Eschalon: Book I

Basilisk Games

19.11.2007

19 hodnocení Platformy

Žánr: RPG > nezařazeno

Forma: freeware (dříve placená hra)

Rozsah: samostatná hra

Multiplayer: ne

Probudit se v domě uprostřed zničené, opuštěné vesnice není žádná výhra. Obzvláště když vás bolí hlava a nemůžete si vzpomenout na své jméno, natož kde vlastně jste nebo co jste to včera večer dělali. Alespoň vás někdo přikryl a sundal boty. Poznámka u vašeho lože ovšem drze oznamuje, že někdo o vás ví všechno, nejspíše vás sám přivedl do bezvědomí, a budete muset jít podle jeho rad, abyste zjistili svou minulost.

Ovšem žádný strach, vějička hlavní linie je nahozena pěkně do daleka a v každé herní lokaci je spousta věcí k prozkoumání, nepřátel k vyhubení a questů ke splnění. Celá hra je tahová, nikdo se nepohne dříve než vy, kdo hrál Castle of the Winds: A Question of Vengeance nebo nějakou Ultimu, bude mít dobrou představu. Kamera zabírá svět izometricky, vše je ručně kreslené.

Tvorba postavy je vcelku rozsáhlá. Národností, vyznání i povolání je pět, různých schopností (lockpick, dodge, alchemy) je 24. Od toho se také odvíjí fakt, že se celou hrou budete protloukat sám, takže je opravdu důležité volit správně.

Jedná se o první díl plánované trilogie, jejíž druhý díl s překvapivým názvem: Eschalon: Book II vyšel v květnu roku 2010. K 10. výročí vydání byla hra 28. února 2017 uvolněna jako freeware.

Oficiální stránky hry

Poslední diskuzní příspěvek

Richmond

6977

23.10.2019 19:07

Tak dohráno herní čas 36 hodin (s loadama se to k té čtyřicítce bude blížit). Na konci postava na 16.levelu. Pěkné rpg, nic komplexního, ale ani primitivně jednoduchého, škoda, že nebylo víc puzzlů/hádanek. Do dvojky bych se mohl tak za 3 roky pustit, přeci jen to ještě pořád celkem novinka :)

Diskuze ke hře

Bodkin

5015

05.08.2010 21:44 (poslední úprava 05.11.2010 00:00)

Dohráno

PC 80

Eschalon Book 1 se mi dostal do pracek, zrovna když jsem byl rozčarovaný z Mass Effectu a mé zkoušení javové Ultimy IV dopadlo nezdarem. Dungeon siege můj pád nijak zachránit nemohl a umírat a dělat nové postavy v Dungeon Crawl:SS už byl solidní náběh na depku. Můžu jen hádat, jak moc to ovlivnilo nadšení, se kterým jsem se vrhl na E:B1.

Ještě pod vlivem rogueliků jsem si nahodil postavu, za kterou normálně nehrávám – druidského léčitele - představoval jsem si, jak stejně jako Ježíš nebo Kvan'čeng Kein prochází zemí a rozdává léčivou sílu a mozolnaté pěsti podle zásluh. Přibalil jsem si Kartografii, aby se mi vykreslovala minimapa a vyrazil do světa.

První kouzlo bylo útočné a tam jsme prvně narazil, krom zásadního nedostatku many, když snad každý nepřítel měl vysokou odolnost na magii a úspěšný zásah byl tak každý desátý. Nebezpečí bylo všude, tam zubaté ještěrky, tam aktivní sliz bavící se stříkáním na poutníky, tamta tráva bodala a do studny ve vesnici někdo nachcal.

První quest mě hnal do nejbližší vesnice, na to se nabalilo několik dalších questíků, každý na jinou světovou stranu a já si mohl jít kam jsem chtěl. V ten moment mi to dost připomínalo Fallout či BG1, kde zrovna propátráváte lokace píď po pídi a pak si řeknete, že už je na čase začít hledat vodní čip/zalézt do Nashelských dolů.

