Poměrně zajímavý námět v tomto případě zabíjí naprosto neskutečná zdlouhavost. Pokud si zvolíte mapu pro 4 hráče, tak musíte odehrát svoje tahy a pak počkat na úplně všechny tahy všech ostatních AI ovládaných trpaslíků + VŠECHNY TAHY POTVOR. Takhle napsané to nevypadá tak děsivě jak ve skutečnosti. Ale opravdu, sledovat, jak se po mapě pohybuje jeden sliz (základní potvora) za druhým, když jich je tam přes 20... ne, na tohle nemám nervy.

Více času jsem strávil čuměním na přesuny AI ovládaných postav než samotným hraním. Proboha, to tam opravdu musí být takové množství potvor? At jich je třeba mín a jsou silnější. Nebo tam dejte možnost PŘESKOČIT náhledy všech tahů AI. Hned by ta zábavnost šla prudce nahoru.

Zklamáním jsou i souboje, které probíhají automaticky a absence RPG prvků - stačilo by, kdyby trpaslíci za vyhrané souboje získávali XP a levelovali by. Je tu jednoduše spousta věcí, které by zasloužily zlepšit (ještě jsem nezmínil třeba krkolomné ovládání), takhle to je polotovar, ke kterému musí člověk přistupovat s notnou dávkou tolerance a trpělivosti.

Hra, která je zábavná asi jen na Wiičku s pohybovejma ovladačema v partě přátel. Na PCčku na klávesnici v singleplayeru je to nuda jak prase. Nalákala mě svojí tématikou - katana? nunčaky? Propracujte se od bílého až k černému pásu? Navíc v akci na steamu za pakatel? Screenshoty nevypadají zase tak špatně, tak přece to nemůže bejt tak špatné.

Bohužel je to špatné. Hratelnost je neskutečně primitivní, tohle by zvládl odehrát každý průměrný orangutan. Kdyby se aspon minihry nějak střídaly, ale je jich tam prostě jen šest a vždy když se dostanete na další stupeň musíte dělat znovu ty co už jste splnili, což je v mých očích nehorázný opruz, který mě naprosto dokonale odradil od toho hru dohrát.

Trochu zajímavá je aspon volba meditace, kdy vám ninja master říká pokyny "jak správně meditovat" svým japonským přízvukem. Možná ta grafika je ucházející, ostatní je otřes. Stálo mě to sice jen pade, ale stejně jsem nasranej, měl jsem radši jít na dvě piva...

Když se podívám na datum vydání hry, nestačím zírat. 26 let? To je v herním průmyslu věčnost. Vždyť ta hra je dokonce starší jak já. A taky podle toho vypadá. Při prvním spuštění většina hráčů hodí šavli, ti otrlejší dojdou do prvního města a znechuceně hru vypnou. Vždyť je to hnusné a ovládání je na dvě věci. Chyba lávky, grafika mi po chvíli přišla krásně přehledná (ani zdaleka to není "čtení z Matrixu" jako v Dwarf Fortress) a s ovládáním jsem byl nadmíru spokojen. Možná jsem divný, ale byl jsem nadšen když jsem pro vstup do města musel zmáčknout E jako enter, pro otevření dveří O jako open, pro sestoupení do dalšího patra dungeonu D jako descend, atd. Žádné pitomé univerzální tlačítko pro otvírání a potvrzování všeho, žádné automatické akce a podobná zjednodušovadla jak je v moderních hrách zvykem. Ultima vám prostě nedá nic zadarmo.

Chcete kouzlit? Myslíte, že stačí mít dostatek many a pak prostě zmáčknout tlačítko? Ani náhodou. Nejdřív musíte chodit po městě a každého kdo vypadá jen trochu jako mág prokecnout skrz naskrz a třeba se pak od něj dozvíte z jakých přísad se nějaké to kouzlo namíchá. Ono celkově prokecávání všech NPC ve městech je nezbytnou součástí hry. I když vám většinou řeknou jen jednu větu, může se jednat o klíčovou informaci, bez které nebudete vědět jak postupovat dál. Nepříjemné je, že tyto NPC stojí často na těch nejhůře přístupných a viditelných místech, takže člověk musí pročmuchat každý čtvereček ve městě. Příjemné je, že když hru hrajete s walkthrough, tak se na to můžete ale nemusíte vykašlat. A v tomto případě opravdu není hanba hrát s návodem, protože i s ním jsem občas nevěděl jak dál a musel jsem si pouštět Let's Play na youtube (respekt pro ty co to dohráli bez jakéhokoliv návodu).

Hra překvapila některými mechanismy. Tak třeba cestování - pěšky, na koni, na lodi, balonem! U posledních dvou záleží na tom, z jakého směru fouká vítr. Proti větru se prostě pluje blbě a hra snad naschvál vítr neustále otáčí proti směru vaší jízdy. Často jsem už měl chuť rozmlátit klávesnici, zvlášt když na mě ještě neustále útočili piráti a jiná vodní havěť. To ale jen do okamžiku, než jsem se naučil kouzlo pro změnu směru větru! Úžasné. A nesmím zapomenout na Moongates, neboli portály, které se otvírají jen v určitou dobu na určitých místech a vedou na předem daná místa (i když je hra v podstatě tahová, ve hře neustále běží čas, který je určován fázemi dvou měsíců).

Výtka směřuje k soubojovému systému, který je až příliš jednoduchý, respektive jsem zjistil, že zbraně na dálku jsou nesrovnatelně lepší (a pohodlnější) jak zbraně na blízko, a tak v průběhu hry nemusíte v soubojích používat žádná útočná kouzla, stačí vám základní útok nejlepší wandkou/lukem, co se dá koupit v obchodě - sice za nekřesťanské peníze, ale pokud se dostanete k informaci o Mystic swordech a prodáte je, nebudete mít o peníze nouzi (doteď přemýšlím, jestli je to glitch nebo to tak bylo zamýšleno).

Získávání ctností zní zajímavě, ale je to často dost opruz, protože se musíte chovat určitým způsobem (=jak Mirek Dušín): dávat si pozor co odpovídáte v rozhovorech, žebrákům přispívat na oběd, chodit darovat krev, nesmíte šidit slepou stařenku při nákupu bylinek a co je nejhorší - nesmíte utéct ze souboje (i když často jich je moc a máte chuť se na to vykašlat). Většinou se naštěstí získávání dané ctnosti dá obejít tak, že například pořád dokola odpovídáte správně na otázku v dialogu s jedním NPC, 100x po sobě obdarujete žebráka či kupujete bylinky po jednom kusu a nešidíte při tom.

Celkově se cítím obohacen o cennou herní zkušenost, doted jsem si myslel, že takto otevřený a komplexní svět, který můžete prozkoumat pěšky, po vodě i ze vzduchu nabídlo poprvé až Final Fantasy, ale jak vidno Japonci pouze kopírovali. Třikrát sláva Lordu Britishovi, ve své době to musela být neskutečná pecka, dnes ale hra může potěšit jen velmi vyhraněnou skupinu hráčů, ostatní raději volte sedmý díl.

Screenshoty:
Moje postava
Závěrečná obrazovka

From Dust je hra o tom, jak se parta zfetovaných křováků rozhodla nasrat svého Boha, a tak se vydali do světa a začali stavět svoje vesnice situované kolem pofidérních totemů na těch nejabsurdnějších místech. Zpočátku dobrotivý Bůh tuto zvláštní úchylku neřešil a s radostí vycházel vstříc jejich požadavkům, ale jakmile se maskovaní mužíci začali dožadovat, aby jim umožnil postavit vesnici uprostřed moře, v oblasti kde pravidelně řádí tsunami či v kráteru činné sopky, začal Bůh pochybovat o jejich zdravém rozumu.

Křováci navíc po chvilce začali zneužívat lásku svého patrona. V okamžiku, kdy cesta, po které kráčeli, nebyla úplně rovná, místo aby si poradili sami, začali nevychovaně hulákat směrem k nebeské bráně a dožadovali se, aby Bůh svým neohrabaným kurzorem dal vše do pořádku, aby snad nemuseli vylézat metrový schůdek. Také v okamžiku, kdy kolem totemu byla jen kapka vody, nemohlo se stavět a Bůh musel nejdříve vše vysušit. Něco na nich ale přesto bylo kouzelného - bylo úžasné, že do nového světa kráčeli stále tou stejnou podzemní cestou a vždy vylezli jinde.

Bůh tedy odkláněl lávu, vysoušel moře, zalesňoval pouště a stavěl nové kontinenty a to až do okamžiku, kdy křovákům došli nápady kam jít. Poté už následovalo jen překvapivě rychlé sbohem (bez jakéhokoliv outra). I když počkat! Křováci si vzpomněli, že by s nimi Bůh mohl projít ještě Challenge mapy. "Ne, děkuji. Zkuste jiného Boha, já na vás už nemám nervy", odvětil Bůh a odešel.

Po důkladném zapaření jsem musel svoje předsudky, že Terraria je jen Minecraft ve 2D, zavrhnout. Zatímco Minecraft beru opravdu spíše jako sandbox, ve kterém má hráč k dispozici "kostičky" a je jen na jeho fantazii co udělá, Terraria přináší spoustu vlastního nového a nenásilně "nutí" hráče prozkoumávat, co pro něj vývojáři připravili. A že těch věcí není málo.

