Byla mi nabídnuta k zapůjčení kopie této hry a vzhledem k tomu, že jsem hrál už první díl, který se mi relativně líbil, neváhal jsem.

Leckdo by se mohl bát, že z důvodu hry za partu anonymních žoldáků utrpí příběh, který byl v prvním díle relativně propracovaný (minimálně tam bylo hodně filmečků). Není tomu tak, alespoň ne tak docela. Hra je opět prošpikována všelijakými animacemi a cutscénami. Příběh prvního dílu už si, pravda, moc nepamatuji, ale příběh dvojky mi přišel průměrný, možná už proto, že se příliš nezatěžuje nějakým vysvětlováním a hráč, který nehrál či si nepamatuje na příběh předchozího dílu, bude lehce ztracen.

Líbila se mi stále slušivá grafika, která mi přišla (i náročností) zhruba na stejné úrovní jako první díl, možná trochu lepší. Také kvituji různorodá prostředí, díky kterým se hra neokouká. Kampaň je rozdělena do 6 epizod, je až na výjimky přísně lineární a zabere na dnešní dobu standardních cca 7 hodin. Během kampaně vystřídáte několik jednotek, takže alespoň neomrzí opakující se hlášky parťáků. Zajímavým prvkem je také odemykání různých zbraní, oblečení, dovedností atp. za nasbírané "peníze" během misí, což ale v singleplayeru bohužel nemá moc význam.

Malý mi přišel počet nepřátel, když vyškrtnu "bosse", kteří se vyskytují maximálně několikrát za hru, zbyde mi nějakých cca 10 typů akridů a 5 typů vojáků (možná mají jiné oblečení, ale jinak jsou úplně stejní), což je opravdu málo. Jednotlivé epizody a jejich kapitoly jsou také nevyvážené, někde strávíte doslova několik minut, jinde třeba půl hodiny. Celkové zaměření hry na multiplayer (minimálně kooperativní) hře bez přátel také nepřidává. Gameplay také neoslňuje, prostě se jde a střílí, až na výjimky žádné zpestření ani v případě bossů. Špatné mi také přišlo zpracování závěru, kde je až nechutně vidět násilné protahování herní doby (sekvence trvá asi 30 minut a mám dojem, že během ní nelze ukládat) naháněním hráče do naprosto stejně vypadajících lokací se stejnou náplní.

Navnaděn zdejší diskuzí jsem se po delším čase dostal ke hraní tohoto nezávislého RPG. Tvorba postavy vypadala velmi podobně jako v RPG kdysi dávných, což mě mile překvapilo. Vzhledem k tomu, že u neznámých světů/pravidel obvykle hraju za bojovníka, jehož vývoj se obvykle nedá moc zkazit, zvolil jsem ho i zde a šel jsem na věc.

První krůčky jsou fajn, trochu se bojuje, trochu prozkoumává, nakonec i trochu povídá a bojuje. Celkově mě hra uspokojila, byla dostatečně dlouhá (pro mě 21 hodin čístého času), hlavní příběh nebyl špatný, boje také tak. Určitě mě potěšila možnost míchat si vlastní lektvary respektive obecně v nějaké míře kombinovat předměty. Svět je relativně velký a jeho prozkoumání nějaký čas zabere.

Co mě docela zamrzelo byla nízká variabilita zejména nepřátel a úkolů. Nepřátel je ve hře odhadem 10 typů, úkolů je dohromady tak 15-20, přičemž v naprosté většině se jedná o donášení, občas nějaké zabíjení, ovšem nic sofistikovanějšího. Také jsem očekával rozvětvené rozhovory, případně i přímo nějaké kecací úkoly, ale toho jsem se nedočkal. Až na pár vyjímek se rozhovory pouze odklikávají. Také mi přišlo, že poměrně velké části některých lokací jsou naprosto bez náplně, maximálně v nich bylo pár nepřátel a nějaká ta truhla.

