Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Poprvé jsem Choice of Robots hrála minulý rok. Protože tohle je hra, která nabízí tolik možností, bylo mi hned jasné, že se k ní někdy vrátím. S letošní herní výzvou, a kategorií zaměřenou přímo na roboty, jsem se k tomu konečně dokopala.

Kudy se příběh bude ubírat je celkem jasné, robot a člověk, robot vs. člověk, člověk vs. člověk a tak dále. Bohužel tu nesmí chybět ani klasické USA vs. Čína ačkoliv to je už trochu outdated a spíš by se tam hodilo KLDR , toto se nacpe snad všude. Když budu ignorovat válečnou část zápletky, která se neodvratně ve hře nachomýtne, tak otázky singularity a obecně robotiky mě dost bavily.

Mé dva herní zážitky se velmi lišily a ve statistikách se mi k mému údivu shodl jen věk mé postavy. Poprvé jsem šla romantickou (robophilskou)cestou, přičemž můj výtvor nerozeznatelný od člověka se stal mým milencem, válku jsem úspěšně ignorovala a zemřela jako slavný boháč. Napodruhé jsem sestavila knock-off R2D2, nechala se nazývat matkou (nebudu lhát, tahle volba byla ovlivněna tím, že jsem nedávno na netflixu viděla I Am Mother) a nakonec jsem se, stále v duchu Star Wars, stala velitelkou rebelie. Pořád je tu spousta cestiček, po kterých se budu moct v budoucnosti vydat, a už teď je mi jasné, že si za pár měsíců dám hru znovu. Už jen proto, že jsem ze 72 achievementů získala pouze 13.
+19
  • PC 80
Pokud jste z telltaleovek zvyklý na mnoho možností, ale pouhou iluzi volby, nebo alespoň z vizuálních novel na pár příběhových větví, asi vás Choice of Robots překvapí svým širokým rozvětvením a obrovských počtem možností.

Sám jsem donedávna bral textové adventury spíš jako takové lacinější vizuální novely, ale tohle mě přesvědčilo, že právě absencí vizuálu lze nabídnout až neuvěřitelnou příběhovou interaktivitu, která by ve vizuálních novelách nikdy nebyla možná, protože pouhý text je na vývoji nejlevnější a můžete si s ním tak dovolit mnohem více.

Po prvním dohrání jsem byl nadšen. Vydal jsem se po "love route" s robotem, a konec mě krásně dojal. A to byl jen jeden z mnoha. Při dalších průchodech však už nadšení začalo pomalu opadat. I když bylo spoustu nového zajímavého textu a voleb, něco se mi přestávalo pozdávat.

A to, jak podivně lehce se mi daří vše splnit. Došel jsem k tomu, že je to spíš takový příběhový sandbox. Cokoli chcete, to se vám podaří, neexistují zde skoro žádné překážky (snad jen v tom, že se v jednom průchodu nemůžete soustředit na vše, ale jen na určitou část robotiky).

Chcete si vytvořit robotí sektu? Stačí kliknout na tlačítko a bum, v dalším odstavci máte informace, jak krásnou sektu se vám podařilo vytvořit. Chcete létající auto? Bum, máte ho. A obdobně je to u všeho, cokoli chcete, toho dosáhnete, ať je to třeba ovládnutí světa, nebo nesmrtelnost.

Neříkám, že je to kvůli tomu špatné, jen že je zde pořád prostor pro zlepšení. Osobně mi v té interakci chyběla nějaká výzva, donutit hráče přemýšlet nad tím, které možnosti volit, aby dosáhl toho, co chce, trošku mu to ztížit, házet klacky pod nohy, aby odměna po úspěchu byla o to větší. Ale místo toho je výběr docela očividný a cestu k úspěchu tak přímo vydlážděna.

I s ohledem na to, jsem pořád rád, že jsem vyzkoušel (tímto děkuji uživateli Josef za doporučení do herní výzvy, bez toho bych se k tomu nejspíš nedostal), a kdo má rád sci-fi knihy (jako třeba Asimova) tomu mohu doporučit také.

EDIT: Tak jsem četl nějaké jiné komentáře a prý je možné (a stává se), že se vám vůbec nic nepovede :D Takže ten 4-6 odstavec brát trochu z nadhledem, možná tomu tak úplně není, ale nechávám to tam, protože v mých průchodech tomu tak bylo, a přesně takový pocit jsem z toho tedy měl.
+16