Až po pár hodinách jsem zjistil, že takto se daleko nedostanu a přešel jsem z už docela účinného útočného kouzla na variantu kouzel podpůrných – heal, bless, stoneskin, ogre strength – a všechno šlo rázem snadněji. Pár bodíků pro boj, úhyb a střelbu z luku – nekoupené ale tvrdě nasázené, učitel lukostřelby napadl bandity, před kterými jsem prchal. Bohužel je napadl holýma rukama a nakonec zemřel, takže jsem byl o něj a jeho případný quest ochuzen.

Při hraní si s alchymií jsem několikrát vylétl do vzduchu, ale po nálezu několika alchymistických brožurek a prstenů, jsem už mohl míchat výbušné koktejly a očarovávat zbraně a zbroje.

Vím, že to není ucelený koment ale nějak mi nejde. Pořád musím myslet především na ty různé příhody a neštěstí, co se mi staly, protože Eschalon na nich vyloženě staví. Ona ta zápletka s amnézií je jen počáteční a pak dostane solidní švuňk a zvrat.

Ještě jsem chtěl něco vytknout – hra neumí řadit stejné věci na sebe, není možnost léčit ostatní NPC (učitel lukostřelby by to jistě uvítal), ale to jsou jen takové zbytečnosti.

Pro: Oldschool feel, nelineární přístup jako ve Falloutech, spousta možností vývoje vlastní postavy..

Proti: nedostatečná interakce s NPC (žádné léčení atd), neřadí to lektavary, příměsy na sebe...

+20

ugraugra

13261

19.08.2010 00:23

Dohráno

PC 75

...::: Deník :::...

Den první

"Před chvílí jsem se vzbudil v opuštěném domě a nemám páru kdo jsem, kde jsem a jak jsem se sem dostal. Vlastně ani nevím co je za den, za rok. Sakra, měl bych přestat chlastat. Tedy, to aspoň byla moje první myšlenka. Ale pak jsem vedle postele našel truhlu, ve které byl ten dopis... Hodně zvláštní dopis, kterej mě vyděsil k smrti. Psal ho nějakej chlápek, kterej prej o mě ví všechno a doporučil mi, ať se vydám do nějakýho města jménem Aridell. A prej ať se držim cesty, jinak bych se mohl dostat do potíží. Pche, to určitě. Vsadim se, že je to nějakej vtípek. Vezmu ty zásoby, který mi tu nechal a mažu domu. Teda... hned jak se dostanu z tý mojí amnézie a vzpomenu si kde bydlim."

Den druhý

"Bože, pomoz mi! Co je tohle za prokletou zemi? Já chci domů! Neumíte si představit, co jsem si vytrpěl. Hned, co jsem vypad z toho hnusnýho baráku, kde jsem se probudil, jsem narazil na nějakou vesnici. Jmenovala se Elderhollow nebo tak nějak. Byla to hrůza, některý baráky byly spálený, jiný vyrabovaný, všude jen bordel a hlavně... Hlavně jsem narazil na nějakou potvoru z pekel. Vypadala jako přerostlá ještěrka. Ta sviňa na mě zasyčela, tak jsem ji zadupal do země. Ale přiběhla další a kousla mě do nohy. Vzal jsem kudlu co byla v truhle spolu s dopisem a bodl tu harpii mezi voči. Lehla hned. Každopádně ta rána dost krvácela, naštěstí jsem v dálce uviděl studnu, tak jsem se k ní rozeběhl, abych se osvěžil (měl jsem žízeň jak kdybych dva dny nepil) a očistil ránu. Já blbec si ale nevšiml ostružin, vletěl jsem do nich a zranil jsem si i druhou nohu. "Ku**a!!!", zařval jsem a značně nasrán jsem se dobelhal ke studni. Vytáhl jsem nahoru vědro a bez přemýšlení začal lačně pít. Tfffuuuuj, někdo do toho nachcal! Znechuceně jsem vědro zahodil a můj pohled spočinul na nějakém malém zeleném mužíkovi stojícím opodál. Smál se jak blázen, až se za břicho popadal. To on asi nachcal do studny. "Ty jeden malej, mrňavej, grrr", rozeběhl jsem se k němu s cílem ho uškrtit. Když jsem od něho byl asi 5 metrů, mužík se zčistajasna přestal smát, nahodil kamennej výraz, vytáhl šavli a rychlým švihem mě málem přesekl vejpůl. Za ním se objevili další dva, oba měli luky a začali sahat do toulců pro šípy. A sakra, tak zas někdy, mějte se kluci. Otočil jsem se a zasprintoval jsem do nejbližšího lesa. Naštěstí měli krátké nožičky, takže jsem je brzo setřásl.

