otravný kus hmyzu, se kterým máte chuť skočit do lávy a hru okamžitě vypnout. Hra možná až překvapivě dost sází na vyprávění. Writing je ale většinou slabý až amatérský a vše doplňuje otravný dabing. Hry se smyšlenými jazyky nesnáším. To poloretardované žvatlání mě vždy irituje a Clid je v tomhle ohledu hlavně z počátku skutečně extratřída. Pazvuky zdejších postav při rozhovorech mne pobízely k vypnutí zvuku. Příště prosím... buďto na dabing mám, a hru nechám namluvit, nebo na něj nemám a postačí text. Děkuji. Nakonec jsem si přeci jen alespoň do jisté míry zvykl. Nepříliš povedená mi ovšem přišla i hudba a zvuky obecně. Některé skladby jsou jednoduše na poslech nepříjemné, zvukové stránky her si přitom většinou skoro nevšímám.
Většinu hry tvoří relativně lineární úrovně s pár místy k prozkoumaní, zasazené do okolí jednotlivých zvířecích Citadel, jež sužuje záhadná nákaza a útoky krvežíznivých slimáků. Clid má k dispozici relativně pestrou plejádu zbraní, mezi kterými se v praxi přepíná poměrně neintuitivně. Ve víru akce tak musíte po jedné listovat mezi prázdnými zbraněmi, až konečně přijde na řadu ta, kde jsou k dispozici alespoň nějaké náboje. V boji je poté Clid trochu těžkopádný ne vždy udělá úplně to, co byste chtěli, ale úrovně i souboje celkem baví. Sem tam se ke slovu dostane i nějaká ta hádanka, i když mi přišlo, že v pozdějších fázích hry na ně autoři úplně zanevřeli. Občas se najde i zajímavá vizuální vychytávka, odkazující na již dávno zaniklé lidské pokolení.
Přišlo mi, že Clid The Snail má potenciál, který však nebyl v žádném ohledu naplněn. Přesto nejde o špatný kousek, jen je potřeba si zvyknout na to, že hlavní hrdina je pořádný kus kokota, kterého byste klidně Francouzům naservírovali k večeři.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN
Hra nezačíná příliš dobře. Hlavní hrdina hlemýžď Clid je totiž povahou naprostý kretén, kterého byste nejraději rozšlápli. Nevím, jestli měl být dle autorů roztomile mrzutý, ale výsledek je prostě extrémně otravný kus hmyzu, se kterým máte chuť skočit do lávy a hru okamžitě vypnout. Hra možná až překvapivě dost sází na vyprávění. Writing je ale většinou slabý až amatérský a vše doplňuje otravný dabing. Hry se smyšlenými jazyky nesnáším. To poloretardované žvatlání mě vždy irituje a Clid je v tomhle ohledu hlavně z počátku skutečně extratřída. Pazvuky zdejších postav při rozhovorech mne pobízely k vypnutí zvuku. Příště prosím... buďto na dabing mám, a hru nechám namluvit, nebo na něj nemám a postačí text. Děkuji. Nakonec jsem si přeci jen alespoň do jisté míry zvykl. Nepříliš povedená mi ovšem přišla i hudba a zvuky obecně. Některé skladby jsou jednoduše na poslech nepříjemné, zvukové stránky her si přitom většinou skoro nevšímám.
Většinu hry tvoří relativně lineární úrovně s pár místy k prozkoumaní, zasazené do okolí jednotlivých zvířecích Citadel, jež sužuje záhadná nákaza a útoky krvežíznivých slimáků. Clid má k dispozici relativně pestrou plejádu zbraní, mezi kterými se v praxi přepíná poměrně neintuitivně. Ve víru akce tak musíte po jedné listovat mezi prázdnými zbraněmi, až konečně přijde na řadu ta, kde jsou k dispozici alespoň nějaké náboje. V boji je poté Clid trochu těžkopádný ne vždy udělá úplně to, co byste chtěli, ale úrovně i souboje celkem baví. Sem tam se ke slovu dostane i nějaká ta hádanka, i když mi přišlo, že v pozdějších fázích hry na ně autoři úplně zanevřeli. Občas se najde i zajímavá vizuální vychytávka, odkazující na již dávno zaniklé lidské pokolení.
Přišlo mi, že Clid The Snail má potenciál, který však nebyl v žádném ohledu naplněn. Přesto nejde o špatný kousek, jen je potřeba si zvyknout na to, že hlavní hrdina je pořádný kus kokota, kterého byste klidně Francouzům naservírovali k večeři.
Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN
Pro: Poměrně zajímavé zasazení; přiměřená délka; souboje jsou i přes určitou neohrabanost zábavné
Proti: Hlavní hrdina je extrémně nesympatický a protivný degen; dabing založený na nepříjemných pazvucích; hra v ničem kromě zasazení nevyniká a ne vždy se hraje úplně příjemně