A Knight Never Yields je 3D plošinovka, kde se vše točí kolem slepoty. Za jejím vývojem stojí české jednočlenné studio Bread Over Games.
Stanete se mladým učedníkem, který se záhadným způsobem objeví na půdě starého hradu patřícího Řádu Slepých Rytířů. Vaším úkolem je překonat všechny překážky, který vám hrad připraví. Dohromady se zde nachází 17 úrovní.
Principem hry je nejprve danou úroveň normálně překonat, po cestě si zapamatovat veškeré překážky a nástrahy a poté ji zvládnout úplně celou po slepu. Musíte tak pracovat se svou pamětí a také sluchem. Každá úroveň má totiž svou rytmickou hudbu, která vám napoví, že se blíží nějaké nebezpečí.
jvempire
Na tuto českou hru jsem narazil díky Vortexu a zaujala mě na první pohled. Její koncept je sice jednoduchý, ale celkem unikátní. V podstatě jde plošinovku s celkem krátkými úrovněmi a jen s několika překážkami. Vtip je v tom, že je nutné po prvním průchodu úroveň projít znovu, ale tentokrát téměř bez obrazu. Hlavním vodítkem je hudba, která vždy jasně uvádí kdy je třeba reagovat, ale důležitá je i paměť. Zda je nutné skočit, skrčit se nebo provést jinou z pěti činností sice signalizuje i ukazatel, ale to už je téměř pozdě. Chce si to pamatovat pořadí překážek a v načasování se spolehnout na hudbu. Z počátku to jde, ale činnosti se postupně nabalují a od dvou akcí v úrovni se dostanete mnohem výše. Navíc je oceněn čistý průchod každou úrovní, tedy s obrazem i poslepu, bez opakování. Prvních pár úrovní jsem dal buď na poprvé nebo s pár restarty, ale zhruba od poloviny to vůbec nešlo. Nakonec jsem na perfektní průchody rezignoval a prošel hru normálně. Díky plynule narůstající obtížnosti dostanete hru do ruky a nenápadně se tak připravíte na zlepšení předchozích výsledků.
Naštěstí není problém skočit do libovolné již prošlé úrovně, takže jsem se nakonec stejně pustil do kompletace perfektních průchodů. A překvapivě to šlo téměř samo. Tam kde jsem potřeboval 10 pokusů to najednou šlo napoprvé. V předposlední úrovni jsem měl po dohrání 27 pokusů na projití a při opakování stačily tři. Na dokončení sice byly třeba další restarty, ale nebylo to tak hrozné jak bych čekal. Na hře tak musím pochválit především návykovost a skvěle nastavenou obtížnost. Největší problémy jsem měl při načasování dvoj-skoku. Grafika je více než dostatečná, stejně strávíte většinu hry na téměř prázdné obrazovce. Na práci jednoho člověka a ještě k tomu první vydanou hru jde o povedenou záležitost. Vše je promyšlené, bez technických problémů a především zábavné. Nepříjemným, i když pochopitelným, záporem je délka hry. Klasické dohrání zabralo asi hodinu, kompletace perfektních průchodů asi 45 minut. Na druhou stranu za těch pár korun, co to ve slevě bývá, takový zajímavý zážitek stojí. Pro zajímavost, maximální počet opakování mám 46, minimální 2.
Naštěstí není problém skočit do libovolné již prošlé úrovně, takže jsem se nakonec stejně pustil do kompletace perfektních průchodů. A překvapivě to šlo téměř samo. Tam kde jsem potřeboval 10 pokusů to najednou šlo napoprvé. V předposlední úrovni jsem měl po dohrání 27 pokusů na projití a při opakování stačily tři. Na dokončení sice byly třeba další restarty, ale nebylo to tak hrozné jak bych čekal. Na hře tak musím pochválit především návykovost a skvěle nastavenou obtížnost. Největší problémy jsem měl při načasování dvoj-skoku. Grafika je více než dostatečná, stejně strávíte většinu hry na téměř prázdné obrazovce. Na práci jednoho člověka a ještě k tomu první vydanou hru jde o povedenou záležitost. Vše je promyšlené, bez technických problémů a především zábavné. Nepříjemným, i když pochopitelným, záporem je délka hry. Klasické dohrání zabralo asi hodinu, kompletace perfektních průchodů asi 45 minut. Na druhou stranu za těch pár korun, co to ve slevě bývá, takový zajímavý zážitek stojí. Pro zajímavost, maximální počet opakování mám 46, minimální 2.
