Původní motivací, která mě přiměla se do této hry pustit, byl trailer. Obyčejný, ničím nevybočující trailer, kde mladá žena prochází s baterkou temný les a hledá svého syna. Už od počátku to vše vypadalo na další tuctovou hru, kde matka prochází nějakou krajinu a hledá svého syna. Zdánlivě podobný pokus tu už byl u The Park, nicméně s tím se Through the Woods nedá ani zdaleka srovnávat.

Hra začíná tak, že se mladá žena se svým synem ocitá u jakési obytné chaty kdesi v přírodě. Očividně tu má ona klid na práci a kluk prostor pro hraní. Hru zahajujeme v roli chlapce, kdy máme možnost obhlédnout okolí. Už v tuto chvíli mě pozitivně oslovilo vizuální zpracování. U málokteré hororové procházečky jsem měl pocit, že se nacházím opravdu v přírodě. Detaily postav, objektů a vůbec okolní krajiny jsou propracované tak, jak to u tohoto typu her nebývá často zvykem.

Jak už tomu děj napovídá, jednoho dne se mladý Espen vydá hrát ven a už se nikdy nevrátí. Zoufalá matka se ho vydá hledat a to ještě netuší, jaká cesta ji čeká. V tuto chvíli to netuší ani hráč, protože velmi záhy se hra začne ubírat poněkud netradičním směrem. Směrem, kdy se zdejší pověsti stávají realitou, realitou s poněkud nejasným, ale hlubokým a hrůzným kontextem.

Matka se vydá pátrat po svém synovi vstříc neznámé přírodě. V tuto chvíli hra začne hráčovi postupně dávkovat nejen pěkné vizuální provedení, ale také počátek příběhu. Ono synovo zmizení není až tak úplně náhodné a matka s hrůzou postupně začne rozkrývat cosi, co za zmizením jejího syna stojí. Starostlivá žena nachází jakési opuštěné středověké stavby, místy sbírá útržky z deníků a následuje stopy, které ji její syn při svém úprku zanechal. Postupně jak hlavní postava putuje krajinou, mění se okolí a den střídá noc. Pozornost nad pátráním po klukovi střídají vlastní myšlenky a pochyby nad svou vlastní minulostí.

Velice pozitivně krom samotného vizuálu působí soundtrack i samotné okolní zvuky. Místy hráč narazí na vylidněné vesnice, uvidí oběšené postavy nebo bude konfrontován s jakýmisi bytostmi, kterým je lepší se vyhnout. Jak hráč postupuje hrou, skládá střípky příběhu jak toho, o co tu jde, tak toho, proč se tohle všechno asi děje.

Přestože hra může z obrázků působit nudně, opak je pravdou. Ještě jsem se nesetkal s hororově motivovanou procházecí hrou, která by prošla takovou pečlivostí s ohledem na jednotlivé aspekty hry. Nečekejte žádné lekačky, spíše atmosférickou procházečku na pomezí naší reality, mysteriózna a "oživlých" pověstí. Příběh se mi moc líbil, stejně jako jeho vyústění. Jak nezáživně a nudně podle upoutávek hra působila, opak se ukázal být pravdou. Po nějaké době jsem narazil na příběh, který jsem si užil a u kterého mohu říci, že tohle se mi opravdu líbilo.