Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Plošinovky založené na Disneyho kreslenkách jsou často velmi povedené, ale také celkem obtížné. Oboje platí i pro dobrodružství Rychlé roty. Skákání a pohyb obecně nejsou moc náročné, hra se navíc dobře ovládá. Obtížnost navyšují spíše nepřátelé. Jejich likvidace je možná pouze pomocí zvednuté a hozené bedýnky. Na to často není moc času, navíc mohou na obrazovce dojít a vrátit se nelze. Určitě nejde o hru, kterou lze projít na první pokus, jistá znalost úrovní je nezbytná. Jen první zónu jsem zkoušel snad osmkrát, než se konečně zadařilo. Po nějaké době lze hru dostat do ruky a věřím, že při delším tréninku se dá projít i bez ukládání, ale to dnes naštěstí není nutné.

Hrál jsem na PC v rámci Disney Afternoon Collection, takže lze ukládat a přetáčet čas. Přetáčení jsem nakonec nevyužil, ale ukládal jsem na začátku každé nové oblasti. Tímto stylem hra nabízí asi dvě hodiny. V první fázi je průchod nelineární, několikrát si lze zvolit následující úroveň, ale poslední úsek čtyř úrovní je pevně daný. Téměř na konci každé úrovně následuje souboj s bossem, který, až na úplné finále, není překvapivě moc obtížný. Grafika je povedená a i dnes se na hru kouká dobře. Kolekce nabízí nějaké filtry a úpravy, ale naštěstí je výchozí originální režim. Původní NES verze obsahuje hezký, ale klasický manuál. V rámci kolekce je dostupných několik pěkných bonusů, od hudby, přes různé arty po skeny obalů různých verzí her. Chip 'n Dale je velmi slušná plošinovka, kterou mohu s klidem doporučit.
+19
  • PC 70
V rámci The Disney Afternoon Collection jsem se od Kačeřích příběhů přesunul k Chipovi a Daleovi s tím, že jsem očekával podobnou hratelnost. Zde jsem dostal stále příjemnou plošinovku, která je ale v mnoha ohledech jiná.

Především mi přišel více výpravný příběh. U kačerů šlo prakticky jen o hledání pokladů, zde jsou dialogy o něco delší a dojde i na nějaké obecné informace k nadcházející úrovni. Zajímavá je taky možnost výběru cesty mezi úrovněmi.

Nyní ale k hratelnosti. Ta mi přišla mnohem více zaměřena na souboje či vyhýbání se nepřátelům, kterých je tu mnohem více. Hra se navíc posouvá prakticky jediným směrem, takže není možné zabloudit. Z počátku jsem tak hrou procházel ve speed run stylu, kdy jsem kolem nepřátel proběhl a v případě neúspěchu dal rewind. Pak jsem si ale uvědomil, že tento způsob dost kazí hratelnost a začal jsem si tak více "hrát" s házecími kostkami. A skutečně, hraní mně pak bavilo mnohem více. 

Co mně zamrzelo, byly souboje s bossy. V kačerech bylo potřeba u zhruba poloviny z nich vymyslet nějakou vhodnou taktiku, jak na ně skočit. Zde jsem šel skutečně na všechny taktikou, popadni míč, hoď ho po bossovi a vyhni se jemu nebo jeho projektilům. A takto stále dokola. Vrcholem pak byl final boss Tlusťoch, kterého jsem porazil na první dobrou a opravdu velmi rychle. Zatímco Drákula v kačerech mi "pil krev" několik desítek minut.

Graficky vypadá hra líbivě, oceňuji hlavně game design, jak už úrovní (super nápad s vypínači), tak i nepřátel. Zip jako ultimátní "zbraň" byl taky fajn. Horší mi to přišlo s hudbou, která mě moc nenadchnula.

Celkově mě Chip a Dale s Rychlou Rotou bavili o něco méně, než Strýček Skrblík. I tak má hra své kvality a určitě stojí za zahrání.
+15
  • PC 80
"Správný zásah v tu pravou chvíli má
když přízrak temný svým rejdům šanci dá.
Tahle príma dvojka slídilů
ta řeší problém tvůj." 

Ve druhé hře ze série The Disney Afternoon Collection na mě vykoukli Chip a Dale. No, co Vám budu povídat, těm dvěma veverkám jsem nemohl říct ne. Kór, když mi v dětství dělali takovou radost. A to v podstatě kdykoliv, když jsem je v televizi přes Magion nebo Vegu uviděl.

Po Kačeřích příbězích se jedná o druhou hru z kolekce. Také o rok starší, graficky velice pěkné a v hratelnosti výrazně zábavnější. Hned v úvodu mi hra nabízí možnost hrát za Chipa, Dalea nebo za oba na jednom PC. Volil jsem tedy jednoho z Rychlé roty a pustil se do plnění jednotlivých úrovní.

Hned první úroveň mě překvapila tím, že se nelze vracet zpět. Obrazovka se vlivem vašeho pohybu posouvá zleva doprava, zprava doleva nebo od shora dolů a vy s ní postupujete. Cesta zpět nelze, proto je hned dobré z kraje hraní si nastavit postup, jak ke hře budete přistupovat. Je to o tom si to ozkoušet a poměrně rychle se zorientujete. Hlavním útokem je zvedání bedýnek, které když dojdou na obrazovce, tak jste v loji. Po poznání prostředí pak už tedy skáčete jak se dá, sem tam ve vrchní části obrazovky, sem tam ve spodní části obrazovky (pokrok může být různý a bojovat můžete s různými tvory) a u toho sbíráte pokládky, jejichž druhů není moc, ale vliv na vítězství vlastně výraznější nemají. Podstatné je úrovní projít, což se někdy daří lépe, jindy hůře, ale každou chvílí v nějaké té díře ve zdi čeká boss, kterého je třeba sejmout.

Bossů je pár, do desítky. Některý je náročnější, jiného zvládnete na první dobrou. I obtížnost hry není obecně tak strašná jako u Kačeřích příběhů, byť bez Rewindu bych tu být nechtěl. Občas se hodil. Jednoduchý příběh záchrany koťátka mě ale nutil pořád hrát a postupovat jednoduchou mapou dokud jsem nedošel do cíle. Ten byl po chvíli rychlý a zasloužený.

Na jeden zátah u konzole hraní této hry musel být mazec. Dneska je to v porovnání s tím procházka růžovou zahradou, příjemným relaxem a zavzpomínáním na dobu, kdy Rychlá rota vládla jedné dětské tváři. I když, řekl bych, že v tomhle jsem určitě nebyl sám, co?

"Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
zákon hájí,
Chip,Chip,Chip,Chip a Dale
v tomto kraji.
K pravdě si najdou směr a hrají fér
ve znaku mají dvakrát R."
+13