Začátek je u obou her stejný - vaše postava je vyhozena na "zelené louce" a čiň co uznáš za vhodné. I zde je doporučeno používat wiki, aby hráč získal trochu přehled, co všechno lze dělat. Základem je postavit pár baráků pro hráčovu postavu a pro NPC a začít kopat. Dolů. Víc dolů. Ještě víc, až na samé dno mapy. A při tom prozkoumávat jeskynní komplexy, těžit rudu, hledat truhly s poklady a vyhýbat se netopýrům, skeletonům a jiné havěti. Ne ale, že by na povrchu nebylo co dělat, naopak. Sbírání padlých hvězd (pro zvýšení mana pointů), hledání spadlých meteoritů (jedna z nejcennějších rud), kácení a zasazování stromů, hledání stovky feetů nad zemí létajících ostrovů a ostatně zde pravděpodobně svedete i většinu soubojů s bossy typu Cthulhu (velké létající oko), Eater of Worlds (obrovský červ, který si vás tělem omotá a udělá z vás kečup) či Skeletron.

Na hře je opravdu skvělý crafting, kdy si můžete vytvořit spoustu užitečných itemů. Namátkou třeba Grappling Hook, díky němuž můžete vystřelovat hák a přitáhnout se tak ke stěnám (prostě budete jako Spiderman). Samozřejmě lze vyrobit také nepřeberné množství zbraní a armoru, který můžete složit do setu a získat tak nějaký bonus. Moje radost, když jsem na sebe navlékl set vyrobený z těžce natěženého meteoritu, byla nezměrná. Zvlášť, když mi přidal jako bonus nekonečnou munici do mého Space gunu (střelné zbraně jsou tady také super).

V singlu by mě tahle hra asi nebavila, naštěstí jsem v coopu měl výborného kolegu, takže doporučení je jasné - sežeňte si kámoše či dva (více lidí už by podle mě bylo spíš na škodu) a hrajte coop. Jediné, co můžu hře vytknout, je fakt, že po prozkoumání a vyzkoušení všeho (mě to trvalo 35 hodin) už není proč hru hrát dál/znovu a svojí těžce vydobytou hi-end výbavu si ani pořádně neužijete. Leda, že byste šli hrát na nějaký PvP server.

Tahle hra obsahuje všechno, co nemám na adventurách rád - pixelhunting, nesmyslné a nelogické kombinace (mrtvý pes jako elektromagnet použitý na vytáhnutí nebozezu ze studni? :o) ), trapný humor, příšerné dialogy, primitivní zápletka. Navíc ještě sbíráte předměty, které nakonec ani nikde nepoužijete, takže výsledkem je hrozný bordel v inventáři. Technické zpracování je na svojí dobu podprůměrné, na druhou stranu musíme přihlédnout k faktu, že na hře pracovali asi 3 lidé a jednalo se o jednu z prvních českých her. Progress v ovládání a grafickém zpracování je oproti o půl roku staršímu Oslímu Ostrovu znatelný.

Co se týče té proklamované erotiky, je jí zde asi jako v posledním díle Esmeraldy. Na nějakou odhalenou bradavku tu narazíte snad jen u klikacích miniher, kde se vždy objeví statický obrázek páru v nějaké poloze, který si ale ani nestačíte prohlédnout, jelikož musíte klikat jak splašení, jinak minihra skončí neúspěchem a Venca si půjde hodit lano. Mimochodem ve freeware "cracknuté" verzi tyto minihry nejsou.

Z dnešního pohledu nehratelná adventura, která ale ve své době splnila svůj účel a stala se tak trochu legendárním mokrým snem tehdejších puberťáků.

Na téhle hře se mi nejvíce líbila úvodní skladba hrající v menu. Vše ostatní se už bohužel pohybovalo na stupnici podprůměr až průser. Celý příběh je plytký a předvídatelný, povedené zvraty žádné, lokace statické a prázdné, animace postav místy děsivá, případně neexistující.

Nejhorší jsou ovšem dialogy, kde se občas objevují tak nepřirozené věty, že mi přišlo, jako kdyby to do češtiny překládal z angličtiny nějaký amatér přes translator (což je o to víc divné vzhledem k tomu, že se jedná o českou hru). A druhá iritující věc jsou samotné "úkoly", jež v průběhu hraní plníte, příklad za všechny - bezdomovkyně, která chce hot-dog s KEČUPEM. Nee s hořčičí. Na to že žije v krabici celkem vybíravá mrcha. A blbeček v bufetu mě samozřejmě ještě musí nasrat tím, že mi ho odmítne dát. Bejt na místě hlavního hrdiny, tak se neudržim, dám jí pěstí a tou její slavnou holí jí narvu do nedaleké popelnice. Ale zpět ke komentáři...

Tísnivá atmosféra, kterou jsem očekával, se jaksi nedostavila, postavy byly tuctové (zajímavé, že třetinu všech postav tvořili různí bezdomovci a ochlastové). Trochu jsem postrádal nějaký deník s popisem postav, backgroundem příběhu, záznamem dialogů, atd. Stejně tak mi chyběly základní věci jako autosave nebo menu přes Escape.

Ale to jsou prkotiny vzhledem k hlavnímu problému a to faktu, že tahle hra je nevýrazná - když už není vtipná, má mít aspoň nabušený děj plný překvapivých zvratů (nemá) či pořádně hutnou atmosféru (nemá). Celkově podprůměrná adventura.

Po té, co hra dostala v jedné recenzi 5/10 jsem si řekl, že tentokrát asi vynechám. Další důvod proč nečíst recenze.

I přes to, že je hra nechutně zjednodušená a nic tu není dotaženo do konce, se to prostě hraje dobře a hlavní zásluhu na tom má humor, třeba takový slouha Jasper se svými sarkastickými poznámkami mě dostával do kolen, stejně tak questy jsou v rámci možností originální, přičemž celé to podtrhují šílenosti typu slepičí závody nebo fakt, že peníze si můžete vydělat válením těsta a pečením koláčů jako pekař.

Soubojový systém, i když zase - je velice jednoduchý - mě díky přítomnosti bambitek bavil, překvapily i "dokončovací fatalitky", kdy v bullet-timu hrdina odpraví nepřítele nějakým zvlášt brutálním způsobem, což bych v téhle hře nečekal. Nakupování nemovitostí trochu zklamalo, líbily by se mi širší možnosti, na customizaci hrdinova vzhledu či při nakupování nábytku do svého domečku se ale naopak můžete vyblbnout do aleluja.

Příběh je jednoduchý, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Překvapení na mě čekalo v druhé části, kdy jsem se stal králem a musel učinit určitá rozhodnutí. Mám být dobrý, ale zruinovat státní pokladnu a nechat v rozhodující bitvě pochcípat většinu obyvatelstva? Nebo být "zlý", nepopulární, ale získat díky tomu peníze na ochranu země? Celkem zajímavá situace. V určitém momentu jsem zjistil, že můj bratr Logan vlastně jednal v zájmu země a není to zas takový parchant, za kterého jsem ho považoval a proti kterému jsem od začátku bojoval.

Navíc tyto rozhodnutí mají přímo vliv na herní svět - můžete zachovat jezírko, nebo ho vypustit a vytěžit nerostné bohatství, které se pod ním nachází - sami pak můžete do nově vzniklého kráteru přijít a přijmout zde další quest. A co třeba přestavět jednu budovu na bordel (kdo potřebuje školu?) a zajít si tam užít gruppen sex? A nebo z jiného soudku - co třeba nabalit si špinavou žebračku žijící na ulici a udělat z ní královnu? Možností je spousta.

Naštěstí je PC verze odladěná, takže některé hrůzy z Xbox verze, o kterých jsem četl, se nekonají. Pokud od hry nebudete čekat typické RPG, ale přijmete jí jako zajímavý mišmaš různých žánrů, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři, nebudete zklamáni.

Survivor je jiný jak původní hra. Hlavní rozdíl je v tom, že je akčnější, nábojů je tu vždy dostatek, baterka svítí pořád a nevybíjí se a člověk už nemá takový ten pocit "ne, já do tý temný místnosti předemnou nepůjdu, mám poslední 2 náboje a určitě tam na mě něco vyskočí". Tady se prostě bere zbraň a jde se bez keců střílet.

Co zůstalo je grafika, která je stejná, naopak fyzika byla značně vylepšena, příběh je hrozný, což by tady nevadilo, kdyby byl aspon nějak solidně prezentovaný. Ale autoři to odbyli tím, že na začátku každé mise vám postava přečte asi 3 věty a jde se na věc, na cutscény asi nebyl čas. Pár jich tu je, ale stojí za vyliž. Mise jsou velmi krátké, obtížnost překvapivě nízká (normal je tu v podstatě easy, hard je normal, atd.), na druhou stranu má hra slušný spád, emzáci byli lehce poupraveni - umí nové kousky a někteří jsou tužší (chybí bossové), co mě ale sralo nejvíc bylo zakončení všech úrovní. To prostě tak jdete po mapě a zničehonic (asi po projetí neviditelného checkpointu) zčerná obrazovka a začne se načítat další level. Působí to dost zmateně a amatérsky.

Rozdělení hry (a zbraní) na 3 postavy mi vyhovovalo. Přišlo mi to takové osvěžující, že jednou musíte s marinákem kloktat samopalem, podruhé trochu změnit taktiku a s dědkem na blízko pálit emzáky plamenometem a poté s ženskou opatrně postupovat, házet ochromující granáty a sniperkou zabíjet třeba 5 potvor naráz (odrážení kulky od stěn bylo super, zvlášt ve spojení s bullet-timem). Unikátní skill pro každou postavu také hratelnost dost osvěžil a často jsem je využíval.

