Arena, první díl z dnes již legendární RPG série, je jedna z těch her, co nezestárla vůbec dobře. Největší inspirací autorů byla bezpochyby Ultima Underworld - ta podoba je občas až zarážející. Jako by si hoši řekli, že hru rozšíří a kromě dungeonů hráči představí obrovský "venkovní" svět. Vzhledem k tehdejším technickým možnostem to ale nebylo možné udělat jinak, než ho náhodně generovat. Dostali jsme tedy v podstatě nekonečný svět (dojít z jednoho konce na druhý je nemožné), desítky měst a stovky dungeonů. To samozřejmě tehdejší hráče naprosto odrovnalo, nicméně dnes nás to už na zadek neposadí. Důležitější je otázka - jak je na tom hra po stránce obsahu?
A bohužel tady už to tak slavné není a dostavil se pocit "prázdné skořápky". Procházet se krajinou v podstatě nemá smysl, protože je to děsná nuda a k ničemu to nevede. Města jsou všechna stejná a nesmyslně velká. Vedlejší questy jsou také náhodně generované a furt dokola se opakuje několik typů, kdy většinou musíte projít náhodně vygenerovaný dungeon - díky, nechci. Po chvíli prozkoumávání jsem to vzdal a držel se jen hlavní příběhové linie.
Ta je příšerně šablonovitá a stereotypní. Jede se pořád dokola - najdi člověka, který ví polohu dungeonu s kouskem hole. Dotyčný nám to řekne, ale nejdřív chce další předmět, který musíme najít v další kobce. Příběh tady je jen aby se těch 18 (příběhových a ručně vytvořených) dungeonů nějak pospojovalo dohromady.
Jádro hry je tedy procházení podzemí a souboje. Dungeony překvapivě nemají žádné pasti, žádné nášlapné plošinky ani další vychytávky známé z ostatních zástupců žánru. Jsou zde sice tajné průchody, ale ty jsou viditelné na mapě, takže vlastně tajné nejsou. Z hádanek tu je jediný typ (pokud nepočítám hledání klíčů), zato velice častý - k otevření některých dveří musíme napsat správnou odpověď k hádance - některé jsem věděl hned, některé jsem nepochopil ani po přečtení návodu.
Dungeony jsou - stejně jako vše ostatní ve hře - zbytečně velké a prázdné. Zatímco v jiných hrách mi to nedá a chci prozkoumat každý kousíček mapy, zde jsem si otevřel návod a koukal do již hotových map a to je také to, co bych doporučil všem potenciálním hráčům - tímto stylem odpadne většina frustrace z procházení bludiště holých chodeb a ze hry se konečně stává něco hratelného a zábavného.
Technické zpracování je překvapivě horší jak u první Ultimy Underworld - grafika se mi líbila méně, dungeony mají jen dvě vertikální úrovně, takže je to víceméně placka. Líbilo se mi kouzlo pro bourání zdi, což občas hru neskutečně ulehčí a je tu také kouzlo pro bourání podlahy, nicméně moje očekávání, že si jen tak udělám díru do země a skočím do nižšího patra dungeonu se bohužel nenaplnilo - průchody tu jsou pevně dané. Chybělo mi více zvukových efektů - velice často se mi někdo objevil za zadkem a já si toho všiml až pohledem na mizející životy. Jelikož je to hra od Bethesdy, tak tu najdeme samozřejmě i spoustu bugů, kdy mi hra občas spadla při změně mapy a občas zamrzla - třeba i uprostřed outra. Nezbývá než často ukládat.
Hru jsem dohrál za sorcerera na 16. úrovni za 25 hodin, což je trochu speedrun, ale jinak se už dnes hru podle mě nevyplatí hrát. Arenu bych dnes doporučil jen fanouškům Elder Scrolls či RPG archeologům.
A bohužel tady už to tak slavné není a dostavil se pocit "prázdné skořápky". Procházet se krajinou v podstatě nemá smysl, protože je to děsná nuda a k ničemu to nevede. Města jsou všechna stejná a nesmyslně velká. Vedlejší questy jsou také náhodně generované a furt dokola se opakuje několik typů, kdy většinou musíte projít náhodně vygenerovaný dungeon - díky, nechci. Po chvíli prozkoumávání jsem to vzdal a držel se jen hlavní příběhové linie.
Ta je příšerně šablonovitá a stereotypní. Jede se pořád dokola - najdi člověka, který ví polohu dungeonu s kouskem hole. Dotyčný nám to řekne, ale nejdřív chce další předmět, který musíme najít v další kobce. Příběh tady je jen aby se těch 18 (příběhových a ručně vytvořených) dungeonů nějak pospojovalo dohromady.
Jádro hry je tedy procházení podzemí a souboje. Dungeony překvapivě nemají žádné pasti, žádné nášlapné plošinky ani další vychytávky známé z ostatních zástupců žánru. Jsou zde sice tajné průchody, ale ty jsou viditelné na mapě, takže vlastně tajné nejsou. Z hádanek tu je jediný typ (pokud nepočítám hledání klíčů), zato velice častý - k otevření některých dveří musíme napsat správnou odpověď k hádance - některé jsem věděl hned, některé jsem nepochopil ani po přečtení návodu.
Dungeony jsou - stejně jako vše ostatní ve hře - zbytečně velké a prázdné. Zatímco v jiných hrách mi to nedá a chci prozkoumat každý kousíček mapy, zde jsem si otevřel návod a koukal do již hotových map a to je také to, co bych doporučil všem potenciálním hráčům - tímto stylem odpadne většina frustrace z procházení bludiště holých chodeb a ze hry se konečně stává něco hratelného a zábavného.
Technické zpracování je překvapivě horší jak u první Ultimy Underworld - grafika se mi líbila méně, dungeony mají jen dvě vertikální úrovně, takže je to víceméně placka. Líbilo se mi kouzlo pro bourání zdi, což občas hru neskutečně ulehčí a je tu také kouzlo pro bourání podlahy, nicméně moje očekávání, že si jen tak udělám díru do země a skočím do nižšího patra dungeonu se bohužel nenaplnilo - průchody tu jsou pevně dané. Chybělo mi více zvukových efektů - velice často se mi někdo objevil za zadkem a já si toho všiml až pohledem na mizející životy. Jelikož je to hra od Bethesdy, tak tu najdeme samozřejmě i spoustu bugů, kdy mi hra občas spadla při změně mapy a občas zamrzla - třeba i uprostřed outra. Nezbývá než často ukládat.
Hru jsem dohrál za sorcerera na 16. úrovni za 25 hodin, což je trochu speedrun, ale jinak se už dnes hru podle mě nevyplatí hrát. Arenu bych dnes doporučil jen fanouškům Elder Scrolls či RPG archeologům.
