Komentáře

Soubor tří miniher, které řádně procvičily mé reflexy a především pak mé zápěstí. To jsem měl po poslední minihře pěkně namožené a trochu jsem litoval, že mám potřebu plnit všechny achievementy, což zde znamenalo dohrát všechny minihry minimálně desetkrát.

Těžko říci, jestli se mi více líbila Konkubína nebo Jako poslední den žijem. Obě minihry i obě písničky jsou hodně povedené. Ve skocích přes šípy jsem svůj um postupně zdokonalil, kdy mi dělaly problémy v podstatě jen dva šípy nad sebou a pexeso je o paměti a o štěstí, aby byly k sobě pasující kartičky na tom správném místě. Nakonec je asi mírně lepší druhá jmenovaná, protože píseň je propojená s obrázky a spousta jich je v textu zmíněna.

Co však vím jistě je, že Minimální trvanlivost je ze všech nejhorší. Na začátku na mě talíře létaly tak pomalu, že bych je nejspíše stihl rozbíjet i při pití čaje a ke konci se zase objevovaly v takové rychlosti, že se mi podařilo trefit tak každý třetí nebo čtvrtý. Píseň je také nejméně povedená a jak mi Konkubína připomínala Divokýho Billa a Jako poslední den žijem Kryštofy, tak Minimální trvanlivost mi nepřipomínala nic a byl jsem rád, když po všech pokusech konečně dohrála. Vypínat zvuk mi přišlo u hry, kde je hudební podkres vcelku důležitým prvkem, už moc, i když jsem na to jednou pomyslel.