Jumas

Martin / 24 let / Student ČZU / Hradec Králové (ČR - kraj Královéhradecký) / V.I.P. uživatel / 5266 bodů

Komentáře

Mat Hoffman's Pro BMX

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 22.03.2012 13:34 55

Třetí a čtvrtý díl série Tony Hawk's Pro Skater mě vcelku bavily, a tak jsem si myslel, že by tomu mohlo být i u hry, kde místo skateboardu požívám k předvádění různých triků kolo.

To jsem se ale šeredně spletl, protože i když je množství triků stejné a spousta úkolů se podobá právě těm z THPS, zábava byla na úplně jiné (horší) úrovni. Jedinou inovací byla legrační vložka ve formě babky Granny s kabelkou a starým kolem s košíkem, jenž se zjevila vždy, když jsem se svým svěřencem často padal. Opravdu jsem se hodně nasmál, když tato stará žena udělala roznožku nebo se jak dlouhá, tak široká natáhla na některé rampě.

Mat Hoffman's Pro BMX je průměrná hra s poslouchatelnou hudbou, ale ne moc koukatelnou grafikou, která stojí za vyzkoušení, ale určitě se k ní, na rozdíl od některého z dílů THPS, už nikdy nevrátím a vůbec proto nelituji toho, že druhý díl na PC nevyšel.

Pro: nový dopravní prostředek, hudba, babka Granny

Proti: zábava se vytratila, grafika

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Zulu's Zoo

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 09.02.2012 13:23 Dohráno70

Zulu's Zoo je parádní oddychovka, kterou jsem dohrál na jeden zátah a i když se činnosti, jako je sběr odpadků, fotografování zvířat či jejich krmení, ke konci hodně opakovaly, bavil jsem se celou dobu.

Dobře vyřešený je zde sytém nápovědy, kdy je pomocí hvězdiček zvýrazněn jeden z objektů, jenž mám najít, přičemž hvězdičky lze získat splněním zadaných úkolů nebo vyřešením miniher.

Najde se tu sice i pár chyb, jako jsou například špatné názvy některých zvířat, ale i tak jsem hru ve funkci ředitele nakonec zdárně dokončil a vyhrál pro svoji ZOO 1 000 000 dolarů.

Pro: parádní oddychovka, systém nápovědy, postupné povyšování Zulu

Proti: špatné názvy některých zvířat

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Kane & Lynch: Dead Men

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 01.02.2012 16:27 (poslední úprava 01.02.2012 16:28) Dohráno70

Série Hitman mě prozatím minula, a tak mé první setkání s výtvorem IO Interactive bylo právě až při hraní trochu drsnější akční střílečky Kane & Lynch: Dead Men.

Mohlo to být klidně i o něco drsnější, protože jak Kane, který je schopen zradit kohokoli za jakýchkoli okolností, tak i Lynch, jenž mívá velmi často záchvaty, při nichž zastřelí cokoli, co se hýbe, jsou prostě dvojka do nepohody a i když se nemají zrovna dvakrát rádi, musí chtě nechtě neustále spolupracovat.

Příběh má klasickou zápletku (únos rodiny), která se postupem času trochu vyvíjí, ale nejedná se o nic převratného. Hra ale staví hlavně na střelbě, a ta, i když má trochu podivný zvuk, je tu vyřešena vcelku dobře. Horší už to je se systémem krytí, kdy se Kane kryje jen když je na okraji nějaké zdi, bedny, auta... Nejvíc mě ale štvalo, že se tak děje automaticky, žádný nápis "Pro krytí stiskni E" zde nebliká a mnohokrát se tak Kane kryl, aniž bych o to vůbec stál.

Ukládání hry je kapitola sama pro sebe. Proč sakra, když skončím a druhý den si pustím hru znovu, tak nemohu pokračovat od posledního checkpointu, ale musím opakovat celou misi? Ještě štěstí, že má K&L tak krátkou herní dobu, která má přínos i v tom, že ke konci už hra trochu ztrácí šťávu, tak proč to ještě natahovat.

Díky tomu a díky dvěma alternativním koncům si K&L někdy v budoucnu možná ještě zahraji, protože splnil má očekávání a nebýt zmíněných nedostatků, mohlo se jednat o trochu povedenější titul.

Pro: Kane, Lynch, střelba, pár misí, herní doba

Proti: systém krytí, ukládání

Celkové hodnocení komentáře: +10 (+10/0)

007: Quantum of Solace

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 26.01.2012 11:56 (poslední úprava 26.01.2012 13:04) Dohráno80

V Quantum of Solace se mi naskytla příležitost, vžít se do role agenta 007 a splnit pár úkolů pro Spojené království, a protože mám Bondovky vcelku v oblibě, a když zrovna běží nějaký díl v televizi, rád se na něj podívám, náležitě jsem ji využil.

Když už jsem byl agentem se dvěma nulami a sedmičkou na konci, tak zvolení obtížnosti se stejným názvem bylo jasnou volbou, a jak se posléze ukázalo, vůbec ne špatnou. Trochu zmatený příběh asi pochopím až po shlédnutí obou filmů, ze kterých je převzat, ale i tak se mi celkem zamlouval.

Stejně se mi zamlouvala i stará známá hudba, jenž mě celou hrou provázela a také dabing, namluvený samotnými herci. Krycí systém je taktéž skvělý, když tedy pominu nesmrtelnost a až neuvěřitelnou přesnost při střelbě naslepo.

Co mě ale hodně vytáčelo byly klikací scény. Asi to bylo tou obtížností, ale při více než jedné chybě jsem mohl celou scénu dělat znovu, což nebylo zrovna optimální, když navíc vezmu fakt, že těmto scénám předcházely scény neherní, jenž nešly přeskočit.

Škoda také krátké herní doby, protože při dvojnásobné délce by byl můj výsledný dojem jistě ještě o něco lepší, ale zklamán určitě nejsem a počítám, že se k tomuto titulu někdy v budoucnu vrátím.

Pro: James Bond, příběh, hudba, dabing, krycí systém

Proti: klikací scény, krátká herní doba

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

El Matador

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 22.01.2012 15:48 Dohráno60

Jsou hry, ke kterým se rád vracím a zahraji si je vícekrát a jsou hry, u nichž můj zájem o ně dosti skomírá ihned po jejich dohrání a slouží mi převážně jen k odreagování. El Matador určitě patří do té druhé skupiny.

V této klasické střílečce jsem byl vhozen přímo do akce, kterou nestřídalo nic jiného než další akce, tentokrát ale na druhém konci světa. Nejprve musím zabít drogového dealera, potom výrobce drog a když zabiju i člověka, který to celé financuje, tak už opravdu bude celý drogový kartel zlikvidován. A ejhle, ještě jeden zbývá. Nakonec, aby toho nebylo málo, dojde ke zradě ve vlastních řadách, takže radši zabiju i zrádce. To by byl ve zkratce popsán příběh.

Jak již bylo řečeno, El Matador si z Maxe Payna vypůjčil zpomalení času, jehož využití je ale kvůli dokonale přesné střelbě nepřátel pramalé. V některých misích se mi snažili pomáhat kolegové od policie, ale spíše se mi pletli pod nohy a vyháněli mě z mých úkrytů, takže bych se bez nich určitě obešel.

O hudbě již také bylo napsáno mnohé a i já se přikláním na stranu těch, kteří by uvítali příhodnější a variabilnější hudební doprovod. Přece jen poslouchat pořád dokola to samé není ono. Herní doba sice byla kratší, ale zde to bylo spíše přínosem, přičemž otevřený konec je příslibem do budoucna.

