úvodem citát ze hry... Heather: Is every person here a mental case? - Naivní to otázka. Jistě, že ano, jsme přeci v Silent Hillu.
SH3 je zcela jasně moje druhá neojblíbenější hra série (hned po SH2). Jedničku jsem bohužel nehrál (takže jsem asi barbar :D), dostala se ke mně totiž jen dost mizerná emulovaná verze, a to mi zkazilo dojem. Příběh a soundtrack atd. ale znám, takže si přece jen troufnu srovnávat. Pokud s něčím nesouhlasíte, neváhejte komentovat.
Co mě ze začátku docela zarazilo byl fakt, že se podstatná část hry odehrává mimo Silent Hill (narušilo mi to původní myšlenku, že se jedná o jakési unikátní a magické místo na místě prolínání dvou světů). Později se tam ale podíváme, takže jsem se dočkal své oblíbené romantické procházky v mlze (malé bezvýznamné plus). Dále bych zmínil bizarní zábavní park, kolem kterého se hra vlastně točí. Samotná úvodní sekvence hry je prostě dokonalá!
Radost mi dále trochu kazila některá dost pofidérní monstra. Co měla proboha být taková ta fialová kuřata v nákupním centru (po vygooglení zjištuji, že se poeticky nazývají Numb body) anebo vypasený drahoušek z metra zvaný Insane cancer (milé, není liž pravda)? Většina monster je ale vážně povedená a děsivá. Roztomilí dvojhlaví pejsci, Střihoruký Edward ze střechy apod. No radost pohledět.
Nižší hodnocení dávám částečně proto, že mi moc nesedí téma kultů, démonů apod. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale více mi vyhovovala abstraktnější forma SH2. Každopádně příběh má i tak dost povedenou atmosféru, snad jen dialogy mi občas připadaly trochu prkenné.
Na celé sérii mě fascinuje fakt, jak se jednotlivé hry liší co se týče atmosféry (temná a ještě temnější, ale pokaždé trochu jinak). SH3 získává ještě šílenější a ujetější nádech, což je asi do značné míry zásluha hned úvodní skladby You´re not here od zpěvačky Mary Elizabeth McGlynn, která doprovází i trailer. Zatímco SH2 byla melancholická a zádumčivá záležitost, třetí pokračování od začátku nabere podstatně rychlejší tempo. Ačkoliv možná hra nedosahuje takové psychologické propracovanosti (teď možná kecám) jako mnou tolik opěvovaný SH2, je zde jistě spousta symbolů a podivností, které by se daly dlouhosáhle rozebírat (a že se taky rozebírají).
K soundtracku už jsem se vlastně vyjádřil, má trochu podobný odstín jako hudba z dvojky, ale je poněkud temnější a hlavně výše zmíněná úvodní skladba jej posouvá dost jinam. Po psycho úvodu následuje uvolnění ve formě skladby End of Small Sanctuary. Dále je to pak již povědomě temné, no prostě jedna báseň! :D
...Happy Birthday to You, Heather...
SH3 je zcela jasně moje druhá neojblíbenější hra série (hned po SH2). Jedničku jsem bohužel nehrál (takže jsem asi barbar :D), dostala se ke mně totiž jen dost mizerná emulovaná verze, a to mi zkazilo dojem. Příběh a soundtrack atd. ale znám, takže si přece jen troufnu srovnávat. Pokud s něčím nesouhlasíte, neváhejte komentovat.
Co mě ze začátku docela zarazilo byl fakt, že se podstatná část hry odehrává mimo Silent Hill (narušilo mi to původní myšlenku, že se jedná o jakési unikátní a magické místo na místě prolínání dvou světů). Později se tam ale podíváme, takže jsem se dočkal své oblíbené romantické procházky v mlze (malé bezvýznamné plus). Dále bych zmínil bizarní zábavní park, kolem kterého se hra vlastně točí. Samotná úvodní sekvence hry je prostě dokonalá!
Radost mi dále trochu kazila některá dost pofidérní monstra. Co měla proboha být taková ta fialová kuřata v nákupním centru (po vygooglení zjištuji, že se poeticky nazývají Numb body) anebo vypasený drahoušek z metra zvaný Insane cancer (milé, není liž pravda)? Většina monster je ale vážně povedená a děsivá. Roztomilí dvojhlaví pejsci, Střihoruký Edward ze střechy apod. No radost pohledět.
Nižší hodnocení dávám částečně proto, že mi moc nesedí téma kultů, démonů apod. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale více mi vyhovovala abstraktnější forma SH2. Každopádně příběh má i tak dost povedenou atmosféru, snad jen dialogy mi občas připadaly trochu prkenné.
Na celé sérii mě fascinuje fakt, jak se jednotlivé hry liší co se týče atmosféry (temná a ještě temnější, ale pokaždé trochu jinak). SH3 získává ještě šílenější a ujetější nádech, což je asi do značné míry zásluha hned úvodní skladby You´re not here od zpěvačky Mary Elizabeth McGlynn, která doprovází i trailer. Zatímco SH2 byla melancholická a zádumčivá záležitost, třetí pokračování od začátku nabere podstatně rychlejší tempo. Ačkoliv možná hra nedosahuje takové psychologické propracovanosti (teď možná kecám) jako mnou tolik opěvovaný SH2, je zde jistě spousta symbolů a podivností, které by se daly dlouhosáhle rozebírat (a že se taky rozebírají).
K soundtracku už jsem se vlastně vyjádřil, má trochu podobný odstín jako hudba z dvojky, ale je poněkud temnější a hlavně výše zmíněná úvodní skladba jej posouvá dost jinam. Po psycho úvodu následuje uvolnění ve formě skladby End of Small Sanctuary. Dále je to pak již povědomě temné, no prostě jedna báseň! :D
...Happy Birthday to You, Heather...
The Life and Suffering of Sir Brante
Pro: grafika, méně těžkopádné ovládání než ve dvojce, příběh, soundtrack
Proti: některá monstra, málo Silent Hillu