Herní výzva 2026 – 3. Od slova k větě (Hardcore)
Sérii Max Payne, jsem měl vždy spojenou s obdobím Vánoc. Vlastně ani nevím proč, ale určitě je s tím spojená zimní (ačkoliv také velmi depresivní) atmosféra prvního dílu. Možná i proto jsem první díl dohrál hned několikrát, ale druhý nikoliv. Po opětovném dohrání prvního dílu, jsem si tentokrát ale řekl, že by byla škoda v příběhu nepokračovat. Jak si tedy druhý díl této legendární série vede, více než 20 let po vydání?
V případě pokráčování Max Payee 2: The Fall of Max Payne je patrné, že studio Remedy Entertainment už disponovalo se značným rozpočtem a bylo tedy možné najmout i skutečné herce. I tak se mi původní hlavní postava líbila vlastně trošku víc. Určitě také hned padne do oka vylepšená grafická stránka. Ačkoliv namísto cutscén stále zůstává povedený komix.
V případě hratelnosti k tolika změnám nedošlo. Spíše byly dolazeny k dokonalejšímu zážitku. Pomocí upraveného Bullet Time (který je v případě druhého dílu daleko lepším pomocníkem) dochází také ke značnému zjednodušení hry. Dostupný zpomalený čas je jednoznačně delší a Max není tolik zpomalen jako ostatní nepřátelé. I ta je to za mě krok dobým směrem a ještě prohlubuje jeho takřka nevyhnutelné používání.
Příběh neztratil nic z „noir“ kouzla prvního dílu. Ačkoliv Max tentokrát není na všechno sám, stále na hráče dopadá tíha celého světa. Na atmosféře určitě ani neubrala změna přesunout děj hry ze zimy na podzim (povedená narážka již v samotném názvu hry: „Fall“, že?). Místo sněhu v New Yorku stále prší a jen těžko bych dokázal rozhodnout, co působilo tíživěji.
To co opět nepatřio mezi mé oblíbené části hry jsou bohužel snové sekvence. Ačkoliv stál ještě prohlubují nepříjemný pocit, je možné se v nich zbytečně zasekout a trávit čas jen zbytečným blouděním. Hezký nápad, ale nic se nemá přehánět. Každopádně i ty byly oproti prvnímu dílu o dost zkrácené a nenarušovaly tolik průchod hrou, což je za mě určitě krok k lepšímu.
Arzenál je doplněn o některé zajímavé kousky, které rozšiřují výbavu z prvního dílu. Asi i zde se stejně jako v ostatních aspektech hry jedná o příjemnou evoluci.
Ačkoliv hra je možná malinko kratší než první díl, myslím si, že je to tak akorát. Nejedná se v porovnání s první hrou o žádnou revoluci. Ale o velmi povedenou evoluci. Proč také měnit to, co funguje? I tak ale nabízí Max Payne 2: The Fall of Max Payne hned několik překvapení (hratelná druhá postava Mona, modernizované lokace z první hry) a určitě nezklame žádného fanouška série. Nyní už nezbývá než čekat na remake prvních dvou dílů, kterých bychom se měli v nedaleké budoucnosti snad také dočkat. I tak se jedná o velmi milé připomenutí, co všechny hry nabízely i před více než 20 ley.
Hodnocení: 85 %
Sérii Max Payne, jsem měl vždy spojenou s obdobím Vánoc. Vlastně ani nevím proč, ale určitě je s tím spojená zimní (ačkoliv také velmi depresivní) atmosféra prvního dílu. Možná i proto jsem první díl dohrál hned několikrát, ale druhý nikoliv. Po opětovném dohrání prvního dílu, jsem si tentokrát ale řekl, že by byla škoda v příběhu nepokračovat. Jak si tedy druhý díl této legendární série vede, více než 20 let po vydání?
V případě pokráčování Max Payee 2: The Fall of Max Payne je patrné, že studio Remedy Entertainment už disponovalo se značným rozpočtem a bylo tedy možné najmout i skutečné herce. I tak se mi původní hlavní postava líbila vlastně trošku víc. Určitě také hned padne do oka vylepšená grafická stránka. Ačkoliv namísto cutscén stále zůstává povedený komix.
V případě hratelnosti k tolika změnám nedošlo. Spíše byly dolazeny k dokonalejšímu zážitku. Pomocí upraveného Bullet Time (který je v případě druhého dílu daleko lepším pomocníkem) dochází také ke značnému zjednodušení hry. Dostupný zpomalený čas je jednoznačně delší a Max není tolik zpomalen jako ostatní nepřátelé. I ta je to za mě krok dobým směrem a ještě prohlubuje jeho takřka nevyhnutelné používání.
Příběh neztratil nic z „noir“ kouzla prvního dílu. Ačkoliv Max tentokrát není na všechno sám, stále na hráče dopadá tíha celého světa. Na atmosféře určitě ani neubrala změna přesunout děj hry ze zimy na podzim (povedená narážka již v samotném názvu hry: „Fall“, že?). Místo sněhu v New Yorku stále prší a jen těžko bych dokázal rozhodnout, co působilo tíživěji.
To co opět nepatřio mezi mé oblíbené části hry jsou bohužel snové sekvence. Ačkoliv stál ještě prohlubují nepříjemný pocit, je možné se v nich zbytečně zasekout a trávit čas jen zbytečným blouděním. Hezký nápad, ale nic se nemá přehánět. Každopádně i ty byly oproti prvnímu dílu o dost zkrácené a nenarušovaly tolik průchod hrou, což je za mě určitě krok k lepšímu.
Arzenál je doplněn o některé zajímavé kousky, které rozšiřují výbavu z prvního dílu. Asi i zde se stejně jako v ostatních aspektech hry jedná o příjemnou evoluci.
Ačkoliv hra je možná malinko kratší než první díl, myslím si, že je to tak akorát. Nejedná se v porovnání s první hrou o žádnou revoluci. Ale o velmi povedenou evoluci. Proč také měnit to, co funguje? I tak ale nabízí Max Payne 2: The Fall of Max Payne hned několik překvapení (hratelná druhá postava Mona, modernizované lokace z první hry) a určitě nezklame žádného fanouška série. Nyní už nezbývá než čekat na remake prvních dvou dílů, kterých bychom se měli v nedaleké budoucnosti snad také dočkat. I tak se jedná o velmi milé připomenutí, co všechny hry nabízely i před více než 20 ley.
Hodnocení: 85 %
Pro: Podzimní atmosféra, příběh, postavy (především Mona), Bullet Time.
Proti: Snové pasáže, změna (vizuálu) hlavní postavy.