Jsem asi jedním z mála uživatelů DH jež nehráli první dva díly Maxe. Takže abych byl upřímný, nemohu se vyjádřit k návaznosti hratelnosti nebo příběhu, pokud jde o sérii jako celek. Jen jsem si na wikipedii přečetl synopsi prvních dvou her, abych měl alespoň rámcovou představu o Maxově minulosti.

Max Payne 3 pro mě začal poněkud rozporuplně. Max působí zajímavě (a je skvěle nadabován) a hra vypadá po grafické stránce stále nádherně. Nicméně herní mechanismy (tj. střelba, krytí, zaměřování) mi přijdou zastaralé. Mám pocit, že jsou staré minimálně deset let (což vlastně jsou). Jsou velmi frustrující (zejména na obtížnost Hard, nedoporučuji hrát na toto nastavení). Dalším přitěžujícím aspektem hry byly cut-scény. Je jich tu moc. Hra je z poloviny tvořena cut-scénami a z poloviny hrou. Občas to působí až parodicky, kdy cut-scéna skončí, projdu Maxem chodbou, otevřu dveře...a sleduji další animaci. A také mě otravovala nutnost instalace dalšího zbytečného klienta do PC.

I přes tyto nedostatky ale u třetího Maxe převažují pozitiva. Na cutscény jsem si nakonec zvykl a bral hru jako částečný interaktivní film, který mi přenechává akční složku. Je to ale jedna z pár her, o kterých mohu říct, že nedokonalé herní mechanismy byly více než vynahrazeny dobrým příběhem a skutečně zábavným protagonistou. V průběhu hry jsem začal cítit Maxovo zoufalství. Vše, co se zdálo být alespoň "ok", se pokazilo. Když se to snažil udržet pohromadě, podělalo se to ještě víc. Děj byl doslova lepší a lepší a závěr na letišti zkrátka neměl chybu. K tomu všemu měl Max Payne 3 opravdu skvělou hudbu, která se hodila ke scénám a přestřelkám, zejména v poslední třetině hry.

Doporučuji všem fanouškům akčních videoher nebo filmů s tématikou brutální msty.

New Vegas je pro mne nejlepší díl Falloutu (ale přiznávám, že první dva jsem nehrál). Z velké části je to způsobeno kvalitou scénáře a dialogů. Questy a NPC postavy jsou zajímavé, dialogové stromy se větví jedinečným způsobem v závislosti na postavě, kterou hrajete. Hra má je velmi konzistentní co se týče stavby světa i mechanik, díky čemuž všechno tak dobře funguje. Všechny frakce působí reálně a interakce s nimi dává smysl. Autoritářský Caesar vyčkává na východě a plánuje druhý pokus o útok na Hooverovu přehradu a převzetí kontroly zpět od Nové kalifornské republiky. V centru Mojave, na New Vegas Stripu, to vře bojem gangů a intrikami s enigmatickým panem Housem. A my, hráči, stojíme vedle čerstvě vykopaného hrobu z očí do očí s uhlazeným mužem v kostkovaném obleku, který posléze tasí zbraň a omlouvá se za náš blížící se konec.

I pokud po probuzení po průstřelu hlavy strávíme celou věčnost prozkoumáváním každého zákoutí pustiny, k invazi přehrady nedojde. Faktorem, který děj posouvá, je naše podpora různých frakcí. Ale narozdíl od např. Fallout 4, zde to nebije do očí. Příběh není tak urgentní jako záchrana vlastního miminka a nalezení vrahů manželky.

Grafika a velká většina mechanik jsou převzaty z Falloutu 3 a s nimi přicházejí některé stejné problémy, ale pár věcí je zde vylepšeno - například souboje jsou obohaceny možností pořádně mířit, a zbraní je tu celkově mnohem víc. Hardcore mode přidává nějaké "otravné" mechanismy jako jídlo a spánek, ale mě vyhovoval.

Pokud máte rádi RPG, tahle hra je povinnost. Považuji za až nepochopitelné, co se zde podařilo během pouhých 18 měsíců vytvořit. Hlavně z hlediska toho množství questů a možností role-playe v nich.

Tato hra je skvělá. Výtvarný styl, hudba, prostředí, všechno se zde povedlo. Bossové jsou drsní (ikdyž většinou nepředstavují až tak velkou hrozbu) a Bloodborne má mé nejoblíbenější hudební motivy v sérii soulsborne her.
Zbraně (ipoužíval jsem nejvíc hlavně takovou tu pilku) jsou všechny velmi cool a zábavné na rozsekávání nepřátel. Další věc, která se mi na BB líbí, je, že předměty hrají důležitou roli. Většina předmětů může mít v boji kritickou roli, příkladem je (trochu OP) molotov koktejl, který mi pomohl v mnoha těsných soubojích se silnými nepřáteli nebo v posledních okamžicích boje s bossem. A některé předměty jsou nutné i k dosažené některého konce.