Hra je tak zhruba stejně dlouhá jak jednička a zatímco tam mi 4 hodiny stačily a měl jsem toho plné kecky, tady bych si klidně ještě pár misí dal. Tudíž máme tu pohodovou oddechovku, která nabízí něco jiného jak původní Shadowgrounds, každopádně kvůli tomu na to nehodlám plivat. Já se u toho bavil. A dal bych si ještě.

Hru jsem dostal v packu spolu s Trine a jelikož podobným top-down frenetickým shooterům moc neholduju (výjimkou jest kooperativní Alien Swarm), chtěl jsem původně hru (když už jsem jí koupil) jen na pár minut vyzkoušet. A hle, nakonec mě bavila natolik, že jsem jí dohrál.

První, co člověka praští do očí je (vzhledem k roku výroby a budgetové povaze) překvapivě dobrá práce se světlem a stíny. Používání baterky je tady radost a občas i nutnost, protože je tu místy tma jak v pytli. Systém upgradu zbraní je fajn - z některých emzáků občas padne upgrade kolečko a když jich nasbíráte dostatek, můžete si vybrat ze 3 upgradů pro každou z 10 zbraní a nutno říct, že vylepšení jsou opravdu poznat a hodně pomůžou. Save systém je řešen tak, že když umřete, hra vás hodí na poslední checkpoint, ale máte jen 5 pokusů a pak musíte opakovat celý level od začátku. Naštěstí je hra poměrně lehká a kromě poslední úrovně se to dá projít na první pokus, celkově to zabere jen nějaké 4 hodiny, což je tak akorát aby to nezačalo nudit a člověk nešel hrát něco jiného.

Atmosféra je občas dost tísnivá, zvlášt se mi líbila jedna část, kdy jsem se plížil ve tmě s minimem nábojů a proti mě nabíhali neviditelní emzáci. Nezbývalo nic jiného než pálit před sebe naslepo pistolí (která má naštěstí nekonečno nábojů) a doufat že to nějak projdu. Tyto momenty se samozřejmě střídají s frenetickou akcí, kdy jen pálíte minigunem do neubývající hordy emzáků za doprovodu metalové hudby.

Trochu už jsem nakousl poslední level, respektive souboj s bossem, který je frustrující. A to hlavně z toho důvodu, že pokud umřete, není tu žádný checkpoint, ale musíte dělat celý level znovu. Což je voser, protože to není zrovna lehké ani krátké. Také trochu zamrzí že chybí coop přes net, což by vystřelilo hodnocení ještě výše.

Lula, to je hlavně zajímavé skloubení žánrů, kdy se každá ze tří částí hraje trochu jinak. První dvě části mě bavily, i když kvůli nemožnosti přehrát videa s nápovědou (na win 7 jsem to prostě nerozjel, ale později jsem zjistil že je lze shlédnout přes Media Player Classic) jsem dost tápal a nevěděl kudy kam. Metodou pokus-omyl se to ale dá. Co je ale průšvih je 3. část, která se mi jeví nedomyšlená, některé mechanismy tu prostě nefungují a poté, co zjistíte co a jak už jen sedíte a čekáte až vám naskáčou potřebné peníze, přičemž musíte létat z města do města a ručně vybírat z obchodů peníze na svůj účet, což je totální gamedesign fail. Potřebná suma je navíc docela vysoká a neustále vás někdo sabotuje, tudíž přichází ten odporný pocit frustrace (a stereotypu), kdy se už jen modlíte at už je konec.

Hra se prezentuje jako dílo pro dospělé, ovšem neuvidíte tu nic co byste už dávno neviděli v televizi před 10 hodinou večerní - sem tam nějaká odhalená bradavka, růžové dildo a to je tak vše. Občas hra působí trochu amatérsky, některé ikonky a uživatelské rozhraní je tak hnusné, že to vypadá jak nějaká freewarovka. Trochu to zachraňují filmečky, kde vám Lula vysvětluje co a jak lze na každé obrazovce dělat, což je taková příjemná forma tutorialu :) Bohužel, jak už jsem zmínil, ve hře se mi na současných Windows nepřehrávaly.

Škoda té 3. části, která výsledný dojem dosti pošramotila, ale i tak se jedná o hru, kterou můžu doporučit aspon na vyzkoušení, jelikož je poměrně neobvyklá a zajímavá.

Mnoha lidmi absolutně nepochopená hra, přitom se s ní dá užít takové srandy :) Ovládání auta není úplně typické, protože interakce se všemi předměty probíhá pomocí medvědí tlapy, kterou ovládáte, což vše dost stěžuje, ale po chvíli se na to dá zvyknout. Cílem hry je jezdit po lese, najíždět do rybníčků a žrát ryby napadané do auta, případně bobule spadané ze stromů. Když se naplní ukazatel "nažranosti", tak stačí zajet do jednoho z mnoha brlohů a level je u konce.

Co je na téhle hře nejlepší je ta absolutní absurdita, kdy jezdíte s medvědem po lese, snažíte se jednou tlapou ovládat plyn, brzdu, volant a samozřejmě nesmíte zapomenout držet si rybu u své medvědí tlamy, abyste ji mohli hezky spapat :), zároveň musíte z okýnka vyhazovat kosti snězených ryb, napadané šišky, listy a další bordel, který vám různě padá pod pedály a znemožňuje řízení. Největší masakr je ovšem jezevec, který když vám skočí do auta, tak začne řádit jak blázen, háže vám tam zpátečku, otáčí volant, žere ryby a prostě je to neřád. Nezbývá než ho chytit a vyhodit z okýnka :P. V některých momentech je vážně kumšt ukočírovat vozidlo a dojet s ním kam chcete s tím strašným bordelem v autě. Celé to šílenství podtrhuje fakt, že lesem jezdí i další auta s medvědy, kteří jsou úplně stejní jako vy a pohled jak dřepí za volantem a čumí na vás je prostě k popukání :)

Dobré také je, že tu fungují různé "vychytávky" jako že si můžete plyn zatížit třeba budíkem, který ukazuje zbývající čas a můžete se tak lépe soustředit na otáčení volantu a dokonce můžete auto dostat do smyku či s ním udělat kotrmelec. A všimli jste si, jak méďovi postupně roste břicho jak se cpe? :) Grafická stránka je poměrně jednoduchá až směšná, což není na škodu, krásně to koresponduje s ujetostí hry.

Trochu škoda je, že levely se kromě časového limitu příliš neliší a našlo by se i pár bugů - zasekl jsem se mezi strom a skálu a nemohl jsem vyjet, do jednoho brlohu nešlo moc dobře najet a zatáčelo to samo doprava, apod. Nezabaví to na dlouho, ale užil jsem si srandy kopec, vyprášil jsem pár jezevců, naboural pár konkurenčních medvědů co mi chtěli vyžrat rybníček, ulovil jednu obrovskou rybu, jejíž kostru jsem pak skoro ani nedokázal vyhodit ven, no co byste od experimentální freewarovky chtěli více.

Laciná kopie, která bezostyšně kopíruje všechno možné od Call of Duty až po Half Life 2, bohužel ovšem ne moc úspěšně. Věci, které v těchto hrách fungovaly jsou vzaty, zkripleny (vrchol byla trapná stealth mise na farmě, kdy jsem si šel znovu přečíst popisek s podezřením, že jsem přehlédl že se jedná o Modern Warfare parodii) a nacpány do celku, který se snaží držet pohromadě neskutečně plytký příběh, který by se dal zkrátit na "Bubáci z Korei útočí, jdi a braň naší skvělou Ameriku!", což na Amíky možná funguje, já si z toho ublinkával celou dobu.

Mise jsou jinak šedý průměr, nenašel jsem žádnou, která by byla tak dobrá abych si jí zapamatoval (v polovině z nich bylo navíc nutné prostřílet se dopředu a zničit sentry tower), stejně průměrná je i audiovizuální stránka. Přítomnost parťáků mě spíš otravovala, často jsem na ně musel čekat až se laskavě někam dobelhají a otevřou mi cestu dál, případně jsem se schoval za bednu, načež jsem byl vytlačen, protože prostě parťák a jeho skript. A když už došlo na boj, tak žádné krytí od nich očekávat nešlo, klidně nechají žluťáka aby kolem nich proběhl a nasypal vám zásobník do zad (jediné štěstí pro ně, že tu nefunguje friendly fire).

Nepřátelé jsou také podivíni, jednou vám dávají z 50 metrů RPGčkem headshot, hází vám granáty pod nohy s milimetrovou přesností a občas mi přišlo že snad i střílejí za roh, za okamžik ale nabíhají jak bezmozci kupředu, nekryjí se a zbytečně lacino se nechají odprásknout. Nepotěší ani neexistující fyzika, kdy bouchne/jde rozstřílet jen to co vývojáři naskriptovali, takže jsem se klidně mohl schovat před tankem za malou bednu a tank si mohl střílet jak chtěl, ale s bednou to ani nehlo. Posléze jsem vzal RPG a tank zničil, ale následné pokusy vyhodit do povětří i vedle stojící dodávku byly neúspěšné, na dodávce nebylo ani škrábnutí. Tohle v moderní FPS už prostě musí fungovat.