Den třetí
"Už jsem dlouho nic nejedl, vrátil jsem se do Elderhollow a začal prohledávat domy. Mužíci byli už naštěstí pryč. Našel jsem jednu krásnou sekeru a v druhém patře jednoho domu zamčenou truhlu. Vypadala dost chatrně. Mohlo by tam být něco užitečného, vzal jsem tedy sekeru a začal do truhly rubat. Bohužel se sekera při druhé ráně rozpadla v prach. Co to sakra? Už toho mám dost! Chytil mě amok a začal jsem do truhly mlátit pěstma, kopal jsem do ní, rval jsem jí zubama, málem jsem u toho vykrvácel, ale nakonec se rozpadla a já našel... velikonoční vajíčko?! Tak dost, dobrá Pane Neznámý, vyhrál jste. Budu následovat instrukce v dopise a půjdu do tý zpropadený vesnice!!!"

Den čtvrtý
"Tak jsem dorazil do Aridellu. Cesta to byla děsná. Chtěl jsem přenocovat v jednom z baráků v Elderhollow a vyrazit za svítání, ale kdykoliv jsem se přiblížil k posteli, tak mě nějaká jakoby nadpřirozená síla zastavila a já mohl na postel jen slintat. Asi nějaká černá magie. Při myšlence, že bych musel spát na té hnusné špinavé podlaze jsem se raději zvedl a vyrazil hned. Což byla chyba. Neuvěřitelně rychle se totiž setmělo a rázem mě pohltila černočerná tma. Neviděl jsem půl metru před sebe. Šel jsem pořád za nosem a klopýtal jsem, jednou jsem i spadl a rozbil si nos. Nakonec jsem díkybohu v dálce uviděl světla a šťastně dorazil. Sice je divné, že byli ve 4 v noci všichni vzhůru a normálně fungovali, ale co. Nebudu v tom radši šťourat. Ted musím odpočívat, v hostinci maj teplý jídlo a postel, do který si dokonce můžu lehnout. Mluvil jsem s místníma, je to banda pošuků. Mleli něco o válce. No, vypadá to, že moje cesta bude ještě hooodně dlouhá a trnitá..."

...::: Konec deníku :::...

Mohl bych pokračovat, těch zážitků je spousta, ale radši to tady utnu. Možná pár věcí nedává moc smysl (např. velikonoční vajíčko), ale pokud si hru zahrajete, pochopíte :) Dále už jen ve zkratce trocha chvály:

Hratelnost je pohlcující. Je to jedna z těch her, kterou zapnete a po 6ti hodinách se, v půl třetí v noci, odlepíte a řeknete si jen "cože, to už je tolik?". Hra je komplet tahová, takže dokud se nepohnete vy, nepohne se nikdo (aspoň tento fakt dává trochu pocit bezpečí v jinak nepřívětivém světě, kde vás může zabít kdeco). Jednotlivé prvky jsou tady výborně namíchané - všeho je tu akorát (zabíjení, ukecanost, ekonomika (peníze, předměty), questy, rozlehlost světa).

Grafika je příjemná, hudba správně přidává na atmosféře. V noci a v kobkách je tma jak v pytli, bez pochodně se prostě neobejdete (leda si pomoct kouzlem), což je super. UI jsem se trochu bál, ale je bez problémů. Obtížnost je možná trochu vyšší než normálně, ale pokud jedete správný build, tak jste s trochou opatrnosti a ukládání hry v pohodě.

