Blackhand47
"Lidi, myslím, že je Alan konečně vzhůru..."
Třináct dlouhých let čekal Alan Wake na to, aby se mohl probudit ze své noční můry. Ale ani tak to nemá jednoduché. Tentokrát na to ale není sám, protože se jeho příběhové kapitoly střídají s FBI agentkou Sagou Anderson, která je nějakým způsobem na Bright Falls napojená. A kupodivu její příběh funguje daleko lépe. Možná je to i tím, že tráví většinu času ve skutečném světě a hledá pravdu, zatímco se Alan pokouší uniknout z temného místa, které má ale zase naprosto geniální meta pasáže.
Co v jedničce fungovalo vyhnali tvůrci na maximum. A nedostatky se jim víceméně podařily zalepit. Máme tu tak větší variabilitu nepřátel (což jsem jim vyčítal) a dočkali jsme se tak třeba i stínových zvířat (což jsem ve svém komentáři zase navrhoval). Prostředí už nepůsobí tak prázdně a collectibles mají o něco větší smysl. Vyšetřování je zábavné a palác mysli je skvělá mechanika. Alan sice baví svým přepisováním prostředí, ale to je občas neintuitivní a člověk se ztratí, protože musí stát na jednom konkrétním místě.
Úbytek akce hře rozhodně pomohl. Ty nekonečné hordy nepřátel v prvním díle byly po několika epizodách frustrující. Akorát zpomalovaly příběh a narušovaly onu ponurou a mysteriózní atmosféru. I tím, jak se přepínají postavy, tak funguje, že se člověku pomalu skládají dílky celé skládačky dohromady.
Samotné propojení s Control (kvůli němuž jsem si chtěl celé universum zahrát, protože mě zaujal článek o tom, že Remedy kuchtí DLC, které hry propojí) je pak naprosto skvěle zpracované a navíc zapracované tak, aby vše bylo přirozené. Máme tu agenturu FBC, která řeší anomálie, videa s Dr. Darlingem a pak se tu mihne Ahti jakožto nadpřirozená bytost, která si v Bright Falls vybírá svou vysněnou dovolenou.
Čím sequel ale exceluje je právě ono meta vyprávění, kdy se postavy objevují i jako herci, vidíme několik jejich verzí apod. Ke všemu tu máme opět vynikající hrané filmečky a geniální soundtrack. Kde se Remedy nechalo pak úplně unést, je muzikálové číslo, které patří k tomu nejgeniálnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl. Vedle toho je tu pak ještě 16 minutový film s Caseym ve finštině, který zase skrze svou meta podstatu doplňuje celé vyprávění.
Kde přišlo lehčí zklamání je závěr a celé rozuzlení s Mr. Stratchem a (ne)osvobozením Alana z temného místa. Neříkám, že nefunguje, ale po tom všem "spirálovitém" vyprávění a skládání obřího puzzle mi to přišlo maličko klišovité. Třešničku na dortu tomu dává, že po vás pak hra nakonec ještě chce, abyste si celou příběhovku dali v New Game+ znovu, abyste dostali pár dialogů navíc a rozšířenou finální cutscénu, která je jakože True Ending. No... radši jsem si to pustil na YouTube. Alan Wake 2 není žádné RPG s volbami v příběhu nebo tak, aby musel dělat něco takového. I tak jde ale vidět, že se Remedy stále zlepšuje a já tak dávám hře ještě o stupínek vyšší hodnocení než Controlu.
Třináct dlouhých let čekal Alan Wake na to, aby se mohl probudit ze své noční můry. Ale ani tak to nemá jednoduché. Tentokrát na to ale není sám, protože se jeho příběhové kapitoly střídají s FBI agentkou Sagou Anderson, která je nějakým způsobem na Bright Falls napojená. A kupodivu její příběh funguje daleko lépe. Možná je to i tím, že tráví většinu času ve skutečném světě a hledá pravdu, zatímco se Alan pokouší uniknout z temného místa, které má ale zase naprosto geniální meta pasáže.
Co v jedničce fungovalo vyhnali tvůrci na maximum. A nedostatky se jim víceméně podařily zalepit. Máme tu tak větší variabilitu nepřátel (což jsem jim vyčítal) a dočkali jsme se tak třeba i stínových zvířat (což jsem ve svém komentáři zase navrhoval). Prostředí už nepůsobí tak prázdně a collectibles mají o něco větší smysl. Vyšetřování je zábavné a palác mysli je skvělá mechanika. Alan sice baví svým přepisováním prostředí, ale to je občas neintuitivní a člověk se ztratí, protože musí stát na jednom konkrétním místě.
Úbytek akce hře rozhodně pomohl. Ty nekonečné hordy nepřátel v prvním díle byly po několika epizodách frustrující. Akorát zpomalovaly příběh a narušovaly onu ponurou a mysteriózní atmosféru. I tím, jak se přepínají postavy, tak funguje, že se člověku pomalu skládají dílky celé skládačky dohromady.
Samotné propojení s Control (kvůli němuž jsem si chtěl celé universum zahrát, protože mě zaujal článek o tom, že Remedy kuchtí DLC, které hry propojí) je pak naprosto skvěle zpracované a navíc zapracované tak, aby vše bylo přirozené. Máme tu agenturu FBC, která řeší anomálie, videa s Dr. Darlingem a pak se tu mihne Ahti jakožto nadpřirozená bytost, která si v Bright Falls vybírá svou vysněnou dovolenou.
Čím sequel ale exceluje je právě ono meta vyprávění, kdy se postavy objevují i jako herci, vidíme několik jejich verzí apod. Ke všemu tu máme opět vynikající hrané filmečky a geniální soundtrack. Kde se Remedy nechalo pak úplně unést, je muzikálové číslo, které patří k tomu nejgeniálnějšímu, co jsem za dlouhou dobu viděl. Vedle toho je tu pak ještě 16 minutový film s Caseym ve finštině, který zase skrze svou meta podstatu doplňuje celé vyprávění.
Kde přišlo lehčí zklamání je závěr a celé rozuzlení s Mr. Stratchem a (ne)osvobozením Alana z temného místa. Neříkám, že nefunguje, ale po tom všem "spirálovitém" vyprávění a skládání obřího puzzle mi to přišlo maličko klišovité. Třešničku na dortu tomu dává, že po vás pak hra nakonec ještě chce, abyste si celou příběhovku dali v New Game+ znovu, abyste dostali pár dialogů navíc a rozšířenou finální cutscénu, která je jakože True Ending. No... radši jsem si to pustil na YouTube. Alan Wake 2 není žádné RPG s volbami v příběhu nebo tak, aby musel dělat něco takového. I tak jde ale vidět, že se Remedy stále zlepšuje a já tak dávám hře ještě o stupínek vyšší hodnocení než Controlu.
kuthy
Ronik
klasa
atypic_one
Buky Waste
Pro: Mysteriózní zápletka, vyšetřování, audiovizuál, Herald of Darkness, hrané filmečky meta způsob vyprávění, napravení neduhů z prvního dílu
Proti: Občas neintuitivní pasáže za Alana, konec je lehké zklamání, nutnost vracet se na místa, kde jsme už byli (hlavně pokud chcete collectibles v závěrečných epizodách za Sagu)