Dále zamrzí například nemožnost psát si do mapy poznámky, což je sice asi děsně old-school, ovšem z kreslení mapy na papír už jsem vyrostl (možná také proto, že se často v haldě ostatních papírů na stole ztrácí). Rozporuplné je také náhodné generování obsahu truhel/sudů, kdy se může stát, že najdete něco skvělého už v půlce hry, nebo také dohrajete hru s naprosto průměrným vybavením. Nakonec se mi také stala jedna taková nepříjemná věc (a nebyl jsem sám, jak jsem se dočetl na oficiálním fóru hry), ztratil se mi z inventáře jeden z příběhových předmětů, naštěstí pomohl nalezený editor uložených pozic.

Obecně jsem ale spíše spokojen, určitě kvituji vznik RPG, které není navržené pro děti a není úplně triviální ho hrát, ovšem byl jsem trochu zklamán obecně obsahem a také některými přežitky v designu (pro někoho jsou možná tím pravým old-school pocitem).

Letmo jsem prolétnul zdejší komentáře a přijde mi, že všechno důležité už pravděpodobně bylo řečeno, takže můj komentář bude asi docela ve zkratce.

Singularity mi bylo doporučeno jedním mým znamým, tak jsem si řekl, proč hru nezkusit. Vzhledem k tomu, že já rád takové ty "RPG prvky" v akčních hrách, líbilo se mi i zde různé vylepšování vybavení, zbraní atd, velmi podobné dalšímu dílku od stejného studia, hře Wolfenstein. Příběh jsem příliš nesledoval, hrátky s časem jsou vždycky oříšek, který často nejde pořádně rozlousknout, ale zápletka mi docela sedla (všelijaké vládní experimenty také můžu). Střílení bylo slušné, i když na standardní obtížnost až příliš jednoduché. Grafika se mému oku také líbila.

A teď k záporům. Ač mi bylo hned jasné, že hra bude striktně lineární, někdy byla ta koridorovost vidět až moc (kupříkladu nemožnost přeskočení zábradlí v půlce hry, kdy jediné, co by se stalo, by bylo spadnutí o patro níže opět do přístupné oblasti). Grafika, ač pěkná, má problémy s nahráváním textur. Leckdy se mi stalo, že polovina textur byla velmi ostrá a pěkná, kdežto druhá jako kdyby vypadla z malování. V závěru hry také dochází z příběhových důvodu ke znehodnocování některých těžce nabytých vylepšení potažmo obecně technologie E99. Ze začátku se snažíte prošmejdit kdejaký kout, abyste si mohli na další stanici něco vylepšit, aby na konci hry byly potřebné technologie prakticky na každém rohu a vaše postava skončí téměř se všemi dostupnými vylepšeními (tolik k diferenciaci pomocí RPG prvků). Třešničkou na dortu záporů jsou někdy naprosto nelogicky umístěné vylepšovací stanice (kdo by ji dával třeba do stok?).

Když Mafia svého času vyšla, nechala mě chladným. Na hru jsem se netěšil, koncept mě nějak nelákal a oslavné ódy od všech mých známých jsem přehlížel. Zde na databázi je však hra v žebříčku všech her velmi vysoko a já si začal říkat, že bych ji asi někdy měl zkusit. Toto nutkání naplno spustil příchod druhého dílu a já si hru pořídil.

Nejprve mě oslovil dabing. Byl jsem příjemně překvapen kvalitou herců, kteří byli vybráni pro nadabování postav, Marek Vašut i Petr Rychlý odvedli velmi dobrou práci a k postavám mi vyloženě seděli. Příběh se začal pomalu rozjíždět a já pochopil, proč se všem kolem mě hra tak líbila. Na filmové poměry možná nemá, ale pro počítačovou hru se jedná o velmi nadprůměrný, někdy i vynikající dílo. Grafika v dnešní době už příliš neoslní, ovšem vím, že v tehdejší době se jednalo o to lepší, co mohly 3D hry nabídnout, takže za grafiku u mě hra určitě mínus nemá. Vzhledem k tomu, že o hře bylo zde v komentářích již prakticky vše řečeno, zkusím v následujících odstavcích vypíchnout věci, které se mi líbily a které naopak ne a proč tedy vlastně hodnotím tak, jak hodnotím.

Mafia klade velký důraz na detail a dobovou přesnost, pokud se tomu tak dá říkat. Proto se moje poznatky budou vztahovat právě k těmto detailům, které někdy umocňují a někdy naopak kazí zážitek ze hry.