Pro: kvalitní odreagování, český dabing, herní doba

Proti: hudba, příběh, přesná střelba nepřátel

Celkové hodnocení komentáře: +10 (+10/0)

Juiced

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 22.01.2012 11:38 55

Pokud měl být titul Juiced konkurencí Need for Speed: Underground (popřípadě novějších dílů), tak se mu to hrubě nepovedlo, což vysvětlím v následujících řádcích.

Jestli jsem to pochopil správně, tak cílem hry je dosáhnout určitého respektu u vůdčích členů osmi závodnických týmů. To považuji za hodně zvláštní řešení, protože místo abych postupoval stále vpřed, mohlo dojít i ke snížení respektu, a to třeba jen poškozením soupeřova vozu. To byl jeden z důvodů, proč jsem Juiced nedohrál.

Herní zážitek mi také znechutily vozy se zadním náhonem. Vozy s předním náhonem se ovládaly vcelku dobře, ale ta nejlepší auta měla náhon na zadní nápravu a nedala se vůbec ukočírovat. Proto jsem jezdil jen závody v nižších kategoriích.

Dalším důvodem byl fakt, že mě ty stále se opakující tratě a hlášky závodníků prostě přestaly bavit. Vadila mi také absence mého oblíbeného driftu, jenž zde byl nahrazen jakousi předváděčkou, kde stačilo pořád dokola dělat otočku o 180 stupňů a bylo hotovo.

Abych ale jen nehanil, vyzdvihnu i nějaké ty klady. Nejvíce mě zaujal autobazar, kde jsem si poprvé od Need for Speed: Porsche 2000 mohl koupit nejen nové, ale i ojeté vozy a ty následně opravit. Pravda je, že se vozy svou pořizovací cenou ani cenou oprav moc nelišily, ale alespoň jsem si je po určité době mohl pořídit všechny.

Na závěr ještě mohu zmínit možnost pořádání vlastních závodů v nevyužitých dnech v kalendáři či sázení se s jednotlivými závodníky nebo sázka na závodníky (v případě sledování závodů), což bylo příjemným zpestřením, které mi trochu zlepšilo výsledný dojem.

Pro: autobazar, pořádání vlastních závodů, sázení

Proti: respekt, vozy se zadním náhonem, opakující se tratě a hlášky, absence driftu

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Alarm für Cobra 11: Nitro

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 21.01.2012 11:19 Dohráno45

Kobru 11 jsem v době její největší popularity sledoval celkem pravidelně, a tak když se ke mně nedávno dostala jedna z her, jenž vychází právě z tohoto německého seriálu, nemohl jsem si ji nezahrát.

Po shlédnutí intra v podobě staré známé znělky se naskytla otázka, kterou ze čtyř obtížností zvolit. Tu jsem si však vzápětí sám zodpověděl. Po vyzkoušení normální obtížnosti jsem totiž vždy volil obtížnost Nitro, protože se mi naskytla možnost využít oxid dusný, ale hlavně došlo ke ztížení podmínek pro splnění jednotlivých misí, což přineslo větší výzvu.

I tak se ale herní doba jen lehce přehoupla přes čtyři hodiny, což společně s nepříliš povedeným dabingem a neustále se opakujícími misemi sráží hru do podprůměru, ze kterého ji nevyhrabe ani vcelku povedená hudba.

Pro: je to Kobra 11, hudba

Proti: krátká herní doba, opakující se mise, dabing

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

JFK Reloaded

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 12.01.2012 12:55 Dohráno60

O atentátu na J. F. Kennedyho ví nejspíše každý. Jen v této hře jsem si jej však mohl vyzkoušet v praxi (alespoň virtuálně). Podrobnosti atentátu na pětatřicátého prezidenta USA mě nikdy moc nezajímaly, ale jelikož byly body v JFK Reloaded přidělovány na základě co nejrealističtější podoby tohoto činu, něco málo jsem si o tom přečetl.

Hned po spuštění hry jsem se ocitl v Texaském knižním velkoskladu v kůži atentátníka Lee Harvey Oswalda a v tu chvíli mi na mysl přišla vzpomínka na jeden díl ze seriálu Červený trpaslík. Místo vytvoření obrovské pizzy jsem však třemi výstřely zavraždil JFK, přičemž se mi asi na desátý pokus povedlo dosáhnout konečného skóre 511/1000. Po provedeném atentátu je možno navíc shlédnout replay a schéma výstřelů.

JFK Reloaded je trochu kontroverzním počinem, jehož jediným záporem je malá znovuhratelnost, protože po několikerém zabití či nezabití prezidenta mě hra už moc nebavila. Jedná se ale vcelku o kvalitní kousek a když navíc zvážím fakt, že je již nějakou dobu freeware, za zahrání určitě stojí.

Pro: možnost stát se atentátníkem, replay, schéma výstřelů, freeware

Proti: malá znovuhratelnost

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

Doom 3: Resurrection of Evil

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 02.01.2012 12:25 (poslední úprava 02.01.2012 12:26) Dohráno85

Doom 3: Resurrection of Evil, jenž se odehrává v roce 2147, jsem rozehrál nedlouho po původní hře doufaje, že dojde k dokončení příběhu (zabitím Dr. Malcolma Betrugera), a tak se také skutečně stalo.

O co více začínal Doom 3 poklidněji, o to více začal datadisk RoE akčněji, protože vypadlo přátelské přijetí na základně a místo toho jsem byl vhozen přímo mezi nepřátele. Shledal jsem se tu jak se starými známými, tak i s novými ještě neznámými jedinci, přičemž se mi zdálo, že dosti ubylo zombií, což jsem s radostí uvítal.

Změn doznal i zbraňový arzenál, ze kterého sice zmizela motorovka, ale na oplátku přibyl Grabber, se kterým jsem se sice musel chvíli učit zacházet, ale pak se stal, spolu s dvouhlavňovou brokovnicí, mou nejpoužívanější zbraní.

Stejně jako v původní hře jsem i zde narazil na herní automat, tedy konkrétně na tři, s hrami Sarge's Big Game Hunt, Hellanoid a Martian Buddy Blaster, které mi značně prodloužily celkovou herní dobu, jenž sice není nijak oslňující, ale myslím si, že plně dostačuje.

Jediné, co mě hodně zklamalo, byla atmosféra, která podle mě doznala značných ztrát hlavně kvůli světlejšímu prostředí. Možná to bylo tím, že jsem Doom 3: RoE hrál brzy po původní hře, ale prostě strach již nepřicházel v takové míře, jak jsem před hraním očekával.

Přesto tento datadisk předčil svého předchůdce díky spoustě novinek, které kdyby přinášel každý podobný přídavek, tak by na světě bylo hned o něco veseleji.

Pro: dokončení příběhu, úbytek zombií, Grabber, dvouhlavňová brokovnice, herní automaty

Proti: světlejší prostředí, značná ztráta atmosféry

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+12/0)

Doom 3

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 28.12.2011 12:21 Dohráno80

Vždy jsem si říkal, jestli má cenu hrát třetího Dooma, aby nedošlo ke zkažení dojmu z předchozích dílů. Nakonec jsem se však k tomuto činu odhodlal a určitě to nebyla špatná volba.

Po seznámení se s provozním řádem základny, jsem se dostal k hernímu automatu, jenž obsahoval hru Super Turbo Turkey punker 3, se kterou jsem si užil spoustu legrace. Zanedlouho však přišel můj první rozkaz, při jehož plnění se okolo mě náhle začaly objevovat všemožné druhy nepřátel.

U hororových filmů mě strach přepadne jen velmi zřídka, ale jelikož her z tohoto odvětví moc nahráno nemám (asi jen The Suffering a The Thing), všudypřítomná tma a lekací scény mě v Doom 3 vystrašily nejednou.

