Harold Halibut

Pokud vám oznámení této hry nějak uniklo a nevíte, o co se jedná, tak jde o sci-fi příběhovou adventuru, ve které se vžijete do role Harolda, údržbáře a chlapa pro všechno, který svou práci vykonává na mimozemské planetě, do jejíhož oceánu před mnoha desítkami let spadla loď bývalých obyvatel planety Země, kteří se ji snažili kvůli válečným konfliktům opustit. Po mnoha letech se tak na lodi zrodila nová generace obyvatel, postavili se přeprávní trubky mezi roztříštěnými pozůstatky lodě (aby se obyvatelé mohli přemisťovat) a postupně se tak z vraku stalo místo pro poklidný život roztodivných obyvatel. Nebudu lhát, už jen samotný koncept mě velice lákal, ale samozřejmě to není to nejhlavnější lákadlo. Tím je stylizace hry do stop-motion animace. 

 Co se týče vizuálu, tvůrci tu šli do tak daleko, že většinu postav a objektů, které ve hře uvidíte, si ručně vytvořili, vyřezali a nabarvili. Podle mě je to fascinující a já osobně vždy ocením, když vývojáři ujdou tu extra míli pro plnohodnotný zážitek. Naposledy jsme mohli v tomto stylu vidět například mysteriózní adventuru Truberbrook, která i přes nádherný, také ručně dělaný vizuál, byla pro mě menším zklamáním a dovolím si říct, že Harold Halibut jí v mnoha aspektech poměrně převyšuje. Jak jsem už zmínil výše, jedná se o příběhovou adventuru, ačkoliv já osobně bych se nebál hru zařadit i do škatulky filmových adventur, jelikož tady žádné těžké puzzly nečekejte.

Opravdu se jedná o interaktivní narativní zážitek, což hře vůbec neškodí, ba naopak toho nabízí opravdu dost. Jak jsem nastínil, celá hra se odehrává na lodi potopené v oceánu cizí planety. No a vy jednoduše žijete život údržbáře Harolda. Ten velice často plní úkoly, které jsou nad rámec jeho povinností. Je to takový univerzální chlápek pro všechno, který dělá činnosti, které ostatní nechtějí vykonávat. Od toho se poté odvíjí i celá náplň hry, kdy proplouváte životem na lodi, bavíte se s postavami, plníte různé úkoly a do toho se velice pomalým tempem posouváte v ději, který ale není příliš důležitý. 

 Přijde mi, že nejsilnější devízou hry je právě život na lodi spolu se zábavnými postavami a hravým prostředím, které mě bavilo po celou herní stopáž. Bylo to dáno i tím, že každý herní den na vás v různých místech lodi čekají nové interakce či vedlejší úkoly. Nutno říct, že většina je velice povedená a vy tu budete například řešit spor “skoro” indentických paterčat nebo zkoušet doručovat dopisy, které nikdy nenašly svého příjemce. Všechny tyto aktivity máte přehledně zaznamenané ve vašem “pageru”, ve kterém se vám zobrazují jak úkoly, tak například zprávy od různých postav; představte si takového PIPBOYE. Také během vašeho putování lodí a plnění hlavní dějové linky či vedlejšáků vám může i některá z postav napsat, zda si právě nechcete zajít na skleničku, či se za nimi stavit a pokecat s nimi. Těchto interakcí bohužel není zase tak velké množství, ale hezky přispívají do pocitu živějšího světa. 

 To jednoduše musím pochválit, jelikož i přes mé obavy, že se mi prostředí potopené lodi okouká, se tak nestalo, a díky různým odbočkám v příběhu či tomu, že máte vždy něco nového k objevování, jsem se cítil jako doma a už každý nový den vyhledával, jaké nové dialogy si otevřu. Tímto ale míra detailů a zábavy v potopeném světě nekončí. Celá loď je totiž rozdělená na několik sektorů, které jsou pospojované trubkami, díky kterým mezi nimi cestujete. To je z důvodu, že po nárazu se loď rozpadla a hodně sektorů pluje odděleně od ostatních.