Tak nejprve co se mi líbilo. Například to, že když se o něčem v animacích mluví, musí se to poté také sebrat a není to automaticky přesunuto do hráčova inventáře (typicky zbraně a tak dále). Dále mě velmi potěšily zvedací mosty, které mi přišly, že fungují naprosto nezávisle na okolním kontextu. Dále mě velmi potěšila a zaujala skvěla "dobová" hudba, ovšem celkový počet písniček mohl být větší, takto se za několik hodin oposlouchají. Líbil se mi samozřejmě i jízdní model a další, téměř všemi zmiňované věci. A pro mě osobně má hra plus za naprosto skvěle udělané alt-tabování (rychlé a zároveň stabilní).

A teď co se mi nelíbilo, opět se jedná o maličkosti, které ovšem kazí radost ze hry. Ač jsou modely vozidel i postav pěkné, nechápu, proč zrovna stromy musí být dvě překřížené textury. Vytvořit nějaké "koule" jako koruny stromů a potáhnout je texturami je práce maximálně na den pro doslova několik lidí. Překvapili mě naprosto přesní policisté. Vzhledem k tomu, že snad všichni ve městě jezdí fixně zhruba 35 mph, opravdu nechápu, jak poznají rozdíl mezi jízdou rychlostí 39 mph a 41 mph, pravděpodobně mají kapesní radar z 21. století. Oproti této přehnané přesnosti působí komicky situace, kdy jsem s Pauliem odjížděl z nějaké akce a policisté mě sledovali kvůli pokutě za rychlost. Zastavil jsem, vystoupil, Paulie taky vystoupil, v ruce tommygun, který strčil policistovi přímo před obličej. Tomu to ovšem zjevně nezabránilo zůstat v klidu a napsat mi vzduchem pokutu na vzduch, přičemž jsem na tuto pokutu zareagoval předáním vzduchu, přebráním vzduchu a klidným odjetím. (Ti, kdo hráli hru, jistě chápou, na co narážím.)

Opravdu mě nazlobila jedna vlastnost, kterou nevím, zda v patchi autoři opravili, či ne, a to, že když do vašeho auta někdo narazí několikrát za sebou, zpomalíte na cca 10 mph, což vždy znamená minimálně velké potíže. Mohl bych poukazovat na další věci, jako například že dealer zbraní Vincenzo má vystavené vždy jen to, o co si zrovna postavy řeknou. Dokážu pochopit, že už ví předem, co bude potřeba, každopádně to vypadá trochu komicky. Myslím ale, že to už by stačilo a že všichni již chápete, proč hodnotím 80%.

Suma sumárum je Mafia velmi dobrá hra a přijemně mě překvapila, ovšem nedomyšlené detaily mě často zamrzely a já si vždy uvědomil, že je to vlastně jen počítačová hra a ne interaktivní film.

Měl jsem možnost hrát první akt nebo jak bych to nazval (v plné jich je mám dojem asi 6 nebo tak) a bylo to děs a hrůza.

Nejenže bylo naprosto šílené ovládání (běhat se musí klikáním, nestačí držet, pro běh a útok je jiné tlačítko myši, přičemž běhací jen běha a útočící jen útočí, vlastnosti, kouzla a předměty jsou nastavené na čísla na klávesnici a mám dojem, že nejdou přenastavit), ale gameplay se omezuje opravdu jen na questy "jdi a vybij", přičemž nepřátelé se respawnují asi tak jednou za 15 minut a ve hře nejsou žadné teleporty ani town portal, takže člověk pořád běhá sem a tam.

Během plnění asi 6 úkolů jsem počáteční oblast kolem vesnice proběhl více než 6x, protože co čert nechtěl, hra ještě ke všemu strašně padá (tak jednou za 45-60 minut), takže hráč stále prochází ty samé oblasti, než vůbec někam doběhne. Respawnující se nepřátelé ani nelevelují, takže jste nuceni za téměř žádné zkušenosti vybíjet stále jedny a ty samé potvory, které většinou vydrží jen jeden sek/kouzlo, ale stále překážejí v cestě.

Neodvažuju se hodnotit, třeba je plná verze notně vylepšená, ale nemyslím si. Jediné, co je dle mého názoru na téhle hře dobré, je grafika.