Stejně jako předchozí díly nabízí i Doom 3 vcelku slušný zbraňový arzenál, ze kterého si jistě vybere každý ať už se jedná o plazmovou pušku nebo o motorovku. Nejinak je tomu i s nepřáteli, kteří se zde vyskytují jak ve velkém počtů jedinců, tak ve velkém počtu druhů.

Hojně jsem využíval PDA, kam se stahovala videa, hlasové nahrávky a hlavně e-maily, jenž obsahovaly užitečné anebo alespoň zábavné informace (např. poděkovaní za hru Quake 43).

Trochu mě zklamala nevyváženost lokací, protože někdy jsem počítal každé procento života a někdy byla k dispozici kupa lékárniček, jenž jsem vůbec neměl šanci využít. Další zvláštností je, že baterka není připevněna na zbrani. Ne kvůli pohodlí, protože by to značně ubralo na atmosféře a navíc klávesa F umožňovala rychlé přehození mezi baterkou a jakoukoli zbraní, ale kvůli logice, protože když tato kombinace existuje už nyní, tak nechápu proč ji neznají v roce 2145.

Ke konci Doom 3 už hodně ztrácí dech, ale dvacátý level (Peklo) hru znovu oživí a přichází nový náboj ve zvýšení počtu nepřátel a znovunacházení ztracených zbraní. Herní doba je tak podle mě úplně ideální.

Pro: nepřátelé, všudypřítomná tma, atmosféra, zbraňový arzenál, PDA, Peklo, herní doba, Super Turbo Turkey punker 3

Proti: nevyváženost lokací, ke konci už to není ono

Celkové hodnocení komentáře: +18 (+19/-1)

Grand Prix 3

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 12.11.2011 13:18 90

Simulátory Formule 1 jsem hrál zatím jen tři, a to Formula One Grand Prix, F1 2002 a právě komentovanou hru Grand Prix 3 a možná i díky tomu mi každý z těchto simulátorů utkvěl v paměti, ze které nejspíše nikdy nezmizí.

Grand Prix 3 začala skvělým intrem s nezapomenutelnou hudbou, po kterém následovala legendární znělka FIA F1, jenž bohužel byla nahrazena novější verzí, která již nemá takové kouzlo a tolik se mi nelíbí.

Po tomto audiovizuálním zážitku jsem se v kůži mého nejoblíbenějšího jezdce Michaela Schumachera usadil do kokpitu Ferrari a začal boj o každý bod na reálných tratích, s reálnými vozy a reálnými jezdci (jen Jacques Villeneuve byl z neznámého důvodu nahrazen Johnem Newhousem).

Jako optimální volba obtížnosti mi přišla nejrozumnější zlatá střední cesta, což se posléze ukázalo jako správné řešení. Jelikož moc nerozumím nastavení vozu a zde se naskýtá opravdu spousta možností, na nic jsem nešahal, čímž jsem nic nezkazil, protože monopost se choval tak, jak měl.

Pár chybek se tu také najde, ale fakt, že monoposty se liší jen barvou a licence je oproti datu vydání dva roky stará, převažuje značné množství kladů, které dělalo z Grand Prix 3 nejlepší simulátor Formule 1 své doby.

Pro: intro, znělka, licence, John Newhouse, spousta možností nastavení vozu, hudba

Proti: monoposty se liší jen barvou, licence je dva roky stará

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Stubbs the Zombie in Rebel Without a Pulse

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 30.09.2011 17:45 (poslední úprava 01.10.2011 00:00) Dohráno80

Přes menší počáteční problémy se mi po více než měsíci konečně podařilo Stubbse spustit, a mohl jsem tak v jeho roli, začít postupně přetvářet zpočátku živé obyvatele města Punchbowl na zástupy nemrtvých zombií.

Postupně se zlepšovaly mé schopnosti, a tak jsem mimo vyžírání mozků, při kterém jsem měl vždy v puse cigaretu, mohl využívat hnilobného prdu, bouchacích vnitřností a hlavy nebo i vlastní utržené ruky, která mi pomohla ovládat nepřátele. Ruce se daly trhat i některým protivníkům, přičemž se díky nim dal kdokoli zabít jednou ranou.

Hudbu snad autoři nemohli vybrat lépe, protože do futuristického městečka skvěle zapadá a potěšila mě také taneční soutěž, kde hrály ty nejlepší songy (Lollipop, Mr. Sandman a My Boyfriend's Back).

Zasekl jsem se jen na jednom místě (u profesora v laboratoři) a kromě něj žádné frustrující okamžiky nepřišly, a i proto mě velmi zklamala délka hry. Žádný stereotyp se u mě neobjevil a chtěl jsem hrát dál, ale najednou přišel konec, takže doufám, že vznikne nějaké pokračování, protože za zombii si nezahraji každý den.

Pro: Punchbowl, schopnosti Stubbse, vozidla, zábavnost, hudba

Proti: krátká herní doba

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Aquadelic GT

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 26.09.2011 20:10 Dohráno70

Závodních simulátorů jsem hrál již bezpočet, ale závody lodí jsem si vyzkoušel snad jen v GTA: Vice City a GTA: San Andreas. Aquadelic GT se na tuto činnost však zaměřuje primárně, a i když z něj čiší arkádová hratelnost, přichází se spoustou zajímavých prvků, které z něj dělají vcelku originální titul.

Taxikaření a létání hydroplánem mě po chvíli přestalo bavit, ale samotné závody mě bavily od začátku do konce. Do značné míry tomu jistě napomáhaly bedny s torpédy, raketami bouchacími žabkami či nitrem, ale hlavním hnacím motorem bylo pomyšlení na dosažení nejvyšší příčky, které se dalo dosáhnout jen díky určitému počtu fanoušků.

Jejich počet se zvyšoval s každým vyhraným závodem a mimo popularity mi ještě přilákaly sponzory, s jejichž pomocí se částka, obdržená za vítězství, zněkolikanásobila a já si tak mohl svůj člun vylepšovat nebo rovnou koupit nový. Bohužel se dají vlastnit jen tři čluny najednou, na což jsem přišel až po koupení čtvrtého a následného zmizení toho předchozího. Koupit se dají i honosné vily, a tak jsem již nemusel platit přemrštěné částky za ubytování v hotelu.

Během závodů či jen při projíždění jakoukoli lokací hrál jeden z mnoha sice neznámých, ale přesto kvalitních songů, a tak jedinou vadou na kráse je krátká herní doba. Určitě bych ještě pár dalších závodů uvítal, ale naštěstí má Aquadelic velmi dobrou znovuhratelnost.

Pro: závody, bonusy, sponzoři, čluny a jejich vylepšování, hudba, znovuhratelnost

Proti: krátké, mohu vlastnit jen tři čluny najednou

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

World of Goo

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 22.09.2011 19:57 Dohráno90

World of Goo je zajímavý počin, ve kterém mým hlavním úkolem bylo dostat co nejvíce kuliček, v co nejlepším čase, pokud možno s minimem tahů k trubce, jenž je následně nasála do skleněné nádoby, kde jsem si mohl své svěřence prohlédnout z blízka.

Sací schopnosti trubky se dalo využít při nestabilitě jakékoli stavby, takže když už jsem viděl, že se má konstrukce v nejbližší době zřítí, rychle jsem přistavěl ještě pár kuliček, aby se tak nestalo. Po ukončení sání samozřejmě most, věž, či jiný objekt většinou spadl do bezedné jámy, ale to mi už vůbec nevadilo, protože level byl dokončen.