A trocha kritiky: Obtížnost konce hry, respektive posledního dungeonu je absolutně neuspokojující. Čekal jsem něco hardcore, ale bylo to vážně lehké a hlavně krátké. Chtělo to pořádnou kobku nakonec! Soubojový systém je minimálně za fightera dost stereotypní a záleží tu vlastně jen na vašich atributech a na tom "co padne na kostkách v pozadí".

Vlastně mě už dál nic zásadního nenapadá, hra hlavně ztrácí na detailech, které se autorům trestuhodně nepodařilo vyladit a které se prostě sečtou a zamrzí. Jde například o:

-na přehazování na sekundární zbraň (luk) existuje rychlé tlačítko. Ale je naprd, protože musíte vždy nejprve vlézt do inventáře a sundat štít. To se to nemohlo dělat automaticky?
-NPC jsou statické, stojí na místě nebo popocházejí a hlavně pracují/žijí i v noci, 24 hodin denně
-nepřátelé jsou pomalí, lze jim vždy utéct třeba na jinou mapu, kde na vás nemůžou
-věci se "nestakují" na sebe
-nejde se vyspat v cizí posteli
-nejde střílet lukem skrz mříž
-cestování je často zdlouhavé, ocenil bych mounta
-quicktravel (rychlé cestování třeba přes celý svět) neposunuje čas, neuskutečňují se náhodná setkání či něco podobného. Prostě je to moc přívětivé vzhledem ke zbytku hry.

Závěr? Jdu se vrhnout na Book II a doufám, že tam jsou tyhle maličkosti vyladěné. Jestli ano, bude to útočit na 90 % a výše.

Pro: Hratelnost, obtížnost, vývoj postavy, vyvážený poměr zabíjení/rozhovorů, akorát velký svět, délka (přes 20 hodin), 3 možné konce, je to prostě jiné jak ostatní dnešní RPG

Proti: Spousta drobností, neuspokojující poslední dungeon

+13

Drolin

15796

02.07.2011 15:57 (poslední úprava 04.08.2011 00:00)

Dohráno

PC 70

Už zde jsou tři delší komentáře, takže jen krátce.

Máte dokončené všechny hry od Black Isle a dalších specializujících se na izometrická RPG? Nebo jen jste přehlceni tituly epikou čišící, až se z nich ztrácí samotný roleplaying element stavějící na vyváženém rozložení průzkumu krajiny, bojů a úkolů? Pak je Eschalon tou pravou volbou, tedy pokud nečekáte zázraky typu Planescape a Xenogears.

Tím největším plusem je pro mě jistě minimalistické zpracování a samotná hratelnost, kdy i mimo dobu strávenou před monitorem přemýšlíte, jak se dostat přes teritorium obývané vosáky, zda si koupit nový luk, který vás připraví o veškeré finance, nebo jen nakoupit zásobu léčivých lahviček. A s tím souvisí fakt, že bez plánování a rozvržení na jakém levelu kam jít se může Eschalon proměnit snadno na vcelku obtížnou hru. Na druhou stranu freeformové pojetí dává šanci napravit předešlé chyby, a místo frustrace tak titul motivuje k dalšímu hraní. V tomto směru se mi připomenulo Wizards & Warriors, ke kterému bych titul spíše přirovnal než k sérii Ultima. Další prvky v čele s grafickým zpracováním plní svůj účel na jedničku, a tak putování po regionu Thaermore si i vaše vjemové smysly užijí. Chyby jsou zde pouze minoritního rázu a takové, s jakými musí každý dobrodruh počítat při RPG dle starých paramerů.

Ve výsledku velice povededená hra a výborný role-playing titul. Pokud jste fanoušky tohoto žánru, pak jako alternativa, či spíše navázaní na hratelnost klasických her od dřívějších velikánů poslouží Eschalon více než dobře.