Na budovatelské strategie moc nejsem (ne že by mě nebavily, ale většinou jsou na mě v pozdějších fázích hry už příliš těžké), ale poté, co jsem dohrál a výtečně se bavil u originální hry, byl pro mě datadisk jasnou volbou.

První věc, které mě zamrzela, byla absence příběhové kampaně, obvykle totiž ve strategiích hraji jen tu, protože samostatné scénáře mě moc neberou. Ale co, řekl jsem si, jednou ty scénáře zkusím. Naštěstí nejsou náhodně vygenerované a každý z nich obsahuje tu lepší tu horší nosný "příběh".

První scénáře slouží spíše jako tutoriály k představení nových herních prvků (špióni, převzetí města ekonomickou cestou atp). Do hry také přibyl benátský velvyslanec, který poskytuje nové zboží a vylepšení k nákupu.

Co mě také zamrzelo, je, že celkový počet vylepšení hry není tak velký, očekával bych nějaké větší zásahy, případně další vývojový stupeň civilizace. Navzdory tomu jsem se u hry, respektive tedy jejích scénářů, výtečně bavil, a jejich dohrání mi zabralo dle infa ve hře cca 55 hodin čistého času, přičemž z toho mi poslední scénář zabral necelých 19 hodin. K němu také následuje moje poslední výtka, nebo spíše poznámka, myslím si, že ho mohli autoři trochu zkrátit (tedy zlehčit), ono mít na konci scénáře 6,5 milionu zlata je pěkné, ale rychlost obchodu či počet obchodních lodí spojenců (na nichž je poslední scénář prakticky založen) to nijak nezvýší.

Já osobně mám tyhle logické "hřičky" moc rád, tak jsem si řekl, proč nezkusit i tuhle. Infinite Interactive u mě dost zabodovali s Puzzle Questem, tak jsem čekal něco velice podobného, jen s jiným principem bojů.

Jako první mě do hlavy trknulo jasně asijské manga zpracování, kde všechno vypadalo jako Pokémoni. Ty sice moc nemusím, ale řekl jsem si, že to zkusím překousnout. Samotná herní mapa je nakreslena slušně, takže ono zpracování je hodně vidět pouze při rozhovorech. Ty jsem se zpočátku snažil číst, ale příběh mi přišel natolik hloupý, že jsem je nakonec vždy přeskočil (je na to přímo tlačítko, hurá!).

Co nepřekvapí je množství obsahu. Můžete plnit hlavní i vedlejší úkoly, chytat petpety, nakupovat a prodávat předměty, vyrábět je a další, podobně jako v již zmíněném Puzzle Questu. Nejprve jsem se snažil všechny tyto činnosti provádět s vidinou toho, že se brutálně namakám a potom dám finálního bosse levou zadní. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že nové předměty a petpeti prakticky nikdy nejsou výrazně lepší než ti, které mám, a snaží je prakticky k ničemu. Hru jsem nakonec dohrál s petpety a předměty, které jsem získal v prvním ze tří světů.

To bych ještě zkousnul, kdyby byly záživné alespoň ty všudypřítomné souboje, což se bohužel nestalo. Princip soubojů je jednoduchý, ovšem brzy se dostavuje stereotyp, protože existuje pouze cca 5 hracích planů a jak si jednou hráč určí strategii na každém z nich, hraje ji pořád znovu a znovu. Stalo se mi pouze několikrát, že by mě nepřítel se svými petpety přinutil změnit strategii, což je bohužel špatně. Ke konci jsem dokonce našel takovou strategii, že závěrečný sled soubojů jsem udělal hned na první pokus a to za cca 20 minut, což je na vyvrcholení hry, kdy každý souboj má být výzvou, dosti málo.

Nakonec tedy musím říct, že Neopets: Puzzle Adventure má všechno, co Puzzle Quest, ale v každém směru mu větší či menší kousek chybí k tomu, aby byl stejně skvělý.

K A Farewell to Dragons jsem přistupoval s opatrností. Hrál jsem již některá jiná ruská RPG (například Dawn of Magic) a vím, že ač mají rusové často zajímavé nápady, leckdy je nedotáhnou do konce.