Každý z mnoha levelů přichází s něčím novým, takže stereotyp se hře vyhýbá velkým obloukem. Navíc se neustále objevují koule s novou funkcí a stále legračnějšími zvuky a aby toho nebylo málo, k tomu všemu hraje příjemná hudba, která se mi doposud neoposlouchala.

Jediné zklamání mi přichystal závěr, protože jsem doufal v nějakou pekelně těžkou cestu k trubce, ale bohužel se tak nestalo a stačilo pouze nafouknout dvanáct balónků a přišly závěrečné titulky. Přesto jsem se u World of Goo parádně bavil a protože tento titul mohou díky nižší obtížnosti dokončit i méně zkušení hráči, nelze jinak než doporučit těm, co jej ještě nehráli.

Pro: zábavnost, sací schopnost trubky, neustálé novinky , zvuky, hudba

Proti: závěr

Celkové hodnocení komentáře: +7 (+7/0)

The Saboteur

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 19.09.2011 17:30 Dohráno85

O tomto klonu GTA odehrávajícího se v Paříži za druhé světové války, který obsahuje i prvky z několika dalších známých herních titulů, jsem si před započetím hraní myslel jen to nejhorší. Jak se však posléze ukázalo, moje domněnky byly mylné, jelikož všechny vypůjčené prvky dohromady dělají ze Sabotéra opravdu originální počin, který mě i přes pár nedostatků bavil od začátku do konce.

Příběh sice není příliš zajímavý a historické události a mapa vůbec nesouhlasí, ale Sabotér sází na úplně něco jiného - hratelnost. I když se vedlejší a občas i hlavní úkoly hodně opakují, vůbec mi to nevadilo, protože po každém vyhození některého německého zařízení do vzduchu, po každém zabití důležitého německého důstojníka nebo po každém vyhraném závodu jsem měl slastný pocit zadostiučinění.

Postav se ve hře vyskytuje vcelku velké množství a zvlášť ze začátku je těžké se v nich orientovat, později jsem si však o každém udělal svůj obrázek. Například Luc mi k srdci vůbec nepřirostl, a tak jsem jeho smrt přivítal poměrně vřele, za to Skylar mi byla sympatická hned od prvního pohledu.

Plnění úkolů zpestřují kromě lezení po domech alá Assassins Creed také černobílé oblasti, které se později při úspěšném záškodnictví vybarví. Další zpestření přináší mé oblíbené sbírání aut, střílení ptáků či plnění Perků (Achievementů), za něž získá vaše postava speciální zbraně, auta nebo vlastnosti.

Byl jsem rád za možnost převlečení se do nacistické uniformy, ale příliš jsem ji nevyužíval, protože zde nefungoval systém jako v Commandos, kdy vás důstojníci s nižší šarží nemohli při normálním chování poznat. Často tak některý z vojáků pískl na píšťalku a já musel vyvolaný alarm ukončit protiútokem, líbáním se s dívkami nebo třeba nenápadným odskočením si na veřejné záchodky. Plavání už od San Andreas beru jako samozřejmost, stejně jako možnost vyskočit z rozjetého auta, do kterého se zde navíc dá nastražit past.

Trochu mě mrzel výběr písní, hrajících z rádia (ne jejich kvalita, ale jejich množství). Proč jsem nikde neslyšel alespoň jednu píseň zpívanou legendární zpěvačkou Édith Piaf? Přesto si na Sabotéra díky hudbě (hlavně díky tomuto songu) vždy vzpomenu při reklamě na kávu.

Závěr mě mile překvapil, protože jsem čekal, že budu Dierkera zabíjet půl hodiny, jak je u závěrečných bossů zvykem, ale k jeho zabití stačila pouze jedna kulka (nebo žádná, protože po chvíli by z Eiffelovky skočil sám), a i proto je moje konečné hodnocení přes výskyt bugů vcelku vysoké.

Pro: atmosféra, sabotáže, závody, černobílé oblasti, auta a jejich sbírání, perky, hudba, závěr

Proti: příběh, historické nesrovnalosti, bugy

Celkové hodnocení komentáře: +15 (+15/0)

Soldier of Fortune

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 15.09.2011 11:33 Dohráno60

V Soldier of Fortune jsem se poprvé setkal se zásahovým systémem, kdy nebyl problém nepřátelům ustřelit ruku, nohu nebo dokonce i hlavu. Jelikož jsem tehdy ještě navštěvoval základní školu a většina opravdu akčních filmů byla mými rodiči zakázána, můj zážitek se zmnohonásobil.

Pamatuji si, že první mise mě bavila natolik, že jsem jí hrál snad desetkrát, přičemž pokaždé přežil jiný počet rukojmích a při pohledu na zdejší gameplay se mi všechny vzpomínky na ní zase vracejí.

První Soldier of Fortune má ale také nějaké ty nedostatky, jako je béčkový příběh, který jsem v době hraní ani nevnímal, linearita anebo nereálné zbraně, jenž se zvlášť ke konci začínají ve větší míře objevovat, ale přesto se jedná o nadprůměrnou hru, která si se ve své době jistě své příznivce našla.

Pro: zásahový systém, první mise, hudba

Proti: příběh, linearita, nereálné zbraně

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Pravidla hmoty

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 11.09.2011 18:30 Dohráno60

Pravidla hmoty jsem hrál ještě daleko dříve než Neverhood, ve kterém toto plastelínové dílko našlo do jisté míry inspiraci. Příběh je ale zcela jiný, protože jsem se zde nesnažil zachránit svět, ale mým hlavním cílem bylo udělat z dvoubarevného míšence jednobarevného klučinu.

Hra sice neoplývá kdovíjak dlouhou herní dobou a spouští se pouze v okně, ale i tak se v ní nachází šest lokací, dva hlavolamy a zajímavá hudba, která mě provázela až do zdárného konce, kdy se můj chráněnec konečně stal jednobarevným.

Pro: příběh, lokace, hlavolamy, hudba

Proti: krátká herní doba

Celkové hodnocení komentáře: +3 (+3/0)

Heretic

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 08.09.2011 10:33 80

Nedlouho po odehrání prvního Dooma se mi do rukou dostal i Heretic, ve kterém se jako v jedné z mála doomovek poprvé vyskytoval inventář. Já jeho služeb však moc nevyužíval, protože jsem pořádně nevěděl jak se do něj dostanu.

Co jsem ale využíval hojně byla většina zbraní. Pomocí elfí hole střílející krystaly, jejíž náboje se válely téměř všude, éterické kuše či speciálních rukavic, jsem zabíjel vše od Gargoyly až po Golema, který mi nevím proč připadal jako panáček Michelin.

Občas jsem se přitom prolétl vzduchem, nebo se má postava stala neviditelnou, či dokonce nesmrtelnou. Díky těmto výše zmíněným činnostem a také díky skvělému hudebnímu doprovodu, se mi Heretic vryl do paměti, kde mu navždy bude patřit čestné místo.

Pro: atmosféra, zbraně, hudba, artefakty na vylepšování vlastností, Golem

Proti: neexistence remaku

Celkové hodnocení komentáře: +12 (+13/-1)

Turok

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 04.09.2011 23:58 (poslední úprava 05.09.2011 00:00) Dohráno60

Turok neoplývá bůhvíjakým příběhem ani mnohahodinovou herní dobou a navíc se v něm nachází i pár bugů, jenž například zapříčiňují vypadávání zvuku, ale na odreagování je to ideální titul, který jsem zrovna potřeboval.

Sice jsem nepochopil, proč postupně musela většina mých parťáků zemřít, protože už na začátku jich při sestřelení vesmírné lodi značně ubylo, ale více než tohoto faktu jsem si všímal okolního světa plného dinosaurů různých druhů a velikostí, kteří mezi sebou bojují o holé přežití. Mezi jejich býložravými druhy jsem se dokonce mohl procházet a sledovat jejich činnosti.