Divné je, že se hra občas "hraje sama". V poslední misi jsem se během největší přestřelky, kdy jsem měl jakože s vypětím všech sil bránit pozici a krejt týpka, schoval za bednu a ani jednou nevystřelil. Místo toho jsem koukal na okolní děla, jak neustále zběsile střílejí, i když na obloze nebylo ani jedno letadlo a jak vše okolo neustále dokola bouchá, což mělo asi uměle vytvořit jakousi atmosféru. Po chvilce civění to napsalo good job a šlo se dál. Hmm, zajímavé.

Homefront měl vyjít jako budgetovka za 2 kilča, potom by mé hodnocení bylo schovívavější. Nepřináší nic nového, jen kopíruje to co už tu bylo a navíc špatně. Prodávat to jako AAA titul za plnou cenu je - už jenom kvůli tomu že kampaň zabere 4 hodiny - drzost.

Hra vypadá tak trochu jako amatérská modifikace Call of Duty. Jediné pozitivum je poměrně hezká grafika, vše ostatní je marnost nad marnost. Zbraně tu jsou 3 - ted si zpětně čtu popisek a směju se větě "K dispozici je spousta zbraní" - ne, opravdu tu je jen ta útočná puška, sniperka a asi 2x se dostanete k raketometu a turretu, to je celé. Nejhorší na tom je, že samopal vůbec nekope (zaměřovač stojí na místě) a pocit ze střelby je příšerný aneb nulový. Navíc emzáci moc rozumu nepobrali a tak si prostě vždy jen stoupnou a střílí. Žádné krytí, žádné úskoky, prostě stojí a nechají se zabít.

Vtipné je, že ve hře nelze přeskočit snad ani metrový plůtek/zídku (snad aby hráč omylem nevyběhl z toho 2 metry širokého tunelu) a sprintovat můžete maximálně 5 metrů, pak se vojáček zadýchá jako kdyby uběhl maraton s plnou polní (naštěstí se to dá ochcat a mačkat a pouštět tlačítko pro sprint v krátkých intervalech, takže můžete sprintovat nekonečně dlouho). Friendly fire tu nehledejte, můžete si v klidu stoupnout za kolegu a pálit na emzáky přes jeho hlavu :)

Nic moc nejsou ani cutscény, které jsou udělané v komiksovém stylu aneb statické obrázky, ve kterých se hýbají třeba jen mraky na obloze. Naštěstí to celé všehovšudy trvá jen 1 (!!!) hodinu, což nevím jestli je plus nebo mínus, protože déle bych to už asi hrát nevydržel.

Důvodem mého poměrně nízkého hodnocení jsou asi přehnaná očekávání. Člověk začne téměř slintat, když si přečte o čem hra je a o co všechno je klasické "spoj-tři" rozšířeno (dobývání měst, trénování mountů, vrhání uvězněných nepřátel do dungeonu a učení se jejich kouzel, kupování equipu pro hrdinu, vytváření předmětů z run, chození do krčmy pro drby, atd. atd.). Po chvilce jsem ale zjistil, že je to všechno hrozně primitivní, mělké, nudné, a tak jsem jen vytrénoval svojí pojízdnou krysu (abych se mohl vyhýbat neskutečně otravným respawnujícím se potvorám na mapě) a dál se staral akorát o výbavu mého hrdiny.

Příběh je také strašně tuctový a nudný, doufal jsem, že se z toho vyklube víc než jen - parchant sídlící za horama na nás posílá zombíky, jdi a zabij ho. S tím se vážou i zoufalé questy, kdy všechno je jen o tom dojít na bod na mapě a tam někoho zabít. Nějaké originální nápady? Ale kdeže, tady se ničeho nedočkáte. Všechno to je úplně stejné, akorát jednou zabíjíte krysu a podruhé pavouka. Celé je to po chvíli tak brutálně stereotypní, že pravděpodobně dojdete do bodu, kdy si hru budete pouštět maximálně na 15 minut v kuse a pak jí zase otráveně vypnete. Bohužel je hra nejenom stereotypní, ale i neskutečně NATAHOVANÁ. V životě jsem nehrál víc natahovanou hru. Za svojí frustraci si můžu částečně sám, protože jsem se rozhodl že splním i všechny side-questy. Polovina z nich je však o tom, že jeden hloupý zlobr má hlad a chce přinést tohle a támhleto, takže lítáte po mapě a zabíjíte. K posrání je také fakt, že level potvor je roven levelu vašeho hrdiny (aneb level-scalling), takže expit vlastně nemá cenu.

Velkým kladem hry je právě soubojová část, aneb spoj-tři, která je povedená a poměrně variabilní. Nepřátelé jsou prostě různí a na každého platí jiná taktika. Jednou je třeba spojovat červené kameny, aby se k nim protivník nedostal a nemohl vykouzlit nepříjemné kouzlo, podruhé nemá cenu kouzlit kvůli vysokým resistům, a tak pouze spojujete lebky. Bohužel počítač evidentně podvádí - často mu padají kameny přesně tak jak potřebuje (kolikrát já jen prohlásil "To snad není možný"...), podezřele často dostává extra turn a také se mi vůbec nezdály resisty, kdy mi při 15 % selhali třeba 4 kouzla z 5. Neřekl bych kdyby se to stalo párkrát, ale stávalo se to téměř neustále. Vrcholem pro mě byl závěrečný souboj, který byl několikanásobně těžší než cokoliv předtím a cílem autorů asi bylo přinutit hráče strávit u hry další 4 hodiny učením se nových spellů a dalšími přípravami.

Škoda toho nevyužitého potenciálu, i tak je to ale hra, která mě donutila sednout si ke "spoj-tři", u čehož bych asi normálně usnul nudou.

Bulletstorm je na první pohled další lineární naskriptovaný tunel typu "jdi kupředu a zabíjej vše co se hýbe" s rádobydrsnými postavami a v poslední době standardní "nebudeme to přehánět, 8 hodin stačí" herní dobou. Když na to však koukneme podruhé, zjistíme, že je to poněkud pomalu se rozjíždějící, ale ve finále povedená akční řežba se solidním tempem, atmosférou trochu připomínající Gears of War, přičemž při hraní jsem si vzpomněl třeba i na film Wanted - vystřelenou kulku ze sniperky totiž můžete dále v bullet-timu směrovat a zabít tak třeba borce co se krčí za rohem - mazec. Systém "skill shots" aneb "kill with skill" zase není tak awesome jak se nám snažily vsugerovat trailery, ale průšvih to také není - tady jsem si při kopání protivníků na bodáky zase vzpomněl na Dark Messiah of Might and Magic.

Trošku zamrzí optimalizace, která není nejlepší a hlavně vypadávající textury a různé další grafické kopance - možná ale pomůže patch, možná update ovladačů grafiky, já to neřešil, respektive nedokázal jsem se od hry odtrhnout - hra má opravdu spád a dohrál jsem jí jedním dechem. Potěší i poměrně různorodí nepřátelé, kdy na každého funguje trochu jiná taktika, na druhou stranu ze zbraní jsem používal hlavně sniperku, samopal, ke konci i brokovnici, ostatní zbraně mi přišly slabé a neměl jsem důvod je používat. Celkově příjemné překvapení, čekal jsem to horší.

Měl jsem trochu obavy, že třetímu dílu dojde dech a zklame, proto jsem ho neustále odkládal, ale při pohledu na místní vysoké hodnocení mi hra nedala spát. A po čerstvém dohrání musím zvolat - Wow, pořád je to ten správný Monkey Island a dokonce se mi to líbilo víc jak druhý díl.

Nebudu tu moc rozpitvávat velice povedené audio-vizuální zpracování, to každý může posoudit z videí v galerii. Důležité je zmínit, že insult-swordfighting je zpět v celé svojí kráse (jupí) a s ním i poměrně povedená minihra, kterou si užijete v jedné osvěžující kapitole hry. Stejně tak humor útočí na naše bránice jako před lety a jak už je zvykem, najdeme tu různé narážky na další hry od LucasArts - Sama & Maxe, Grim Fandango, Loom, atd. Nechybí tu ani občas trochu nesmyslné kombinace / zásekové hádanky, i když podobné hovadiny jako "použij banán na metronom, čimž zhypnotizuješ opici, kterou pak použij na hydrant" tu už naštěstí nenajdeme, ale vzhledem k typu hry se toto dá s přimhouřením oka odpustit.

Zamrzí lehce useknutý konec, nějaké delší outro by určitě nebylo na škodu, trochu mi přijde že vývojáři už neměli čas, tak to trochu odbyli. I tak se ale dá říct, že pokud by hra měla nějaký systém nápovědy (který v době vydání nebyl moc zavedený), v poslední době tak oblíbený u novějších adventur, tak by se jednalo o téměř perfektní adventuru. Tedy za předpokladu , že vám tento styl humoru sedne.

TW jednička byla zvláštní hra - taková jiná, zajímavá. Bohužel jí v druhé části (na dolní polovině mapy) trochu došel dech. Podobně na tom je i TW2 - první dvě kapitoly jsou nabušené a povedené a po jejich dokončení jsem při pomyšlení, že mě čekají ještě další 2 chrochtal blahem. Třetí kapitola dokonce měla na to udržet kvalitativní laťku, ale... jaksi se to posralo, kapitola skončila nějak moc rychle, potenciál zůstal nevyužit. A to už vůbec nemluvím o té čtvrté, která zabrala snad 20 minut a stála za úplné hovno (že by vývojářům došel čas/peníze a museli hru osekat? Nebo se inspirovali u Risen? :D). Ale to trochu předbíhám.

