Tak začátek hraní téhle hry byl katastrofa, ale asi se dá počítat, že u takto staré hry nastanou určité technické potíže. Nejdříve hra vůbec nešla spustit a byl problém s rozlišením. Musela jsem googlit a naštěstí řešení bylo poměrně jednoduché. Pak při samotném hraní jsem měla spoustu problémů. Když jsem rychle běžela a vyskočila, tak to občas postavu vystřelilo dopředu. Odlétla a dopad způsobil nemalé zranění, někdy rovnou smrt. To nebylo vůbec příjemné a sprint se tak stal nepoužitelným. Dále se v jednu chvíli většina vozů rozhodla, že couvání je nebaví, a tak s tím přestaly. Nemusím asi říkat, že jízda se tak stala dost obtížná a závody nesmyslné. K vyřešení obou těchto problémů pomohlo uzamčení FPS. Kdybych to tak zjistila dříve…
Po vyřešení technických problémů mě samotná hra bavila. Jednotlivé úkoly, které nám NPC zadávají postupně vytváří příběh hry. Nejdříve jsem měla pocit, že hra vlastně žádný příběh nemá, jen se prostě plní úkoly, ale příběh tam opravdu je. Ne úplně vždy jsem ale ho pochopila. Například, že nejdřív pro někoho pracujete a snažíte se splnit jeho požadavky, ale pak ho bez mrknutí oka zabijete. Příběhu moc nepomáhá mlčení hlavního hrdiny. Vzhledem ke grafickým možnostem té doby, jsou emoce postav vyjadřovány čistě zvukem (tónem hlasu). Hlavní hrdina ale nemluví, a tak není možné pochopit jeho vztah k ostatním postavám. Působí, jakoby se nic netýkalo. Vlastně jsem ani nevěděla, jak se hlavní hrdina toto dílu jmenuje. Nikdo ho (alespoň v té době, kdy jsem si toho začala všímat) neoslovil jménem. Až na internetu jsem se dočetla, že se jmenuje Claude. Postupně snad celé město jde proti hráči. Jakmile vás vidí, střílí po vás, a pokud můžou vytáhnou vás z auta a zmlátí. Kolikrát jsem si říkala, že je to trochu hloupé. Přece nemohou vědět, že v tom voze, který jede kolem v plné rychlosti, jste vy.
U poslední mise mě docela naštvalo, že se přijde o všechny nasyslené zbraně a také jsem přišla o ten speciální vůz, který jsem dostala od policisty. Vlastně se mi pak nechtělo do hry vracet a snažit se splnit vše ostatní, např. hledání balíčků, plnění úkolů v policejním voze, v záchrance a skoky. Proto jsem raději hraní ukončila.
V plnění úkolů mi moc nepomohlo to, že při zápalu hraní občas přehlédla text v levém horním rohu. Převážně tedy návody, někdy i textovky. Možná proto jsem byla hodně překvapená, že ten zvonící telefon v budce jde zvednout a dostanu z něj dokonce i úkol. Možná to ale bylo schválně a hráč to musí objevit sám. Zvláštní bylo, že telefony zvonily pořád i po dokončení všech úkolů. Jeden jsem tak omylem dělala 2x. Pak už jsem si telefonů nevšímala. Taky mi unikly některé návody, například jsem nevěděla, jak aktivovat bombu hned v jedné z prvních misí.
Na svou dobu se hra rozhodně snaží o živné prostředí. NPCčka se navzájem napadají a přijíždí tam záchranka. Na kolemjdoucí, kteří jsou hlavní postavě nesympatičtí (nebo jsou možná jen blízko), ukáže prostředníček. Na začátku se mi stala taková vtipná situace, omylem jsem na ulici vystřelila a v okolí byl policista, který tam přiběhl. Já ale stačila zajít do obchodu se zbraněmi, tak policista zmlátil všechny venku a mě nechal být. Vždycky reakce lidí nejsou nejlepší. Kolikrát můžete někoho přejet a okolí vlastně ani moc nereaguje. Lidé toho také vydrží poměrně dost. Někdy je musíte přejet na několikrát, než opravdu zemřou.