Přitom se hlavně ze začátku mění prostředí, kdy se mimo jiné okolo mě rozprostírala džungle, základna Vlčí smečky anebo mé kroky zamířily do podzemí mezi štíry a další zajímavé tvory. Na jejich zabíjení jsem měl k dispozici celkem slušnou nabídku zbraní nožem počínaje a raketometem konče, přičemž se v mém inventáři mohly najednou nacházet jen čtyři (nůž, luk a dvě další).

Mimo nezajímavého příběhu, krátké herní doby a bugů, vidím jasný zápor v příliš dlouhých načítacích sekvencích, o jejichž délce vůbec nerozhodují parametry vašeho stroje, protože i na počítači s výkonnějšími komponenty trvají stejně dlouhou dobu.

Největším záporem, kvůli kterému si Turoka už asi nikdy nezahraji, je pro mě bezesporu závěrečný souboj s tyranosaurem rexem, který jsem opakoval asi dvacetkrát a podařilo se mi ho vyhrát až po shlédnutí videonávodu. Koho by napadlo, že T-rex vydrží deset ran z raketometu, patnáct příchytných min a až po dalších pěti raketách teprve lehne. Na jeho úplné zabití se mu ale ještě musí vrazit granát do oka, aby mu vybuchla hlava.

Pro: odlišné druhy dinosaurů, ze začátku různorodé prostředí, zbraně

Proti: příběh, krátká herní doba, bugy, dlouhé načítací sekvence, závěrečný souboj

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Fable: The Lost Chapters

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 31.08.2011 16:11 Dohráno80

Fable je pohádka, ve které jsem si v roli nemluvného hrdiny mohl s postupem času zvolit, zda se přidám na stranu dobra či zla. Již v útlém věku jsem přišel o celou svou rodinu v důsledku nájezdu banditů, ale naštěstí se mě ujal uznávaný čaroděj, jenž mě zavedl do cechu hrdinů a já se tak mohl připravit na pomstu.

Asi v devatenácti jsem si vzal první ženu, kterou jsem potkal v hospodě v Jižním Kamenném Újezdu, protože se do mě beznadějně zamilovala při hraní pexesa. Nejspíše se jí zamlouvaly peníze, jenž jsem právě v pexesu vyhrál a myslela si, že jí tím zajistím zářnou budoucnost. To jistě netušila, že si za pár let vezmu i starostku Kamenného Újezdu, na což ale asi nikdy nepřišla, protože mi místo očekávaných rozvodových papírů darovala plátové rukavice.

Mimo svateb můj vrah kuřat (později hraničář) plnil hlavní i vedlejší úkoly, bojoval po celém Albionu s bandity, vosami, hobby a dalšími roztodivnými monstry, nacházel truhly s poklady, otevíral démonické brány, nakopával slepice do neskutečných vzdáleností, chytal vcelku velké ryby, kupoval a vylepšoval domy a při tom všem zestárl až na důchodový věk 65 let, který se už více nezvyšoval.

Tímto způsobem jsem dospěl až do úplného finále ke drakovi, kdy jsem měl projité všechny sice lineární, ale vzhledově atraktivní lokace a překvapivě mi hra po závěrečných titulcích dovolila pokračovat, ale jelikož jsem měl již splněné všechny úkoly (kromě těch stálých), tak jsem této možnosti nevyužil.

Fable si nejspíše ještě někdy zahraji, protože i když se nevyznačuje příliš vysokou obtížností a čiší z něj linearita, disponuje mimo jiné skvělou hudební složkou a hlavně výběrem dobré a špatné strany, takže po vyzkoušení té dobré si tentokrát zahraji za stranu zla.

Pro: pohádkové prostředí, volba mezi dobrem a zlem, manželky, nakopávání slepic, rybaření, vlastnění domů, stárnutí, hudba

Proti: malá obtížnost, linearita, okolí nestárne

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

Cannon Hill

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 30.08.2011 12:44 Dohráno70

Cannon Hill je zábavná arkáda, u které jsem si nejvíce užil hlavně multiplayer. Ten je až pro čtyři hráče na jednom počítači, ale potom si jednotliví soupeři dost překáží, a tak je nejlepší hrát ve dvou na opačných stranách klávesnice.

Různými typy střel, jako jsou rakety, lasery nebo třeba jedy, které lze buď kupovat za Eura anebo sestřelovat ze vzduchu na prolétávajících balónech, jsem mimo soupeřů ničil i terén, čímž jsem mohl své soky zakopat a znepříjemnit jim tak život.

Prostředí se generuje náhodně, takže někdy je na nejvyšší pozici třeba červený hráč a v dalším kole to může být zelený. Nejraději ze všech čtyř děl jsem měl to žluté, protože mám žlutou barvu rád a navíc mělo pro mě nejlépe uzpůsobené ovládání.

Hrát lze nejvíce na devět kol, přičemž střely občas vychyluje náhodně proudící vítr a hodně krát se mi stalo, že má střela buď vylétla z mapy anebo v horším případě zasáhla mě samotného. Při žádné hře však nebyla nouze o zábavu, a proto si Cannon Hill zahraji rád i v současnosti.

Pro: multiplayer, různé typy střel, ničení soupeřů a terénu, náhodné generování prostředí

Proti: málo místa na klávesnici při více jak dvou hráčích

Celkové hodnocení komentáře: +4 (+4/0)

F1 2002

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 22.08.2011 20:36 Dohráno75

Formule 1, jakožto královna motorsportu, je asi jediná disciplína z tohoto odvětví, kterou v televizi pravidelně sleduji už několik let, a proto jsem rád využil této možnosti usednout do kokpitu monopostu a odjet si v něm celou sezónu.

Vytvořil jsem si maďarského jezdce Jumaše Fároše, kterého jsem dosadil na místo Alexe Yoonga do stáje Minardi a v jeho roli pro mě začala nová sezóna. Po projetí všech sedmnácti tratí se má maličkost stala Mistrem světa, když stanula díky nejvyššímu počtu bodů na první příčce ze všech dvaadvaceti jezdců a bonusem bylo i vítězství v Poháru konstruktérů, se kterým mi pomohl můj stájový kolega Mark Weber.

Líbilo se mi chování vozu na mokré trati, které se hodně odlišovalo od chování na suchu, protože při nezajetí do boxů pro mokré pneumatiky se vůz neskutečně klouzal a i po přezutí byla znát horší manipulace. Když už jsem zmínil boxy, tak v souvislosti s nimi si ještě pamatuji, že jsem tam ze začátku neustále překračoval rychlost, a také jsem nikdy nepřišel na to, jak určím množství paliva, jenž mi bude natankováno, a tak jsem k mechanikům jezdil třeba i sedmkrát za závod.

F1 2002 je určitě povedený závodní simulátor, který ve své době poskytoval asi to nejlepší virtuální svezení ve vozech Formule 1, a i když nezaujal příliš širokou základnu hráčů, nevím proč se muselo na jeho pokračování čekat dlouhých osm let.

Pro: licence na tratě, jezdce a stáje, reálné chování vozu, možnost tvorby vlastního jezdce

Proti: nepřítomnost Safety caru

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 21.08.2011 13:41 Dohráno85

Hry, vytvořené vývojářským týmem Monolith Productions, jsem prozatím hrál pouze dvě, a to postarší first person akci Blood a titul patřící do stejného žánru se špetkou stealth a RPG prvků s názvem No One Lives Forever 2: A Spy in H.A.R.M.'s Way.

