Vývojáři z Dontnod nám v Lost Records přinášejí další „young adult“ příběh, kterým se marně snaží navázat na svůj zatím jediný opravdu úspěšný projekt Life is Strange. Tematicky tu máme čtveřici nepříliš oblíbených puberťaček a jejich prožití letních prázdnin. První polovina děje se soustředí na jejich seznámení a založení punkové kapely, zatímco druhá nabízí drama s nádechem mystery. Vše je navíc, možná trochu zbytečně, vyprávěno retrospektivně.

Popravdě, celé vaše vnímání hry bude založeno na tom, jak moc si hrdinky (ne)oblíbíte. Za sebe napíšu, že v zásadě jediná z nich, která mi vadila byla protagonistka Swann. Na roli zakřiknuté asociální baculky o ní hráč dostane příliš málo informací a výsledkem toho mě většinou prostě štvala. I ty mysteriózní prvky dojem spíš kazí a nejednou mi přišly vyloženě rušící a úplně zabíjí jakýkoli pokus o emociální závěr.

Vůbec by mě zajímalo, jaký mělo LR původní koncept. Výsledný produkt totiž nejednou působí jako kostra něčeho podstatně zajímavějšího. Třeba na to, jak málo postav se zde vyskytuje (vlastně šest) jsou jejich motivace a historie zpracovány dost vágně. Podobně i lokací je zoufale málo a celá hratelnost vlastně spočívá v natáčení záběrů na videokameru a tím i sbírání collectibles. Dva jakési pokusy o puzzly zase působí značně nahodile.

Pochválit musím audiovizuální zpracování. Hudba je určitě nejlepší složkou hry. Citlivě doplňuje povedenou atmosféru a obecně filmové zpracování tvůrci prostě umí. Tím víc zamrzí celková nedopečenost a úspornost v mnoha ohledech. Věřím totiž, že Lost Records mělo původně být mnohem lepším dílem, jehož občasné náznaky lze zahlédnout.