Na poměry LEGO her je Ninjago s bídou průměr. I tak jde stále o poměrně solidní zábavu a syn si hraní užil hodně. V Ninjagu se více sází na soubojový systém, který bývá v jiných LEGO titulech až triviální. Teda ne, že by v tomhle případě šlo o propracovanou komplexní záležitost, ale na poměry LEGO titulů jsou bitky fajn.

Hra postrádá standardní rozdělení na příběhové úrovně a lokace k prozkoumání. Zde oba prvky splývají do sebe, ale působí to spíše jako lenost autorů. S tím se pojí i jedno negativum zejména pro nejmladší hráče. Opět na rozdíl od četných her série totiž prakticky neustále musíte vedle pohybu postavičky korigovat i kameru a syn s tím poměrně dost (a ne moc úspěšně) bojoval. Kamera navíc hodně zlobí a vlastně i celé ovládání není ani zdaleka tak přesné, jak by se na plošinovku slušelo. Ty chvíle, kdy mi tekly nervy, že ten kluk nedokáže na ten pitomej žebřík už doprdele vyskočit!!!.. a pak v tom selžu třikrát za sebou i já :D...

Pokud budete hrát pouze příběhovou část hry a na sbírání tuny zlatých kostek se vykašlete, vydrží LEGO Ninjago s bídou pár hodin. Příběh (až na odfláklý závěr) se mi vlastně spíše líbil a potěší i příjemný humor. Vyloženě povedené jsou poté cutscény, ale ty budou 1:1 kopírkou z existujícího filmu, takže jsem s chválou raději opatrný.

Po projití hry se nabízí pustit se do vysbírávání tuny poschovávaného harampádí v podobě zlatých kostek a plnit prosťoučké úkoly obyvatel Ninjaga. Opět LEGO klasika, tady bohužel spíše nepovedená. I kvůli již zmíněné problematické kameře a nepřesnému ovládání mě "endgame" takřka vůbec nebavil a v sepsání těchto řádek jsem atypicky ani vše nesesbíral. Malej by hrál dál, ale já už na ten "busywork" jaksi nemám sílu. Na rozdíl od něj mne nebaví půl hodiny chodit po mořském dnu a střílet LEGO chobotnice.