Počáteční fáze (hlavně mise v Japonsku) mohla být klidně vynechána, protože je asi nejhorší částí, která se v NOLF 2 vyskytuje a je jen škoda, že se nachází hned na začátku, protože nejspíše odradila spoustu hráčů, kteří by si jinak NOLF jistě užili, od dalšího herního postupu.

Naštěstí mě ale na každém kroku neustále provázela skvělá hudba a o veškerou zábavu se starala pohledná tajná agentka Cate Archer, která má k dispozici jak mnoho různých druhů zbraní, tak všelijaké agentské vymoženosti (například fotoaparát ve rtěnce), a tak se dala s trochou sebezapření přejít i tato nikterak oslnivá pasáž.

Jedničku jsem doposud nehrál, ale jelikož o ní na DH čtu samé pozitivní ohlasy, doufám, že to co nejdříve napravím, protože jestli je hra The Operative: No One Lives Forever alespoň z poloviny tak zábavná, jako její druhé pokračování, jistě se mi bude zamlouvat.

Pro: Cate Archer, zábavnost, agentské vymoženosti, stealth prvky, hudba

Proti: mise v Japonsku

Celkové hodnocení komentáře: +16 (+16/0)

Robin Hood: The Legend of Sherwood

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 19.08.2011 11:04 Dohráno70

Jako milovník herní série Commandos nepohrdnu jakoukoli podobnou hrou, a jelikož už mám se Spellboundem zkušenosti díky kvalitní RTS Desperados: Wanted Dead or Alive, zkusil jsem i další kousek od těchto vývojářů s Robinem Hoodem v čele.

Vžil jsem se zde do role tohoto legendárního zbojníka z Sherwoodu a začal boj o práva prostých občanů v podobě přepadávání hradů a konvojů, dobývání nebo obrany hradů a osvobozování přátel, což se vůbec nelíbilo šerifu z Nottinghamu.

Speciální schopnosti hrdinů jsem moc nevyužíval, protože většinou vše vyřešil Malý John, který díky mému tažení kurzoru určitým směrem provedl specifický útok a omráčil jím klidně i skupinku pěti lidí, jenž následně Stutley svázal.

Jak již zmiňuje Malcolm Finch, zamrzí malá různorodost lokací, kterých je pouze devět, a to pět hradů, tři místa určená k přepadávání v Sherwoodu a zbojnické doupě, kde dochází k výrobě různého náčiní a k výcviku jednotek. Herních videí také mohlo být více než dvě, protože i když jsou horší kvality, jen intro a outro mi připadá hodně málo.

Je pravda, že mě Robin Hood: The Legend of Sherwood ze začátku moc nebavil a po první misi jsem to chtěl vzdát, ale potom jsem se zaposlouchal do nádherné hudby, což mi do jisté míry pomohlo zvyknout si na akčnější ladění hry a nakonec se mi podařilo vše dotáhnout do zdárného konce.

Pro: přepadávání hradů a konvojů, dobývání a obrana hradů, osvobozování přátel, hudba

Proti: opakující se lokace, jen dvě herní videa, občas až moc akční pojetí

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Fahrenheit

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 16.08.2011 19:20 Dohráno90

Jelikož se Fahrenheit podle zdejšího hodnocení, kterého si velmi vážím, nachází na předních příčkách adventurního žebříčku a já adventurám do jisté míry holduji, nemohl jsem si jej nezahrát.

Po kvízu během instalace, který se týkal převážně města New York, jsem pomalu začal v roli stíhaného Lucase a detektivů Carly a Tylera rozplétat zamotaný příběh a postupně jsem se tak dozvěděl, proč a za jakých okolností se vše semlelo. Proč klečím na záchodcích nad mrtvolou cizího člověka s rukama od krve. Ve vzpomínkách Lucase jsem dokonce mohl kladně či záporně ovlivnit i události z minulosti, které následně měly vliv na jeho psychiku.

Na psychiku všech ovládaných postav měly pozitivní či negativní vliv i běžné činnosti, jako je spořádání pizzy, pití kávy nebo třeba zapnutí rádia, ale duševní stav mohly ovlivnit také různé typy odpovědí. Těch se docílilo, podobně jako většiny úkonů, pomocí pohybu myši na některou ze světových stran, přičemž na ně byl určen krátký časový limit.

Jediné, co jsem neměl příliš v oblibě, byly speciální minihry, při kterých se musely stiskout tlačítka na klávesnici ve správnou dobu podle zvýrazněných ukazatelů na monitoru, přičemž jsem nestíhal ani zajímavé animace, ani české titulky, protože mé veškeré mé soustředění pohltilo právě zmíněné mačkání tlačítek. Naštěstí byla při nižší obtížnosti určitá tolerance chybných úderů a jelikož se obtížnost dala měnit neustále, přešel jsem nakonec i tyto pasáže.

Fahrenheit má temnou atmosféru, která je podbarvena skvělým hudebním doprovodem, obsahuje bonusy ve formě obrázků a videí, jenž lze zakoupit za bonusové body a k tomu všemu ještě existuje více možných zakončení celého příběhu, a tak nemohu jinak než doporučit tento interaktivní film každému nadšenému příznivci adventur.

Pro: kvíz během instalace, příběh, psychika postav, atmosféra, znovuhratelnost, bonusy

Proti: minihry

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

The Neverhood

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 14.08.2011 10:26 Dohráno75

Na týdenní pobyt na chatě bez internetu jsem si vzal pár her, které bych mohl pokořit, z nichž jsem největší naděje vkládal do Stubbs the Zombie in Rebel Without a Pulse. Jelikož mi ale Stubbs z mrtvých nevstal (rozuměj nešel spustit), padla volba na příjemně vzhlížející adventuru Neverhood.

V tomto plastelínovém dobrodružství jsem se vžil do role Klaymena, jehož zvláštní pohyby (hlavně jeho chůze) mě provázely celým světem Neverhood. Všudypřítomné zde byly i legrační animace doprovázené nezapomenutelnými zvuky, které se spouštěly po různých Klaymenových činnostech. Nejlegendárnější je nejspíše scénka po snězení třetího plodu ze zvláštního stromu.

Po chvíli hraní jsem se dostal do jedné strašně dlouhé chodby s tunami textu o historii Neverhoodu, jehož přečtení by mi nejspíše trvalo déle než samotné dohrání hry, ale snad se k tomu jednou dostanu. Nicméně celý příběh je nakonec vysvětlen po sesbírání všech videokazet, které jsem postupně nalézal, takže jsem snad o moc nepřišel.

Kromě nemožnosti jakéhokoli nastavení, mimo zapnutí nebo vypnutí hudby, musím hře vytknout výskyt mnoha většinou složitých rébusů, které bych bez použití návodu nejspíše nevyluštil a Neverhood tak nikdy nedohrál. Na druhou stranu se díky návodu dá vyřešit prakticky vše, a tak jsem se dostal až na úplný konec a poslechl si skvělý soundtrack.

Mimo závěrečného soundtracku Neverhood nabízí ještě pár dalších kousků, které jistě stojí za více než jeden poslech a jelikož má hra dva různé konce a už vím, jak se většina hlavolamů řeší, nemusí zůstat jen u jednoho dohrání.

Pro: plastelínový svět Neverhood, Klaymen, legrační animace, zvuky, hudba, příběh

Proti: příliš mnoho složitých rébusů

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Machinarium

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 06.08.2011 09:34 Dohráno85

Ani jednoho Samorosta jsem ještě nehrál, a tak moje první seznámení s tvorbou českého vývojářského týmu Amanita Design přišlo až s hraním roztomilé adventury Machinarium.