Zpátky na začátek - ten byl v jedničce opravdu zmrvený a odradil mnoho hráčů (já to taky dokázal překonat až napodruhé). Tady se vývojáři poučili a úvodní minuty jedou v prověřených "hlavně na hráče moc netlačit, postupně a hezky pomalu mu ukážeme jak se chodí, jak se otvírají dveře, jak si může dát do ruky zbraň, atd." kolejích. Grafika je velmi povedená, stejně tak některé příšery jsou vážně děsivé (v dobrém slova smyslu). Už dlouho se mi nestalo abych nadskočil na židli a s výkřikem "Fuj, co to kurva je?" začal se svojí postavou zdrhat. Potěší také velmi příjemná svižnost hry, kdy nahrávací/ukládací časy jsou minimální a hra nepadá - bravo.

Ted jedna důležitá věc - hrál jsem verzi 1.01 za necromancera/summonera - s tím jsem dohrál první dvě kapitoly. Zatímco zpočátku jsem byl trochu otráven podivným systémem magie, který se zakládá na kartách a různých modifikátorech (vlastně musíte systémem pokus/omyl najít kouzlo, žádné předdefinované tu nejsou), nakonec jsem tomu přišel na chuť a druhou polovinu první kapitoly jsem si opravdu užil. Ve druhé kapitole se ale všechno začalo postupně hroutit jak domeček z karet. Protivníci mi jaksi začali dávat na frak a to hlavně kvůli nedostatku many (nízký regen) a geometricky se zvyšujícím nárokům na manu u lepších kouzel (byl jsem nucen používat slabší varianty, abych s manou vyšel). Také potyčky v malých uzavřených prostorách byly neřešitelné, protože protivníci jaksi z vysoka srali na moje vyvolané kostlivce a všichni se okamžitě agrovali na mě (nakonec jsem začal používat Giant škorpiony, kteří byly dostatečně velcí aby zacpali cestu a nepustili mi protivníky k tělu :D). U outdoor soubojů to lze naštěstí řešit pomocí sprintu (který je předimenzovaný - postava běhá rychleji jak Usain Bolt). Patch 1.1 ale ze hry zase dělá naprostou komedii, kdy můžete zahodit všechny mana potiony, protože many máte plno i když kouzlíte bez přestání jeden fireball za druhým a celá hra je najednou trapně lehká. Nemohlo to být něco mezi?!

Zklamáním jsou sidequesty, kterých je sice dostatek a tváří se jakože originálně, ale ve finále jde téměř vždy jen o jedno - někam dojít a vymlátit tam vše co se hýbe. A například quest, kde jsem měl zabít oživlé deštníky byl trochu moc i na mě. Bohužel se najde i pár zabugovaných questů, které nejdou dokončit (patch 1.1 snad většinu opravuje). Mimochodem zmínil jsem že kamkoliv se hnete, všude ze země vyskakují potvory? Prostě běžíte po cestě a najednou se ozve otravný zvuk a ze země vyskočí 4 kostlivci. Proboha, to tam nemohli jen tak stát, maximálně ležet a předstírat hromádku kostí? Tohle vypadá fakt směšně. A navíc se to děje každých 10 metrů. Neskutečný voser (později jsem to už prostě probíhal, bo jsem na to neměl nervy). Taky fakt že po pár úvodních hodinách nacházíte už jen samé master lock bedničky (nejtěžší na vypáčení) mi hlava nebere. Prostě i ten nejzapadlejší vidlák má najednou v baráku truhlu, která vydá za solidní trezor a na jeho vypáčení potřebujete skill aspon na 50%.

Vývoj postavy se také moc nepovedl, na první pohled to vypadá přijatelně, ale po chvíli zjistíte že už skillpointy není kam dávat, takže začnete maxovat abilitu, na kterou byste normálně při napjatém rozpočtu ani nepomysleli. Bossové jsou slabí, vlastně jsou slabší jak řadové potvory což je docela průser. Ale aspon se nezasekávají o skálu/stěnu jako řadové potvory / summoni.

Počítadlo ve hře ukazuje dohrání za 27 hodin na 41. levelu, ale jak už bylo řečeno do tohoto času se nepočítá doba strávená v menu, inventáři, při čtení deníků, questlogu a nevímčehoještě. Uvidíme jestli někdy vyjde třetí díl, který by, pokud se vývojáři poučí z chyb, mohl být vážně šmakózní.

Tohle že je Tron? Ale kdeže. Vždyť to je úplně prachsprostě převlečený Prince of Persia - všechny ty wallruny, skákání, šplhání, přeskakování, uskakování, souboje, komba, to všechno je zpět. Akorát vývojáři změnili textury a zasadili příběh do (alespoň pro mě) daleko atraktivnějšího Tron univerza (Ano, když kdysi všichni čuměli na Star Wars, já si pouštěl svojí VHS kazetku s Tronem pořád dokola a nemohl se toho nabažit). No a jak se to hraje? To tak člověk vždycky běží, párkrát skočí sem a tam, pak vejde do budovy, dveře se zavřou, naběhnou zlouni, následuje bitka, dveře se otevřou, vlezete do tanku, uděláte bum bum, vylezete z tanku, skočíte zase sem a párkrát tam, vlezete do motorky, dojedete do dalšího města, vylezete z motorky, skočíte párkrát sem a zase tam, vlezete do budovy, dveře se zavřou, naběhnou zlouni... eh... no vlastně to je pořád dokola.

Naštěstí je na co koukat, grafická stylizace je prostě libová a jakožto fanoušek filmu jsem slintal celou dobu. A celou dobu jsem taky nadával autorům do č****ů za neposednou kameru, která na některých místech vyloženě "potěšila". Jinak je to typickej ultralineární tunel "běž po předem určené trase z bodu A do bodu B a po cestě si můžeš za novej level vylepšit buď životy nebo energii". Na druhou stranu je ale pravda, že i přes to, jak ošklivě tady o tom píšu, jsem hru slupnul jako malinu. A dal bych si ještě.

Shank je tak trochu old-schoolová hra. Nejde v ní totiž o nic jiného než jít dopředu (respektive doprava) a zabíjet vše co se hýbe. A to v celkem frenetickém tempu, žádné odpočinkové části tu nečekejte. I s příběhem se hra moc nesere - v intru se dozvíte, že vám parta drsnejch mlátičů sejmula vaší starou a vy ted toužíte po pomstě. To je vše. V průběhu hry tak půjdete doprava, zabijete několik stovek poskoků, následuje boss-fight, Shank si odškrtne jméno ze seznamu a tak pořád dokola až k hlavnímu uličníkovi. NAŠTĚSTÍ je to všechno zabalené v hezkém grafickém hávu, boss-fighty jsou pokaždé jiné a vždy jsem se těšil na další a zabíjení celkově je zábavné díky různým kombům a několika zbraním.

Navíc je to poměrně jednoduché - když chcípnete, hra vás šoupne na poslední checkpoint, takže vás vrátí jen o pár metrů dozadu, tudíž si nemusíte příliš hledět svého zdraví. Dohrání singlu mi trvalo něco pod 3 hodiny, což se zdá svinsky málo, ale je možnost rozjet hru ještě na těžší obtížnost (a ono kdyby to bylo delší, tak by to stejně už byla docela otrava). A hlavně - je tu ještě multiplayer, kdy hrajte ještě s jedním hráčem, jehož postava vypadá jak Danny Trejo (ten zjizvenej mexičan třeba z filmu Machete) a hra pak dostává úplně jiný rozměr. A taky úplně novou kampaň, protože ta multiplayerová je jiná jak v singlu a aspon trochu prohlubuje jinak tupý příběh o pomstě. Mimochodem, říkal jsem už, že mi hra místy dost silně připomínala film Kill Bill?

Párkrát jsem si musel dát pauzu, protože mě z toho začaly bolet prsty (snad ještě víc než při hraní nějaké olympiády). Důležité je také zmínit, že hra se opravdu bude nejlépe hrát na nějakém gamepadu - na klávesnici to také jde a docela slušně, ale řekl bych, že defaultní nastavení ovládání je dost blbé a je třeba si ho pořádně nastavit. Pokud se vám líbil Kill Bill a nevadí vám tupé jdi&bij hry, tak by se vám mohl líbit i Shank. Jinak asi ruce pryč.

Teda takhle amatérskou splácaninu jsem už dlouho neviděl. Je až neuvěřitelné s jakou drzostí nám Jowood servíruje tuhle nedomrlou, nedodělanou, zabugovanou a trapnou hru, která s původním G3 má společného pouze svět, který vývojáři z Indie (s)prostě vzali, smazali/přidali pár baráčků a hradeb a na cesty do Varantu a Nordmaru naflákali skály, aby hráč zůstal v Myrtaně. Už v úvodním intru (mimochodem asi nejlepší věc na celé téhle "hře" a to je co říct, protože to je pár statických obrázků) jsem pojmul podezření, že Indové původní hru asi vůbec nehráli, jak jinak si vysvětlit že Bezejmenný hrdina se zničehonic začal chovat jako totální hovado, což podtrhují naprosto, ale NAPROSTO DEBILNĚ NAPSANÉ DIALOGY, které jsou navíc zabugované + dabing hlavního hrdiny je otřesný. Hra se mi navíc (hlavně v Trelisu) neskutečně sekala, naštěstí to vyřešilo snížení detailů na střední a vypnutí pár grafických featur. Co jsem ale nevyřešil bylo časté padání, které jsem musel jistit prostě tím, že jsem každou minutu mačkal quicksave.