 Musím říct, že mě to cestování za celou stopáž neomrzelo, a to i když při vystupování se vám přihrávají dokola ty samé hlášky od společnosti “All Water”, která trubky spojuje a věčně vám děkuje, že využíváte jejich služby, přstože vlastně nic jiného na výběr nemáte. To skvěle dokresluje absurdní a vtipnou atmosféru celého života hlavního hrdiny. Ano, podle popisu se to nemuselo zdát, ale celý příběh spolu s dialogy je často napsaný s nadsázkou a velice příjemným humorem. Zpátky ale k sektorům, ty nabízejí různorodá prostředí. V jednom například máte restaurace, arkádovou hernu, ve které si můžete zahrát tři arkádové minihry, továrnu a další zajímavé věci. Nové sektory se vám otevírají během postupu příběhem, nemusíte se proto bát, že by šlo pořád o to samé. A i kdyby, jednotlivé místa mají tak hezké, detailní a místy i kreativní zpracování, že se vám to jen tak neokouká. 

 K tomu přispívá i naprosto výborný dabing a animace, které jsou naprosto špičkové. Jde za nimi vidět obrovský kus práce. To stejné platí pro soundtrack, který výborně podkresluje celou podvodní atmosféru. Nedokážu ani popsat, kolikrát jsem schválně procházel místnostmi pomalou chůzí, abych si to všechno pořádně užil. Takže ano, vizuál, postavy a vše kolem je tu naprosto perfektní. I tak se ale hře nevyhnula nějaká menší zakopnutí. Tím hlavním je podle mě skoro až neexistující gradace příběhu. Z valné většiny se jedná o takové proplouvání životem s tím, že někde na pozadí se formuje jakási hlavní linka, která ale vlastně není podstatná, jelikož tvůrci tu naprosto neumí pracovat s jakýmkoliv napětím. 

 Často se pak stává, že se tu po třech hodinách vytvoří nějaký konflikt, ale ten se lusknutím prstu vyřeší a pokračuje se dál. Místy mě až vyloženě překvapilo, jak antiklimatická celá hra umí být. Ano, naštěstí tu má nosné postavy a aktivity, které vám to celé vykompenzují, ale stanovená délka 12 hodin (já měl 16 hodin na Steamu) příběhové nedostatky prostě nezakryje. A ano, celá hra je hlavně o poselství, že se nemáte bát plout svým vlastním proudem a nenechávat se jen tím davovým unášet, což hra skvěle parafrázuje celou gameplay složkou, kdy jen plníte zadávání jiných postav, ale to je prostě na ryze příběhovou hru málo. To zamrzí hlavně v případě, když těch možností na větší příběhový zvrat či gradaci měli autoři nespočet, jen to holt vždy spláchli do záchodu. Z toho důvodu jsem se pak upřímně cca dvě poslední hodiny nudil, protože to byl naprosto typický příklad nudné scenáristky, kdy pro vysvětlení filozofie postav musíte využít psychadelicko-surrealistických scén, což už bylo viděné tolikrát a moc mi to do hry nepasovalo. 

 Tohle bych označil za asi největší zápor celé hry, což u primárně narativní adventury je poměrně na škodu. Mohl bych se i lehce opřít do toho, že hra neobsahuje žádné puzzly či něco více interaktivního, krom průchodu lokacemi a povídání si, ale to by bylo zbytečné, jelikož právě odprostění se od těchto mechanik dělá z této hry poměrně celistvý zážitek a nic bych na tom neměnil. 

 Harold Halibut je tak velice poutavá a nádherná filmová adventura, která v sobě krom skvělých postav, nádherného designu a úžasného soundtracku má i velké srdíčko. Uvedené aspekty z toho všeho dělají nadprůměrný zážitek, který vás minimálně do posledních dvou kapitol bude bavit na jedničku. Je tedy pouze na škodu, že celý hlavní příběh vyšumí naprosto do prázdna a nedokáže ve vás vzbudit ani špetku napětí či strachu o vaše milované postavy, kvůli čemuž se pak pe konci hry můžete nudit nebo se cítit frustrovaní. Přesto ale Halibuta doporučuji všem, kteří si chtějí užít poměrně nevšední zážitek. Kdyby hra byla o trochu kratší či nabízela šikovněji uchopenou hlavní příběhovou linku, nebál bych se s hodnocením jít znatelně výše.