S hlavním robotím hrdinou jsem se sžil prakticky ihned během jeho skládání, a tak mohl přijít na řadu kouzelný příběh vyprávěný pomocí kreslených obrázků, stejně jako nápověda, která mohla být po splnění zábavné minihry zobrazena kdykoli. Díky nepřítomnosti textu, jenž se nachází jen v menu, se autoři nemusí starat o překlad a Machinarium si tak mohou zahrát lidé na celém světě.

Zvuky jsou dalším kladem, který přidává na pohádkové atmosféře, stejně jako kvalitní hudební stránka. S hudbou souvisí i vůbec nejlepší pasáž ve hře, a to když pomáháte muzikantům se zprovozněním jejich hudebních nástrojů. U bubeníkových vzpomínek na to, jak přišel o buben, jsem se pobavil úplně nejvíc.

Podle mě je tak jedinou vadou na kráse délka, nebo spíše krátkost celého robotího dobrodružství, která by určitě mohla dosahovat vyšších hodnot. Konec totiž přišel zrovna v tom nejlepším, a tak doufám, že se brzy dočkám nějakého podobně kvalitního pokračování.

Pro: hlavní hrdina, atmosféra, příběh, systém nápovědy, zvuky, hudba, vzpomínky bubeníka

Proti: krátká herní doba

Celkové hodnocení komentáře: +10 (+10/0)

Medal of Honor: Allied Assault

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 04.08.2011 11:05 Dohráno80

Medal of Honor: Allied Assault je první a zároveň jedinou hrou z celé série, kterou jsem hrál, a i když hry ani filmy s válečnou tématikou nemám příliš v lásce, MoHAA je světlou výjimkou, na kterou budu vzpomínat ještě dlouho.

V roli poručíka Mikea Powella, jehož jméno jsem už dávno zapomněl a znovu mi ho připomněl až zdejší popis hry, jsem plnil různorodé mise, ze kterých se mi nejvíce líbilo již několikrát zmiňované vylodění v Normandii. Po vylodění jsem vůbec nemohl přijít na to, co po mě můj velitel vůbec chce a až po notné chvíli jsem si všiml pulsujících trubek, kterými se vyhodila do vzduchu barikáda z ostnatého drátu. Předtím mě samozřejmě několikrát zabili a možná i proto si tuto misi pamatuji ze všech nejvíc.

Singleplayerová kampaň má určitě něco do sebe, ale až po vyzkoušení multiplayeru mohu plně docenit kvality prvního Medal of Honor na PC. Na jedné mapě, na jejíž název si nemohu vzpomenout, jsem objevil okno s pootevřenou okenicí, ze kterého bylo vidět skoro celé nádvoří a naopak já viděn nebyl. Díky tomuto místu pro mě do určité chvíle nebyl problém mít nejvyšší počet zabití. Jednou ale kouzlo mojí schovky pominulo, když ji moji kamarádi objevili a jelikož mi poté vždy vpadli do zad, na což nešlo moc reagovat, musel jsem se při dalších hrách neustále přemisťovat.

Film Zachraňte vojína Ryana, kterým je Medal of Honor: Allied Assault inspirován, jsem viděl až dlouho po dohrání a sám jsem byl překvapen, jak hodně se obě díla podobají, ale herní verzi budu mít vždy na prvním místě, přesto že mě opakování sigleplayeru už moc neláká.

Pro: atmosféra, různorodé mise, vylodění v Normandii, multiplayer, hudba

Proti: malá znovuhratelnost

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+9/-1)

Warcraft III: The Frozen Throne

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 01.08.2011 22:34 Dohráno90

Protože byl datadisk Warcraft III: Frozen Throne přiložen k původní hře, pustil jsem se do něj ihned po jejím dohrání a nakonec jsem se u něj bavil ještě více, než jsem předpokládal.

Temní elfové, kteří mě svými misemi ve W3 příliš nenadchli, zde již mají mise zábavnější a mají také k dispozici dvě nové jednotky (vílí drak a horský obr), jenž se mi hned zalíbily. Kampaň za alianci také dostala nový náboj v podobě krvavých elfů a jedné tajné úrovně a i mise za nemrtvé byly okořeněny novými jednotkami a budovami. Všechny rasy také mají k dispozici nové hrdiny a vlastní obchod, kde se mohou nakupovat a prodávat artefakty.

Zvláštní kapitolou je bonusová kampaň za orky, kde se mění žánr RTS na speciální RPG a kde můžete postoupit až na patnáctý level. Vyšší hodnocení jsem chtěl dát už po dohrání tří základních kampaní, ale toto tažení mě donutilo jít s konečným hodnocením ještě o stupínek výše.

Další novinkou jsou runy, které obnovují životy a manu nebo na chvíli zvyšují rychlost pohybu či obrané číslo jednotek. Spouštějí se kliknutím na ně, podobně jako knihy síly, obratnosti, inteligence nebo zkušeností, které se nově již neukládají do inventáře hrdinů. Při svém putování jsem občas nalezl i různé poklady, které mi poskytly určitý finanční obnos nebo zvýšily mou zásobu dřeva.

Z nových hrdinů se mi nejvíce zamlouval pandarenský pivovarník, jenž měl vůbec nejlepší hlášky ve hře, kterou jsem opět hrál s českým dabingem. Všiml jsem si také zvuku, jenž vydávala jedna příšera, který se velmi podobal zvukům polního škůdce z Gothicu II. Nakonec musím ještě zmínit excelentní videa a kvalitní hudbu, jenž jsou u těchto vývojářů samozřejmostí a nechybí ani v tomto titulu.

Pro: všechny kampaně včetně bonusové, runy, poklady, pandarenský pivovarník, český dabing, hudba, herní videa

Proti: závěr kampaně za nemrtvé

Celkové hodnocení komentáře: +11 (+11/0)

Warcraft III: Reign of Chaos

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 28.07.2011 15:22 (poslední úprava 21.12.2011 00:00) Dohráno80

Při prvním hraní třetího Warcraftu jsem dokončil pouze kampaň za alianci a asi v polovině kampaně za nemrtvé mě hra přestala bavit. Před nedávnem se ke mně ale dostala originálka této zajímavé RTS, a tak jsem si ji zkusil znovu zahrát, což bylo, jak se později ukázalo, skvělé rozhodnutí.

Hra je rozdělena na čtyři části, přičemž v každé z nich mi byla přidělena jiná rasa. Tažení za alianci bylo spíše tréninkové a pořádně jsem si zahrál až za nemrtvé, když se princ Arthas stal rytířem smrti . Orské tažení také mělo své zelené kouzlo, a tak jediná část, která mi moc nepřirostla k srdci, byla poslední čtvrtina hry, tedy kampaň za temné elfy. Zaprvé jsem si u temných elfů, jako u jediné rasy, nenašel svou oblíbenou bojovou jednotku a zadruhé jsem neměl možnost řešit žádnou jejich misi mým oblíbeným způsobem, kdy nejprve vytěžím všechny suroviny, a až pak se vrhnu na nepřítele.

Zajímavý je systém hrdinů, kteří vám výrazně pomohou při všech bitvách svými bojovými schopnostmi, ale i sesíláním různých druhů kouzel. Hrdinové sbírají zkušenosti, čímž postupují na vyšší úrovně, přičemž tou nejvyšší je úroveň desátá. Mohou také mít v držení šest artefaktů, které zvyšují hrdinovi statistiky, jako je například síla, obratnost, inteligence, životy a mana a kterých na své cestě najdou desítky, takže jsem si nejlepší šestku musel u každého hrdiny pečlivě vybírat.