Questy byly nezajímavé, občas autoři otravně natahovali herní dobu a komplikovali situaci tím, že quest nedostatečně popsali. Srát na to, vytahuju návod a jedu podle něho. Vedlejší questy? Kašlu na ně, stejně jsou nudné a hlavně skoro žádné nejsou - města jsou prázdná, všude jen NPC se kterými nejde pokecat (btw Montera byla vážně zklamáním), svět už netáhne abych ho prozkoumal, protože už jsem to jednou udělal v G3. Prostě jen pojedu po hlavní příběhové lince - jdu za Gornem, stráž u brány mi oznámí že mě nepustí dokud jí nedám 50000 zlaťáků - Cože? Děláš si ze mě prdel? Zapínám konzoli a nacheatuju si 50000 zlatých. Gorn mě posílá za Leem do Vengardu - jdu do Vengardu a stráž u brány mě nechce pustit dokud nepřinesu 20 pytlů obilí. WTF? Na to ti seru, ať to donese někdo jinej, já musim zachraňovat svět ! - ne, všichni moji muži jsou hrozně zaneprázdnění, musí sedět u ohně na prdeli a opejkat si špekáčky. Vrrrr, dobře donesu ti to. Následuje část kdy musim nacházet různá NPC a běhat s nima přes celou Myrtanu - nuda, nuda, nuda. A závěrečnej souboj tomu nasadil korunu - byl neskutečně trapnej a jednoduchej - 4x jsem fláknul údajně mega silnou obludu mečem a byl konec, ani ke mě nestačili přijít poskoci co mi asi měli znepříjemnit život.

O soubojovém systému, který je ještě víc dojebaný díky přítomnosti staminy se radši zminovat nebudu (zlatej G3 s Community Patchem), stejně jako o tom že jsem se dost brzo dostal k takovému vybavení že mi až byla hanba ho na 20. levelu nosit. Hru jsem dohrál za 5 herních dní, v přepočtu to bude 9-10 hodin (hrubý čas i s loadingama a zapínáním hry po spadnutí), čili je to 10x kratší jak Gothic 3. Nevěřil jsem že to může bejt tak špatný, ale je to vážně k pláči. Forsaken Gods je opravdu jen pro skalní fandy, ostatním bude stačit když si najdou na netu intro a outro.

Tak jsem konečně G3 po 4 letech od vydání dohrál. Přitom jsem měl originálku doma už pěkně dlouho, ale při prvním hraní jsem narazil na všudypřítomné bugy, hrozně se mi to sekalo a k tomu jsem ještě velice brzo osvobodil dvě města v Myrtaně a nevědomky jsem si tak znepřátelil všechny orky, tudíž místo poctivého plnění questů jsem jen zoufale běhal po světě a přemejšlel, proč autoři nějak neupozornili jaké bude mít rebelie následky. Pamatuju si hlavně na osvobozování Montery, které jsem začal na nějakém 15. levelu a trvalo mi to celý den a padlo na to spoustu loadů a nadávek do čů**ků a zas*anejch orků :) Přecejenom hrál jsem za warriora a v ruce měl jen nějaký obyč sword + farmářský hadry, takže to bylo dosti těžké, ale když bylo hotovo, měl jsem děsnou radost. Ale pak jsem došel k dalšímu městu a při představě že bych měl dělat to stejné jsem hru zabalil, ukončil a odinstaloval.

Po několika letech jsem si ale řekl - sakra, musim napravit starou křivdu - nainstaloval jsem G3 spolu s Community patchem 1.7.4 a G3 Quest Paket 4 Update 1 s hotfixem (kterej byl v němčině, ale poněkud složitě jsem tam aspon dokázal narvat anglické texty). Navíc jsem zapnul alternativní vyvážení a alternativní AI + jsem si pohrál s grafickým nastavením (tehdá jsem tomu nerozuměl) aby se mi to moc nesekalo. No a vylezla z toho úplně jiná hra, je neskutečné kolik práce dokázala komunita udělat - za celou hru jsem narazil na jediný quest který byl buglý tak, že nešel dokončit. Vše ostatní šlapalo jak hodinky a mnohé bylo přidáno a vylepšeno. Jel jsem tentokrát za Dark mage s cílem získat kouzlo Army of Darkness (které původně ve hře nebylo) - pravda, dočkal jsem se a byla to sranda, ale škoda že se k těmto nejmocnějším kouzlům hráč dostane až úplně na konci.

Hrozně se mi líbil celý svět - nejenom Myrtana, ale i rozlehlá poušť plná ruin a zombíků a neskutečně zamotaný Nordmar, kde jsem se ztrácel i když jsem šel podle mapy. Spolu se SKVĚLOU hudbou a ucházející grafikou, která je hezká i po tolika letech, to tvoří dílo, které se jen tak nevidí. Je opravdu radost prozkoumávat každý kousek země (říkal jsem už, že ta hra je OBROVSKÁ?), nacházet partičky trollů hlídající zamčené truhly (copak v nich asi může být?), kochat se krásnými vodopády blízko Sildenu (je za nimi nějaká skrytá jeskyně?), zabíjet draky (dá se z jejich šupin udělat nějaká zbroj?) nebo objevovat úžasné poklady které ukrývají hašašíni ve svých chrámech (ten poklad v Bakareshi je solidní, mohl bych ho přemístit do své kapsy).

Bohužel celou tu srandu kazí pár nepříjemných věcí, které nedokázal odstranit ani Community Patch. Jeden z největších vopruzů jsou dlouhé nahrávací časy - nahrání quicksavu trvá přes 30 vteřin, což je prostě moc, protože občas se umírá docela často. Také optimalizace stále není nejlepší - hra si pořád něco tahá z disku a občas se ošklivě začne sekat - hlavně když se třeba teleportujete do města nebo vytáhnete pochodeň. Souboje se s patchem o hodně zlepšili, už to není taková sranda a to hlavně za warriora, protože na vás můžou útočit až 3 protivníci naráz, přičemž se povětšinou solidně kryjí. Za mága to je zpočátku ještě těžší, ale v momentě kdy jsem se dostal k abilitě Mana Regeneration a Summon Demon se vše obrátilo o 180° a protivníky jsem drtil s prstem v nose. Tedy až na ty co používali magii, protože ti jsou tak 10x nebezpečnější - i podělanej Goblin shaman dokáže znepříjemnit život když si nedáte pozor - dva, tři firebally a je po vás. A to vůbec nemluvím o High Priestech na poušti, kteří mě dávali jednou ranou.

Nepotěší ani umělá inteligence postav, které se k vám přidají. Ta je přímo děsivá, respektive žádná - hlavně v Nordmaru bylo peklo, když jsem dostal quest někoho následovat. Dotyčný běžel předemnou a vůbec ho netrápilo, že naběhl mezi smečku asi 10 vlků jako kdyby tam nebyli a zastavil se. Vlci na něj chvíli čuměli jestli si nedělá srandu a pak se na něj všichni vrhli - samozřejmě jsem mu chtěl pomoct, ale když jsem zranil prvního, s panem NPC zůstal jediný a ostatní se vrhli na mě - děkuji pěkně. Ještě horší případ byl, kdy se ke mě někdo přidal a vydali jsme se zničit tábor orků. Myslel jsem, že mi NPC pomůže, ale nakonec jsem měl daleko větší starosti s tím aby zůstal na živu a já mohl quest dokončit.

I přes to, že G3 má spoustu chyb a spíše než mých 85% si zaslouží tak 70%, nemůžu jinak. Ta hra je prostě v některých ohledech úžasná, epická, skvělá, což dává zapomenout na všechny ty hrůzy okolo a já na ní budu vždy s láskou vzpomínat. A o to jde především :)

Postava na konci

Vcelku povedená hra od slovenských vývojářů, která se nikterak nesnaží zamaskovat zjevnou inspiraci v Samorostovi - hraje se to dosti podobně a přítomen je i roztomilý psík. Zpočátku to nevypadá slavně, grafika působí trochu nesourodě a první level se podle mě moc nepovedl, postupem času si to ale sedne a některé levely jsou velmi pěkné. Hratelnost je dosti primitivní, stačí jen klikat na aktivní místa na obrazovce ve správném pořadí, i věci z inventáře se používají automaticky a v podstatě je nemožné se zaseknout (pokud se tak stane, je tu systém nápovědy, který jsem ale za celou hru nepoužil, protože můj nejdelší výtuh byl tak minutový). Osvěžením jsou jednoduché minihry (let balónem), puzzle a "akční" pasáže, kdy je nutné mačkat šipky tak, jak se objevují na obrazovce, jinak musíte opakovat (tady potěšila pasáž která připomněla Indiana Jonese).

Na uhlazené a vymazlené Machinarium to nemá, ale jako casual hříčka na jedno odpoledne pro mladšího sourozence/sestru nebo prostě jako odpočinkový kousek po komerčních AAA titulech je to ideální.

Vývojářům z EA asi už bylo trapné rok co rok jen updatovat soupisky, měnit menu a přidávat 2 nové animace, takže KONEČNĚ po nesčetných nadávkách hráčů - "Ať už s tim jdou do prdele, vždyt je to stejný jako minule" - udělali krok vpřed a hru výraznějším způsobem oživili. Nutno ale říci že počáteční nadšení ze mě rychle vyprchalo, když jsem hru podrobil důkladnější zápařce.