Jako první při spuštění mě zaujala poměrně kvalitní hudba a později také to, že každá mapa má jedinečnou nahrávací obrazovku (což v dnešní době již není tak obvyklé). Svou postavu si nevytváříte, ale dostanete do rukou chlápka, který prostě neumí nic a vycvičíte si ho později.

Příběh zde prozrazovat nebudu, ale ohodnotil bych ho jako průměrný, rozhovory nejsou košaté, ale náležitě dlouhé (často mi přišlo, že až moc) a nějakých výrazných posunů v příběhu je málo, ovšem vždy hutných, tudíž po 5 hodinách hraní na Vás najednou vybafnou tuny textu (nenamluveného) a Vy vzpomínáte, kdo je vlastně ten a ten, o kom se mluví (protože jste ho ani neviděli, jen o něm slyšeli, ale je to strašně důležitá postava).

RPG prvky a samotný boj jsou na velmi slušné úrovni, kromě vylepšování statistik vylepšujete ještě dovednosti a perky, prakticky každá z postav v partě (maximálně 6, ale není jich na výběr během hry o moc více, tipoval bych 8-10) má unikátní strom dovedností a je tedy vhodné ji specializovat právě tím směrem, kam tento strom ukazuje (je se snažit dát postavě do ruky meč, když má dovednosti vylepšující střelbu ze zbrání a kosení motorovou pilou). Boje jsou ucházející, i když druhů nepřátel by mohlo být trochu více.

Po technické stránce není hře moc co vytknout (kromě ošklivého bugu úplně na konci hry, kdy špatná lokalizace z ruštiny do angličtiny způsobuje padání hry v dialogu před závěrečným bossem, na které ani nebyl vydán patch a je potřeba si sehnat opravený fanouškovský soubor). Grafika je na slušné úrovni, myš pěkně kliká, kam má, kamera zoomuje a ovládací rozhraní je standardní.

Závěrem bych řekl, že možná maličko nadhodnocuji, což má ovšem pouze přívést další hráče, aby A Farewell to Dragons zkusili, protože si myslím, že za pozornost RPG pozitivních jedinců stojí.

Jak začít. Na Alone in the Dark jsem se poměrně těšil, i když žánru survival horrorů moc neholduji (toto je prakticky můj první, který jsem dotáhnul do konce).

Zpočátku mě dosti naštvala kamera a zejména ovládání. Hra postrádá jakýkoliv tutoriál. Pravda, zpočátku je pomalejší, tudíž se všechno dá naučit, ale když zezačátku nevím, co udělat, abych spojil dva dráty, a poté, co se to naučím, mi hra milostivě v půlce příběhu zobrazí nápovědu, jak to udělat, je něco špatně. Ovládání je, alespoň na myší a klávesnici, poměrně toporné, a zdálo se mi, že rychlosti horizontální a vertikální osy pohybu myši jsou rozdílné, což znemožňuje rozumné nastavení citlivosti. Musím se však přiznat, že po doslova pár (2-3) hodinách si na ovládání zvyknete a už vám to potom, až na výjimky, nepřijde. Kameru lze měnit mezi prvním a třetím pohledem, což je v pořádku, pokud by se hra nesnažila snad po každé cutscéně přepnout do pohledu, který si myslí, že je nejlepší (třetí osoba) místo mnou preferovaného (první osoba). Dále, a kvůli tomu hodnotím pouze 70% a ne víc, mě zejména v závěrečné kapitole zlobily bugy. Auta na silnicích bourala do neviditelných předmětů, lana se zasekávala a trajektorie hodů předměty nefungovala.

Ale teď k těm pozitivním dojmům. Hra je opravdu VELMI FILMOVÁ. Slušné záběry na scénu, vhodné cutscény, hra je prostě na pohled někoho, kdo vám kouká přes rameno, opravdu poutavá. Přiběh se velmi povedl. Je založen na jedné z legend o Central Parku v New Yorku a mně osobně se velmi líbil, právě proto jsem u hry vydržel až do samotného konce (který mě mimochodem fakt naštval, ale co se dá dělat). Většina hádanek je logická a neopakují se, tudíž na vás vždycky čeká něco nového. Hudba skvěle dokresluje atmosféru a celkově se k pojetí hry hodí.