Vývojáři z Blizzardu do hry znovu vložili kvalitní hudbu a samozřejmě také úchvatná herní videa, ale co si budu z W3 pamatovat nejvíce, je určitě skvělý český dabing. Všechny jednotky včetně samotných hrdinů totiž znovu pronášejí skvělé hlášky, jako je věta lidských dělníků "Zase práce", Arthasův výrok "Mrazivý smutek hladoví" nebo Thrallovo "Dabu", jenž se mi vryly do paměti a jen tak na ně nezapomenu.

Poprvé jsem se u nějaké hry smál při sledování závěrečných titulků, protože nejen že autoři měli obličeje různých jednotek a hrdinů, ale také si dali práci s vytvořením zábavné show, jenž má dokonce vlastní titulky.

Pro: první tři kampaně, hrdinové, hudba, herní videa, český dabing, závěrečné titulky

Proti: kampaň za temné elfy

Celkové hodnocení komentáře: +13 (+13/0)

Warcraft II: Beyond the Dark Portal

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 24.07.2011 20:14 95

Datadisk ke druhému Warcraftu jsme s bratrem sehnali jednoho dne i s původní hrou v edici Battle.net v jednou nejmenovaném obchodě při návštěvě Olomouce. Byl to spíše bonus, protože jsme edici koupili kvůli W2, ale proč bychom se za něj zlobili.

Datadisk pokračuje v zajímavém příběhu tam, kde skončila původní hra, přičemž za každou rasu je k dispozici dvanáct nových misí a pět nových hrdinů, ale největší změnou prošla obtížnost, která narostla do nevídaných rozměrů a znemožnila mi tento jinak skvělý herní kousek dohrát. Drobnou kosmetickou změnou prošly také stromy, jenž se změnily na stejně velké houby, které přece jen navozují trochu temnější atmosféru.

Herní videa jsou znovu skvěle zpracovaná, a to intrem počínaje a outrem konče, hudba je také na dobré úrovni, a tak jediné v co doufám je, že se mi Warcraft II: Beyond the Dark Portal podaří někdy dohrát až do konce.

Pro: příběh, atmosféra, nové mise a noví hrdinové, houby místo stromů

Proti: místy neskutečná obtížnost

Celkové hodnocení komentáře: +8 (+8/0)

Warcraft II: Tides of Darkness

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 16.07.2011 10:55 Dohráno100

Druhý díl Warcraftu je mou nejoblíbenější real-time strategií mimo herní série Commandos, kterou řadím na trochu jinou kolej, protože se tam netěží suroviny a nestaví budovy.

Ve Warcraftu II se suroviny samozřejmě těží a navíc k nim mimo klasického dřeva a zlata přibyla také ropa. Ta se těží zajímavým způsobem ze skvrn na vodní hladině a já si vždy říkal, že kdyby to takhle šlo ve skutečnosti, havárie ropných tankerů nebo těžařských věží by vůbec nikomu nevadily.

Stavba asi patnácti různých budov u obou ras se zde objevuje také, přičemž každá z nich má svůj specifický zvuk. Podobně je tomu i u jednotek, vyrobených v těchto budovách, kdy každá pronáší nezapomenutelné hlášky. Díky nim jsem si zahrál i kampaň za lidi, kterou jsem předtím vůbec v plánu neměl. Hlášky Peasantů (lidských dělníků) jsou totiž tak dokonalé, že jich doposud několik používám v operačním systému místo standardních zvuků.

Nezapomenutelná jsou také kvalitní herní videa, kterými jsou vývojáři z Blizzard Entertainment proslulí, stejně jako líbivou hudbou, jenž si občas pouštím i v dnešní době, a protože si nevzpomenu na žádný zápor, který by mi znepříjemnil hraní, musím Warcraft II doporučit každému, kdo má rád RTS a ještě tuto legendu nehrál.

Pro: těžba ropy, zvuky budov, hlášky jednotek, herní videa, hudba

Proti: na nic si nemohu a také nechci vzpomenout

Celkové hodnocení komentáře: +14 (+14/0)

Just Cause

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 14.07.2011 10:47 Dohráno70

Městská akce Just Cause, která nachází svou inspiraci v sérii GTA, se odehrává v exotickém ostrovním státečku San Esperito a v roli nepřemožitelného Rica Rodrigueze, jenž pracuje pro CIA, jsem zde měl provést revoluci završenou svržením zkorumpovaného prezidenta.

Na první pohled mě zaujala obrovská rozloha, která později byla spíše na škodu, protože i když už jsem měl splněno pár hlavních a vedlejších misí a posbíráno pár skrytých bedýnek, docházelo k situacím, kdy jsem vůbec netušil kde se nacházím a až při pohledu na mapu přišlo zjištění, že jsem na úplně opačné straně státu.

Pohyboval jsem se převážně v džungli, kde sice nejsou žádná vozidla, ale mohl jsem si sem auto, motorku, vrtulník nebo loď (tu samozřejmě jen u vody) nechat přivést vrtulníkem. Ten mě také mohl dopravit k místu zadání některé z příběhových misí. Většina hlavních misí je zábavná, ale vedlejší mise, kterých je opravdu hodně, se pořád opakují, kdy je potřeba zabrat nějaké území pod nadvládou vojáků a vyvěsit tam revolucionářskou vlajku, nebo jsem musel vystřílet celou mafiánskou haciendu.

Hodně jsem využíval akrobacii, kdy se dalo při řízení auta efektním pohybem dostat na jeho střechu a skočit na auto druhé, které jsem následně ukradl a podobně se daly krást i vrtulníky ve vzduchu. Mohl jsem také využít hák a připoutat se k nějakému jedoucímu autu, přičemž jsem za ním pomocí padáku plachtil ve vzduchu.

Just Cause je hlavně o střílení, a to jak vojáků a mafiánů, tak i civilistů. Máte zde opravdu velkou volnost, ale problém je, že většina obrovské rozlohy je prázdná, a tak se můžete jen kochat krásami přírody. Přesto musím ocenit originalitu exotického prostředí a pár dalších zajímavých prvků, díky kterým hra vybočuje z průměru.

Pro: exotické prostředí, pár hlavních misí, doprava vozidel, akrobacie, hák a padák

Proti: příliš velká a prázdná rozloha, opakování vedlejších misí

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

True Crime: New York City

Jumas
V.I.P. uživatel 5266

Odkaz 11.07.2011 12:56 Dohráno80

True Crime: New York City jsem si koupil před několika lety pouze za stovku, a přesto že je to jeden z mnoha klonů GTA, přichází s některými horšími ale i lepšími novinkami.

Vžil jsem se zde do role Marcuse Reeda, jenž byl kdysi na dráze zločinu, ale rozhodl se, že zanechá této činnosti a stane se z něho detektiv. Díky své minulosti má mnoho kontaktů s podsvětím a používá trochu drsnější vyšetřovací metody.

Hned na začátku mi hraní ztěžovalo zvláštní ovládání, které bylo rozloženo snad na celé klávesnici a při soubojích se dokonce používalo i mačkání prostředního tlačítka (kolečka) myši, což jsem v žádné jiné hře neviděl.

Později jsem si na toto ovládání trochu zvykl a užíval si plnění hlavních i vedlejších případů a pouličních závodů, přičemž jsem rozbíjel všechno možné, jak venku, tak i v interiérech domů. Ve speciálních školách jsem se také učil novým bojovým stylům které mi usnadňovaly plnění všech případů.

True Crime: New York City je kvalitní městská akce s poslouchatelnou hudbou a všem fanouškům série GTA ji mohu jedině doporučit, jako zajímavou alternativu.

Pro: hlavní i vedlejší případy, pouliční závody, bojové styly, rozbíjení okolí, hudba

Proti: zvláštní ovládání

Celkové hodnocení komentáře: +6 (+6/0)

Zobrazit další komentáře

Komentáře

Jumas naposledy…