Na začátku vypadal Invisible War nadějně. Obsahuje spousty rozhovorů s NPC postavami. Obsahuje členitý level design ve kterém si můžete vybírat svou cestu a svůj styl hraní. Úplně jako v prvním Deus Ex. Stejně jako v prvním díle jsem šel cestou hackera a stealth pacifisty. Proto mi také nevadila sjednocená munice do zbraní, když jsem je stejně nechtěl pořádně používat. Až později jsem poznal, že být hacker moc nepodporuje pacifismus.
Chodíte si tak po městě, v malých lokacích mluvíte s lidmi a plníte pro ně úkoly. To se mi líbilo. Akční pojetí šlo stranou a já se snažil úkoly plnit čistě. Bez mrtvých. Bez zbytečného udávání nebo jiné formy ničení hodných lidských životů. Ránu mi hra zasadila až v rozhodovací fázi. Pro koho se mám rozhodnout? Pro Templáře? Novodobé fundamentalistické lovce čarodejnic (augmentovaných), kteří nenávidí pokrok. Pro Ilumináty? Kteří potřebují mít všechno a všechny pod kontrolou za účelem vlastní moci a zisku. Pro ezoterické bratry Dentony? Kteří pod rouškou blahobytu chtějí všechny zotročit. A kdo jsou vlastně Omar?
Opravdu není z čeho vybírat a mě se nechtělo pracovat pro nikoho z nich. Snad jedině Omar mi necpali svojí ideologii a dalo se u nich výhodně nakupovat. Příběh není nic moc a hlavně poslední část hry už z toho dělá frašku. Nakonec mě všichni tak iritovali, že jsem je radši všechny zabil a způsobil tím zkázu lidstva.
Augmentace ve formě biokanystrů by potřebovali větší vyvážení. Na začátku jsem vsadil na hackera s tichou chůzí. Výhody to má. Můžete vybírat bankomaty a v týlu nepřítele ovládnout bezpečnostní systém a nechat ho, ať všechny postřílí. Mnohem výhodnější je ale investovat do neviditelnosti jak pro roboty tak pro lidi. S dostatkem baterií takhle můžete všechno projít bez větší snahy i na nejtěžší obtížnost. S biokanystry nebyl problém. Už v polovině hry jsme jich měl tolik, že už neměli velkou hodnotu.
A takový je smutný příběh Deus Ex 2. Slibná hratelnost je zabitá pitomým příběhem a špatnou vyvážeností herních mechanismů. Ani vedlejší úkoly už v druhé polovině moc nemotivují. Prachů z bankomatů je dost na úplatky pro všechny. V půlce hry jsem, jednoduše, hackerství vyměnil za neviditelnost a hrou se víceméně proplížil.
Chodíte si tak po městě, v malých lokacích mluvíte s lidmi a plníte pro ně úkoly. To se mi líbilo. Akční pojetí šlo stranou a já se snažil úkoly plnit čistě. Bez mrtvých. Bez zbytečného udávání nebo jiné formy ničení hodných lidských životů. Ránu mi hra zasadila až v rozhodovací fázi. Pro koho se mám rozhodnout? Pro Templáře? Novodobé fundamentalistické lovce čarodejnic (augmentovaných), kteří nenávidí pokrok. Pro Ilumináty? Kteří potřebují mít všechno a všechny pod kontrolou za účelem vlastní moci a zisku. Pro ezoterické bratry Dentony? Kteří pod rouškou blahobytu chtějí všechny zotročit. A kdo jsou vlastně Omar?
Opravdu není z čeho vybírat a mě se nechtělo pracovat pro nikoho z nich. Snad jedině Omar mi necpali svojí ideologii a dalo se u nich výhodně nakupovat. Příběh není nic moc a hlavně poslední část hry už z toho dělá frašku. Nakonec mě všichni tak iritovali, že jsem je radši všechny zabil a způsobil tím zkázu lidstva.
Augmentace ve formě biokanystrů by potřebovali větší vyvážení. Na začátku jsem vsadil na hackera s tichou chůzí. Výhody to má. Můžete vybírat bankomaty a v týlu nepřítele ovládnout bezpečnostní systém a nechat ho, ať všechny postřílí. Mnohem výhodnější je ale investovat do neviditelnosti jak pro roboty tak pro lidi. S dostatkem baterií takhle můžete všechno projít bez větší snahy i na nejtěžší obtížnost. S biokanystry nebyl problém. Už v polovině hry jsme jich měl tolik, že už neměli velkou hodnotu.
A takový je smutný příběh Deus Ex 2. Slibná hratelnost je zabitá pitomým příběhem a špatnou vyvážeností herních mechanismů. Ani vedlejší úkoly už v druhé polovině moc nemotivují. Prachů z bankomatů je dost na úplatky pro všechny. V půlce hry jsem, jednoduše, hackerství vyměnil za neviditelnost a hrou se víceméně proplížil.
Pro: starý dobrý Deus Ex level design, vedlejší úkoly, první polovina hry
Proti: nevyváženost herních mechanismů, za mě dost slabý příběh, ztráta motivace v druhé polovině hry