Design bossů je špičkový. Bloodborne obsahuje jednoho z mých pěti nejoblíbenějších bossů soulsborne/sekiro série, kterým je otec Gascoigne. Jeho hlášky, hudba a design (i když není těžký) z něj dělají naprostou pecku. Oblasti jsou naprosto nádherné. Zasazení do jiného než fantasy prostředí je opravdu příjemnou změnou a opravdu pomáhá odlišit Bloodborne od ostatních her. Hratelnost je velmi zábavná, souboje jsou rychlé a po hráči vyžadují pohyb a agresivitu. Hra vás odměňuje za nepřetržité sekání a řezání tím, že vám umožňuje získat zpět zdraví za úder na nepřítele, který vás nedávno zasáhl (podle mě tak trochu geniální systém), a nahrazuje pomalé kotouly rychlými úskoky.

Jedním z mých hlavních problémů s Bloodborne je nízký framerate. V některých případech hra sotva běží (příkladem je nějaký AOE útok nebo ohnivý útok) a zážitku to dost ubližuje. A samozřejmě Sony nikdy nevydali ani Pro update, natož PS5 nebo PC verzi - nechápu!

Další mou výtkou je nedostatek zbraní. Vím, že každá zbraň jsou v podstatě dvě v jednom, a jak jsem řekl dříve, všechny zbraně jsou zajímavé, ale není v nich moc rozmanitosti a více unikátních zbraní by to určitě napravilo. Celkově jsem ale byl velmi spokojen - Bloodborne je příjemným závanem čerstvého vzduchu pro sérii akčních RPG od From Software.

Skvělá hra s velmi zábavnou hratelností a poutavým, ikdyž občas nekonzistentním příběhem. V této hře opravdu záleží na vašich rozhodnutích (i když ne až tak moc, jak se zdálo z marketingových materiálů) a byl jsem překvapen, jak výrazně se moje hra lišila od kamaráda.
Hratelnost je velmi zábavná a za celou hru jsem se u parkouru nenudil. Souboje však mohou být monotónější. Mám pocit, že mi u nich po čase něco chybělo, asi víc možností pohybu a střelné zbraně. Vedlejší aktivity jsou ale opravdu zábavné. Bavilo mě chodit do budov GRE a získávat inhibitory, na progresi je to znát a Aiden (hráčova postava) se stává výrazně silnějším než na začátku.

Příběh není zdaleka tak špatný, jak se může zdát z jiných recenzí. Celou dobu jsem se bavil jak interakcí s postavami, tak ústřední záhadou, co se stalo Mie a co dělá hlavní záporák Waltz. Konflikt mezi peacekeepery a survivory byl také velmi zábavný. Plus jsou zde ty příběhové volby. Celé mise mohou být úplně jiné podle toho, na čí stranu se postavíte, některé postavy mohou žít nebo zemřít dle vašich rozhodnutí.

Nyní mám se hrou určité problémy. Zaprvé mi přišlo, že konec je prostě nedotažený. Po všech mých volbách, které ovlivnily hru a pomohly mi získat jedinečný průchod hrou oproti ostatním, se hlavní vyznění závěru omezilo na dvě klíčové volby. Ostatní volby, které jste v průběhu hry učinili, sice ovlivňují konec, ale ne příliš výrazně. Jsou jen shrnuty v několika řádcích textu nad černou obrazovkou. Také hlavní odhalení, které se stalo v poslední misi, prostě není moc dobré a není to to, co jsem čekal, že se stane. Byl to takový "vynucený twist" bez hlubšího dopadu.

Nakonec chci říct, že jsem v této hře měl jen velmi málo chyb. Nějaké audio bugy (párkrát vypadl zvuk a byl potřeba restart hry) a párkrát se mi stalo, že se hra po zapnutí chvilku sekala (stuttering), ale nic hrozného.
Přijde mi že firmy si ubližují, když posílají recenzentům hry bez day 1 patche a pak dostávají studenou sprchu v recenzích za špatný technický stav, který přitom nemusí reflektovat to, co pak lidé hrají.

Shrnutí: Dying Light 2 je i přes některé nedostatky skvělá hra a minimálně fandům jedničky a zombie žánru ji doporučuji.

Tohle akční RPG jde na věc zhurta, naučení mechanismů je otázka chvilky. V podstatě se tvůrcům podařilo z grindování levelů udělat jeden z nejzábavnějších aspektů hry. Neustále odemykáte nové možnosti a schopnosti. Hra vás při postupu také nasměruje k zajímavým interakcím mezi vašimi abilitami. Působí svěže až do konce.

K dispozici je také značné množství dodatečného obsahu, který není nutný k dokončení hry. Pravděpodobně si vystačíte s dokončením poloviny úkolů a dungeonů. NewGame+ také mění situaci, místo abyste jen znovu absolvovali stejnou hru.

Vizuální styl je možná trochu polarizující, ale mně osobně se docela líbí. Soundtrack je trochu omezený, ale podobně jsem se přistihl, že mě baví.

Některé problémy jsou s uživatelským rozhraním. Změna formy pomocí kolečka nezastaví ani nezpomalí hraní, a tak může být nebezpečná. Kolečko pro rychlou volbu také uchovává pouze několik naposledy použitých forem. Není to pohodlné a chtělo by to úpravu rozhraní.

Multiplayer je slabší. Žádná lokální kooperace a online kooperace používá pouze data postavy od hostitele. Nemůžete například hrát chvíli offline, pak se připojit ke kamarádovi online a nechat postupovat oba. Postupovat bude pouze hostitel, ačkoli oba získáte úspěchy. Zbytečné přešlapy.

Ale jako celek hra bavila a můžu doporučit.