Hra sice působí plynuleji a ladněji než kdykoliv předtím a třeba taková práce stoperů (odhlavičkovávání) při nakopávaných míčích je dokonalá, stejně tak hra tělem se vcelku povedla (i když statnější hráči mají možná až moc velkou výhodu). Ale celé to na mě působí, že vývojáři dali bránícímu týmu až moc velkou výhodu - hlavní průser je v tom, že odebrat soupeřovi míč je strašně snadné a s tím souvisí i nelidsky rychlé reakce AI - když chci třeba s křídelním hráčem dát rychlou zasekávačku do středu pole, tak mi tam v 90% případů bránící hráč stačí strčit nohu a míč mi ukopne. A samozřejmě je to čistý zákrok, protože hráči ve FIFě nějakým zázrakem většinou trefí míč. Když už se tu píská faul tak často rovnou za žlutou (celkově tu rozhodčí pískají dost podivně). Tudíž nezbývá než se k soupeřovi vůbec nepřibližovat, protože vám míč bud čistě ukopne nebo vás přetlačí - řešení je třeba rychlá kombinace na jeden dotek, kdy si AI moc neškrtá. Je to divné, ale poprvé mě ve fotbale bavilo víc bránit než útočit. Předpokládám že na konzolích je toto vyváženo nějakými ultra hustými kličkami, kterými se dá přejít 1 na 1, ale já jakožto typický PC hráč nemám gamepad a hraju to na klávesnici, na které se moc dobře kličky nedělají.

Goly jsem tak v polovině případů dal po fatální chybě AI, která mi míč bud přímo darovala, nebo jsem míč soupeřovi ukopl a běžel jsem sám na bránu. Obránci jsou v tomhle hodně hloupí a ukopnout jim míč vašim útočníkem není nic neobvyklého. Stejně tak fakt, že hráči občas sami nepochopitelně zaběhnou s míčem až do autu. Hodně divné jsou střídání, kdy hra zabere tribuny (zřejmě se během této doby loaduje animace střídání) a až po nějaké té sekundě se střídá. Když takhle AI střídá po jednom při každém přerušení hry mezi 70 a 90 minutou, tak to je pak dost opruz, kterému navíc nepřidává fakt, že hráči se v ksichtu vůbec nepodobají reálným předlohám a to ani u těch známějších hráčů. Další fujtajbl jsou replaye, které jsou blbě udělané a navíc se sekají - přehrát si něco v Instant replay v menu zápasu na klávesnici je vzhledem k debilnímu ovládání taky umění. Taktéž nevím proč při každém spuštění hry musím volit jazyk, volit soubor s nastavením, odklepávat že jsem srozuměn s autosavem a přeskakovat přihlašování na EA účet, kterej nechci.

Tak a ještě mi zbývá komentář, kterej je v české verzi příšerný, ale ani v anglické verzi to není žádný zázrak. To že se komentátoři často opakují je pochopitelné, ale nevim proč kurva při každé žluté kartě musí říkat něco ve smyslu "A může být rád, tohle mohla bejt klidně i červená". Také mi chybí větší dynamika, ono když hráč dostane ve vypjatém závěru utkání červenou kartu a komentátor jakoby bez zájmu jen něco málo kvákne, tak to na atmosféře nepřidá.

Krátce ještě k herním modům - Be a Pro je po pár zápasech těžká nuda, je to furt to stejný dokola. Sice o dost lepší jak minule, ale pořád tu není nic co by mě u toho udrželo. Větší propracovanost by určitě bodla (nelíbí se mi že si vytvoříte již hotovýho hráče a hned hrajete v Ačku - v tomhle má PES navrch). To Manager Mode je o dost lepší, i když i tady by se toho dalo hafo zlepšit (například nechápu proč AI nasazuje A. Hleba jako obránce).

Fifa 11 udělala krok dopředu, ale nutno dodat že takhle to mělo vypadat už před 3-4 roky. I přes viditelné zlepšení tu je pořád spousta věcí, které by se s trochou snahy dali udělat daleko lépe, ale to by primární cíl autorů musel být udělat kvalitní fotbal a ne "trochu to vylepšit a vydělat na tom zase pořádnej balík $ a za rok to stejný".

Už od začátku bylo jasné, že to dvojka nebude mít lehké. Navazovat na veleúspěšný první díl je vždycky dřina a dost často to končí průserem. Naštěstí se tak v tomto případě nestalo. Jasně, mohlo to bejt o trochu lepší ale i o hodně horší. Takhle to skončilo "jen" 10-12 hodinama kvalitní pařby skládající se z relativně rozmanitých misí (pokud pominu fakt, že většinou jde o to vystřílet vše co se hýbe). Srovnávání s GTA je na jednu stranu OK, na druhou je to nesmysl - Mafia je prostě jiný typ hry, sází na kvalitní přísně lineární příběh a ty blbosti typu "můžeš si jít koupit nový hadry nebo si vytunit káru" tu beru jen jako příjemný bonus. Proto nechápu některé ohlasy v diskuzích, kde si lidé stěžují, že ve městě není prostor pro vyblbnutí a chybí tu vedlejší mise (pokud pominu že můžete vozit auťáky na sešrotování).

Hodně potěšilo, že se hra neodehrává jen v Empire Bay, ale také na Sicílii za války a ve vězení. Hru jsem hrál s českým dabingem a ten, i když nijak neexceluje, mě taky nijak vyloženě nesral. Hodněkrát jsem se během hry zasmál a to hlavně u některých hlášek. Třeba když jsme šli srovnat pár šikmovokejch, tak Joe prohlásil: "Kde se tady sakra pořád berou?", načež Vito odvětil "Musej tady někde mít tunel přímo až do tý zasraný Číny" :)

Přišlo mi, že autoři až moc sázeli na Joea a ostatní postavy (až na Lea) trochu vyšuměly. Přitom potenciál tu rozhodně byl - klidně bych snesl ještě pár chvil s Franceskou a Martym. Každopádně nejvíc posranej je jako obvykle konec. To, že je poslední mise zase jen o "vystřílej hordy nepřátel a pak zabij hlavního špatňáka" bych ještě skousl, ale to poslední video je vážně tragicky neuspokojující a jediné vysvětlení je, že příběh bude nějakým způsobem pokračovat v DLC.

Ze dvojky se legenda jako z původní Mafie nestane, i tak je to ale hodně kvalitní hra, podle mě o chloupek lepší jak GTA IV. Mafii 1 jsem dal 90, GTAčku 80, takže abych dodržel rovnici (Mafia 1 > Mafia 2 > GTA IV), dávám zasloužených 85 %.

...::: Deník :::...

Den první

"Před chvílí jsem se vzbudil v opuštěném domě a nemám páru kdo jsem, kde jsem a jak jsem se sem dostal. Vlastně ani nevím co je za den, za rok. Sakra, měl bych přestat chlastat. Tedy, to aspoň byla moje první myšlenka. Ale pak jsem vedle postele našel truhlu, ve které byl ten dopis... Hodně zvláštní dopis, kterej mě vyděsil k smrti. Psal ho nějakej chlápek, kterej prej o mě ví všechno a doporučil mi, ať se vydám do nějakýho města jménem Aridell. A prej ať se držim cesty, jinak bych se mohl dostat do potíží. Pche, to určitě. Vsadim se, že je to nějakej vtípek. Vezmu ty zásoby, který mi tu nechal a mažu domu. Teda... hned jak se dostanu z tý mojí amnézie a vzpomenu si kde bydlim."

Den druhý

"Bože, pomoz mi! Co je tohle za prokletou zemi? Já chci domů! Neumíte si představit, co jsem si vytrpěl. Hned, co jsem vypad z toho hnusnýho baráku, kde jsem se probudil, jsem narazil na nějakou vesnici. Jmenovala se Elderhollow nebo tak nějak. Byla to hrůza, některý baráky byly spálený, jiný vyrabovaný, všude jen bordel a hlavně... Hlavně jsem narazil na nějakou potvoru z pekel. Vypadala jako přerostlá ještěrka. Ta sviňa na mě zasyčela, tak jsem ji zadupal do země. Ale přiběhla další a kousla mě do nohy. Vzal jsem kudlu co byla v truhle spolu s dopisem a bodl tu harpii mezi voči. Lehla hned. Každopádně ta rána dost krvácela, naštěstí jsem v dálce uviděl studnu, tak jsem se k ní rozeběhl, abych se osvěžil (měl jsem žízeň jak kdybych dva dny nepil) a očistil ránu. Já blbec si ale nevšiml ostružin, vletěl jsem do nich a zranil jsem si i druhou nohu. "Ku**a!!!", zařval jsem a značně nasrán jsem se dobelhal ke studni. Vytáhl jsem nahoru vědro a bez přemýšlení začal lačně pít. Tfffuuuuj, někdo do toho nachcal! Znechuceně jsem vědro zahodil a můj pohled spočinul na nějakém malém zeleném mužíkovi stojícím opodál. Smál se jak blázen, až se za břicho popadal. To on asi nachcal do studny. "Ty jeden malej, mrňavej, grrr", rozeběhl jsem se k němu s cílem ho uškrtit. Když jsem od něho byl asi 5 metrů, mužík se zčistajasna přestal smát, nahodil kamennej výraz, vytáhl šavli a rychlým švihem mě málem přesekl vejpůl. Za ním se objevili další dva, oba měli luky a začali sahat do toulců pro šípy. A sakra, tak zas někdy, mějte se kluci. Otočil jsem se a zasprintoval jsem do nejbližšího lesa. Naštěstí měli krátké nožičky, takže jsem je brzo setřásl.