Pro: hratelnost, grafika, vše je tahové!, volnost v postupu hrou, celkové vyvážení

Proti: opakující se tři skladby v exteriérech

+13 +14 −1

Isair

8409

20.07.2014 01:49 (poslední úprava 25.07.2014 04:21)

Dohráno

PC 70

Tedy, takhle jsem se už dlouho nesekl. Čekajíc taktické spíše Fallout like RPG a přitom dostávajíc porci jakési explorativní hack & slashovky, mě poměrně dost zarazilo.

Souboje tu jsou překvapivě totiž vážně nejslabším článkem hry a přinejmenším za bojovníka se zvrhávají v tupé klikací rubání (třebaže tahové). Veškerá taktika pak sestává jen z odlákání několika nepřátel (ti jsou naštěstí úplně blbí, čili to není větší problém) a „sek, sek, sek“, „klik, klik, klik“, vyspat se a vrhnout se na zbytek. K tomu všemu bývá většinou šance na zásah nesmyslně nízká- 40-60% (i přes nejlepší vybavení a nejvyšší možný level v danou chvíli), což ovšem platí i pro nepřítele, čili až nepříjemně moc záleží na tom, jak vám zrovna kostky přejí. Vše se změní až v samotném závěru, kdy jsem po enchantování většiny své výbavy vzácnými surovinami až nepřiměřeně moc zesílil a šance na zasažení protivníka se postupně zvedla až na 98%, přičemž ta protivníkova se pohybovala okolo 2-10%. Soubojů naštěstí není nějaké echt přehnané množství, nicméně jsou jednou z hlavních náplní hry.

Ostatní prvky už jsou na tom o poznání lépe a svým perfektním vyvážením zaručují, že vás žádný z nich ani nemůže otravovat či nudit. Explore element je opravdu silný a dává hráči již od samého počátku naprostou svobodu. Jakkoliv se mi počáteční lokace zdály poměrně nezáživné a strohé, vše se začne postupem času zlepšovat a vy se můžete těšit z poměrně obsahem naditých a různorodých prostředí. Vývoj postavy nabízí toliko klasická zaměření, pro bojovníky tu máme „specializace se na určitý typ zbraně, uhýbání, lehké/těžké zbroje a štíty“, dále máme na výběr nějaké ty kouzelnické (zaměření na nějaký ten element pro zvýšení poškození) a zlodějské skilly (lock pick, schování ve stínu, detekování pastí atd.) a pak už jen přibalit hodně užitečnou alchymii či poměrně zajímavý skill „kartografie“ (pro vykreslování automapy). Všechny schopnosti můžeme kombinovat dle libosti, ale výhodné to příliš není (resp. úplný mišmaš moc neprojde, anžto nepřátelé jsou zde celkem tuzí) a tak nám nakonec nezbude než povyšovat pouze hrstku nejužitečnějších skillů a atributů, které jsou nejblíže našemu zaměření (ale v žádném případě nezapomenout Alchymii:)). Naštěstí se však ve hře nachází několik učitelů, knih či itemů, které případně dopomohou rozšířit i nějaké ty podpůrné skilly, které vás sice z bryndy nevytáhnou, ale mohou se postavě nesčetněkrát hodit. Jo a trochu mi chyběla diplomacie (a vůbec by se šiklo mít trochu více volnosti v dialozích).
Poměrně nezajímavé questy -najdi/přines/zabij krysy (ehm pardon, ještěrky) ve sklepě příliš nezaujmou, nicméně jsou překvapivě dobře odměňovány (a je tedy opravdu radost je plnit:)) a je jich poměrně střídmé množství. Příběh ucházející, třebaže pracuje s poměrně okoukaným tématem „hlavní hrdina má amnézii“ (a působí občas spíše jako záminka pro prozkoumání daných lokací), postupné odhalování hrdinovy minulosti dokáže nějakou chvíli motivovat k dalšímu hraní (byť se z toho vyklube poměrně klasická fantasy story).
Největším tahounem však je ta správná „hardcore“ obtížnost, která hráči nic nedaruje zadarmo a radost z každého nalezeného itemu, každého (byť sebemenšího) zkušenostního bodu či každého vybojovaného souboje, se vyrovná jen máločemu. Hráč je neustále stavěn před všemožná dilemata, „Mám jít nejdříve do té nebezpečné oázy chráněné Taurexy, nebo půjdu nejdříve semhle do té hrobky, tam to vypadá sice o něco bezpečněji, ale zase je místo toho plná otravných duchů“, „Sakra, vyplatí se mi vůbec utrácet za toho učitele lukostřelby, neměl jsem to raději investovat do něčeho jiného?“, která hru dělají neuvěřitelně zábavnou a chytlavou.