Den třetí
"Už jsem dlouho nic nejedl, vrátil jsem se do Elderhollow a začal prohledávat domy. Mužíci byli už naštěstí pryč. Našel jsem jednu krásnou sekeru a v druhém patře jednoho domu zamčenou truhlu. Vypadala dost chatrně. Mohlo by tam být něco užitečného, vzal jsem tedy sekeru a začal do truhly rubat. Bohužel se sekera při druhé ráně rozpadla v prach. Co to sakra? Už toho mám dost! Chytil mě amok a začal jsem do truhly mlátit pěstma, kopal jsem do ní, rval jsem jí zubama, málem jsem u toho vykrvácel, ale nakonec se rozpadla a já našel... velikonoční vajíčko?! Tak dost, dobrá Pane Neznámý, vyhrál jste. Budu následovat instrukce v dopise a půjdu do tý zpropadený vesnice!!!"

Den čtvrtý
"Tak jsem dorazil do Aridellu. Cesta to byla děsná. Chtěl jsem přenocovat v jednom z baráků v Elderhollow a vyrazit za svítání, ale kdykoliv jsem se přiblížil k posteli, tak mě nějaká jakoby nadpřirozená síla zastavila a já mohl na postel jen slintat. Asi nějaká černá magie. Při myšlence, že bych musel spát na té hnusné špinavé podlaze jsem se raději zvedl a vyrazil hned. Což byla chyba. Neuvěřitelně rychle se totiž setmělo a rázem mě pohltila černočerná tma. Neviděl jsem půl metru před sebe. Šel jsem pořád za nosem a klopýtal jsem, jednou jsem i spadl a rozbil si nos. Nakonec jsem díkybohu v dálce uviděl světla a šťastně dorazil. Sice je divné, že byli ve 4 v noci všichni vzhůru a normálně fungovali, ale co. Nebudu v tom radši šťourat. Ted musím odpočívat, v hostinci maj teplý jídlo a postel, do který si dokonce můžu lehnout. Mluvil jsem s místníma, je to banda pošuků. Mleli něco o válce. No, vypadá to, že moje cesta bude ještě hooodně dlouhá a trnitá..."

...::: Konec deníku :::...


Mohl bych pokračovat, těch zážitků je spousta, ale radši to tady utnu. Možná pár věcí nedává moc smysl (např. velikonoční vajíčko), ale pokud si hru zahrajete, pochopíte :) Dále už jen ve zkratce trocha chvály:

Hratelnost je pohlcující. Je to jedna z těch her, kterou zapnete a po 6ti hodinách se, v půl třetí v noci, odlepíte a řeknete si jen "cože, to už je tolik?". Hra je komplet tahová, takže dokud se nepohnete vy, nepohne se nikdo (aspoň tento fakt dává trochu pocit bezpečí v jinak nepřívětivém světě, kde vás může zabít kdeco). Jednotlivé prvky jsou tady výborně namíchané - všeho je tu akorát (zabíjení, ukecanost, ekonomika (peníze, předměty), questy, rozlehlost světa).

Grafika je příjemná, hudba správně přidává na atmosféře. V noci a v kobkách je tma jak v pytli, bez pochodně se prostě neobejdete (leda si pomoct kouzlem), což je super. UI jsem se trochu bál, ale je bez problémů. Obtížnost je možná trochu vyšší než normálně, ale pokud jedete správný build, tak jste s trochou opatrnosti a ukládání hry v pohodě.

A trocha kritiky: Obtížnost konce hry, respektive posledního dungeonu je absolutně neuspokojující. Čekal jsem něco hardcore, ale bylo to vážně lehké a hlavně krátké. Chtělo to pořádnou kobku nakonec! Soubojový systém je minimálně za fightera dost stereotypní a záleží tu vlastně jen na vašich atributech a na tom "co padne na kostkách v pozadí".

Vlastně mě už dál nic zásadního nenapadá, hra hlavně ztrácí na detailech, které se autorům trestuhodně nepodařilo vyladit a které se prostě sečtou a zamrzí. Jde například o:

-na přehazování na sekundární zbraň (luk) existuje rychlé tlačítko. Ale je naprd, protože musíte vždy nejprve vlézt do inventáře a sundat štít. To se to nemohlo dělat automaticky?
-NPC jsou statické, stojí na místě nebo popocházejí a hlavně pracují/žijí i v noci, 24 hodin denně
-nepřátelé jsou pomalí, lze jim vždy utéct třeba na jinou mapu, kde na vás nemůžou
-věci se "nestakují" na sebe
-nejde se vyspat v cizí posteli
-nejde střílet lukem skrz mříž
-cestování je často zdlouhavé, ocenil bych mounta
-quicktravel (rychlé cestování třeba přes celý svět) neposunuje čas, neuskutečňují se náhodná setkání či něco podobného. Prostě je to moc přívětivé vzhledem ke zbytku hry.

Závěr? Jdu se vrhnout na Book II a doufám, že tam jsou tyhle maličkosti vyladěné. Jestli ano, bude to útočit na 90 % a výše.

Takovéhle pitomosti typu Progress Quest mám rád. Hra je sama o sobě k ničemu - koho by bavilo koukat se na naplnující se progress bar? V takovýchto případech záleží hlavně na hráči, jak k dané věci přistoupí. Jak jsem na to šel já?

Zprvu jsem chtěl hlavně hru "dohrát". Zapl jsem to a vypadalo to dobře. Jenže ouha, zhruba v polovině se lognul nějaký japončík a hru mi zkazil. Heeej, ted tady hraju já, pomyslel jsem si a japončíkovi jsem to zapnutím hry rázně utnul. Japončík ovšem neváhal a za pár sekund utnul zase on mě... Což jsem si nemohl nechat líbit! Následovala krátká "přestřelka", načež se japončík vzdal a šel na cígo. Vítězství je moje! Zvolal jsem a progress bar se naplnoval, jenže... asi 10 vteřin před koncem mě někdo vypnul :o) Tak dost, na tohle nemám nervy. Zkusim něco jiného.

Řekl jsem si, že ted budu trochu svině... Zapl jsem hru, vytáhl mobil a hned jak mě někdo utnul jsem zapl stopky. Čekal jsem něco málo přes 4 minuty a pak hru zapl. Mwhehehe, ten musí bejt nasranej, řekl jsem si. Po chvilce mě tohle pruzení přestalo bavit, otevřel jsem diskuzi k téhle hře a co nevidim - Dunemaster, zdá se, byl onen imaginární japončík, který hrál hru ve stejnou chvíli jako já :-D Sorry kámo :D

O téhle hře jsem nikdy neslyšel ani nečetl žádnou recenzi (protože jsem v době vydání žádnou nenašel), přesto jsem po shlédnutí několika screenů neváhal a šáhl po ní. A zklamán rozhodně nejsem. První co si vybavím když na WW pomyslím je úžasná hudba, která mě opravdu chytla za srdce. Druhá věc je krásná ručně kreslená grafika, kdy hlavně lokace jsou zpracované opravdu na jedničku s hvězdičkou. Často jsem se při příchodu do nové lokace zastavil a kochal se tou krásou :) A další věcí je klaun Sadwick, u něhož mě vyloženě sralo jeho ušišlané nadabování. Na druhou stranu to byl záměr autorů, vylíčit ho jako neschopného, zakrslého, ufňukaného, ušišlaného, melancholicky laděného klauna bez budoucnosti, který se topí v každodennosti cirkusového života. A bez toho šišlání by to asi nebylo ono.

Přítomnost Sadwickova sidekicka Spota je potěšující a hlavně nezbytná kvůli jeho schopnostem, jejichž využívání příjemným způsobem osvěžuje hratelnost. Hodně se mi líbila jedna část, kde Sadwick zůstal trčet za zavřenou bránou a já se ujmul kontroly nad Spotem a s ním a pouze s ním jsem musel přijít na to, jak bránu otevřít, což vzhledem k faktu, že housenka nemá ruce a je poměrně malého vzrůstu, je úkol nadmíru těžký.

Co se na téhle hře nepovedlo? Chyběl mi tu rozšiřující se trend novějších adventur - nějaký rozumný systém nápovědy v případě, že hráč dlouho přešlapuje na jednom místě a ne a ne se pohnout dál, což by se tu náramně hodilo, protože se zde bohužel vyskytuje pár nelogických kombinací, u kterých se hráč může na dlouho zaseknout. Dále je to ne úplně 100% technické zpracování - hra mi dvakrát spadla a párkrát se mi také "šprajclo" ovládání, tzn. hra nereagovala na myš ani klávesnici, přitom dál normálně běžela. To je ale myslím otázka jednoho patche, který snad brzy vyjde.

Příběh tu nebudu moc pitvat, protože to je u adventur to nejcennější, a tak jen poznamenám, že je povedený a hlavně konec je zajímavý. Celkově se jedná o solidní old-schoolovou adventuru (btw pixelhunting se nekoná, protože všechny aktivní místa se dají zvýraznit mezerníkem) s velice přitažlivým audio-vizuálním zpracováním a povedeným příběhem zasazeným do kouzelného světa plného zajímavých míst a bytostí.

(Jinak doporučuju nekoukat na trailer, mě to kvůli spoileru zkazilo celou druhou kapitolu hry)