Hudba a zvuky byly také poměrně fajn a dokázaly společně s příjemně minimalistickým vizuálním zpracováním navodit tu správnou „oldschool“ atmosféru. Venkovní prostory byly příjemně poklidné, dungeony správně temné a zatuchlé, noc za svitu poletujících světlušek kouzelná.

Celé mi to vystačilo asi tak na 27 hodin vcelku příjemně stráveného času a už nyní začínám pomalu pokukovat po druhém dílu, na který nejspíše přijde řada co nevidět.

Pro zajímavost ještě přikládám finální screenshot své herní postavy:).

+12

Garion

7809

05.11.2010 20:19

Dohráno

PC 75

Navnaděn zdejší diskuzí jsem se po delším čase dostal ke hraní tohoto nezávislého RPG. Tvorba postavy vypadala velmi podobně jako v RPG kdysi dávných, což mě mile překvapilo. Vzhledem k tomu, že u neznámých světů/pravidel obvykle hraju za bojovníka, jehož vývoj se obvykle nedá moc zkazit, zvolil jsem ho i zde a šel jsem na věc.

První krůčky jsou fajn, trochu se bojuje, trochu prozkoumává, nakonec i trochu povídá a bojuje. Celkově mě hra uspokojila, byla dostatečně dlouhá (pro mě 21 hodin čístého času), hlavní příběh nebyl špatný, boje také tak. Určitě mě potěšila možnost míchat si vlastní lektvary respektive obecně v nějaké míře kombinovat předměty. Svět je relativně velký a jeho prozkoumání nějaký čas zabere.

Co mě docela zamrzelo byla nízká variabilita zejména nepřátel a úkolů. Nepřátel je ve hře odhadem 10 typů, úkolů je dohromady tak 15-20, přičemž v naprosté většině se jedná o donášení, občas nějaké zabíjení, ovšem nic sofistikovanějšího. Také jsem očekával rozvětvené rozhovory, případně i přímo nějaké kecací úkoly, ale toho jsem se nedočkal. Až na pár vyjímek se rozhovory pouze odklikávají. Také mi přišlo, že poměrně velké části některých lokací jsou naprosto bez náplně, maximálně v nich bylo pár nepřátel a nějaká ta truhla.

Dále zamrzí například nemožnost psát si do mapy poznámky, což je sice asi děsně old-school, ovšem z kreslení mapy na papír už jsem vyrostl (možná také proto, že se často v haldě ostatních papírů na stole ztrácí). Rozporuplné je také náhodné generování obsahu truhel/sudů, kdy se může stát, že najdete něco skvělého už v půlce hry, nebo také dohrajete hru s naprosto průměrným vybavením. Nakonec se mi také stala jedna taková nepříjemná věc (a nebyl jsem sám, jak jsem se dočetl na oficiálním fóru hry), ztratil se mi z inventáře jeden z příběhových předmětů, naštěstí pomohl nalezený editor uložených pozic.

Obecně jsem ale spíše spokojen, určitě kvituji vznik RPG, které není navržené pro děti a není úplně triviální ho hrát, ovšem byl jsem trochu zklamán obecně obsahem a také některými přežitky v designu (pro někoho jsou možná tím pravým old-school pocitem).

Pro: Sofistikovanost herních mechanismů, délka hry, velikost herního světa, RPG systém

Proti: Málo variabilní obsah, přežitky v designu

+11

Všechny komentáře

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).