Až moc živí jsou v GTA III policisté. Jakmile se dostanete na více hvězdiček hledání, začne být policie problém. Velmi agresivně na hráče útočí s vozy, jsou opravdu rychlí a z ničeho nic se objevují po cestě. Když na vás útočí nepřátelé, těch si nevšimnou. Jedinou záchrannou pro mě bylo to, že když se misi podaří dokončit, hvězdy zmizí, policie se zklidní a odjede. Samozřejmě je možné se zbavit policie nalakováním vozu na jinou barvu, ale to není možné provést v každé misi. Třeba z časových důvodů.
Na ovládání je třeba si zvyknout. To platí při ovládání postavy, ale hlavně při řízení vozu. Změna kamery při přechodu mezi jízdou dopředu a couváním (když už konečně fungovalo) mi bylo velmi nepříjemná. Po tom, co jsem si našla slušně ovladatelné auto (každé reaguje trochu jinak), tak jsem drandila po městě úplně v pohodě. Občas se nějaká ta nehoda stala, ale nebyl to velký problém. Co se mi do konce hry nepodařilo naučit, bylo střílení. Použitelné pro mě byly pouze 2 zbraně, u kterých šlo přiblížit zaměření. Ostatníma jsem nic netrefila.
Vzhledem ke stáří hry asi nemá cenu hodnotit její grafické zpracování. I s ohledem na dobu se ve hře našlo pár věcí, které bych čekala, že nebudou. Některá zeleň je divně bíle obkreslena. Je také možné postavou posunout vozidla. To musím přiznat, že bylo v několika misích užitečné. Ani zvuk není dokonalý. Zvláště pak hlášky kolemjdoucích. Působí dosti useknutě, jakoby někdo těsně před koncem dal skip.
I když to asi není důvod, proč hru hrát, tak mě nejvíce bavilo rádio. Je zde spousta stanic a každá nabízí něco jiného. Samozřejmě jsem měla své oblíbence, např. chatterbox. Rozhovory, které tam jsou, jsou až absurdní. Opravu jsem se bavila. Nejen tedy rozhovory, ale i hudbou. Nevím proč, ale někdy rádia ve hrách mi přijdou lepší než ta v reálném světě. I když ve hrách se samozřejmě opakují. Super jsou také komiksově laděné obrázky při načítání. Je to takový ikonický GTA styl.
Po vyřešení technických problémů mě samotná hra bavila. Jednotlivé úkoly, které nám NPC zadávají postupně vytváří příběh hry. Nejdříve jsem měla pocit, že hra vlastně žádný příběh nemá, jen se prostě plní úkoly, ale příběh tam opravdu je. Ne úplně vždy jsem ale ho pochopila. Například, že nejdřív pro někoho pracujete a snažíte se splnit jeho požadavky, ale pak ho bez mrknutí oka zabijete. Příběhu moc nepomáhá mlčení hlavního hrdiny. Vzhledem ke grafickým možnostem té doby, jsou emoce postav vyjadřovány čistě zvukem (tónem hlasu). Hlavní hrdina ale nemluví, a tak není možné pochopit jeho vztah k ostatním postavám. Působí, jakoby se nic netýkalo. Vlastně jsem ani nevěděla, jak se hlavní hrdina toto dílu jmenuje. Nikdo ho (alespoň v té době, kdy jsem si toho začala všímat) neoslovil jménem. Až na internetu jsem se dočetla, že se jmenuje Claude. Postupně snad celé město jde proti hráči. Jakmile vás vidí, střílí po vás, a pokud můžou vytáhnou vás z auta a zmlátí. Kolikrát jsem si říkala, že je to trochu hloupé. Přece nemohou vědět, že v tom voze, který jede kolem v plné rychlosti, jste vy.
U poslední mise mě docela naštvalo, že se přijde o všechny nasyslené zbraně a také jsem přišla o ten speciální vůz, který jsem dostala od policisty. Vlastně se mi pak nechtělo do hry vracet a snažit se splnit vše ostatní, např. hledání balíčků, plnění úkolů v policejním voze, v záchrance a skoky. Proto jsem raději hraní ukončila.
V plnění úkolů mi moc nepomohlo to, že při zápalu hraní občas přehlédla text v levém horním rohu. Převážně tedy návody, někdy i textovky. Možná proto jsem byla hodně překvapená, že ten zvonící telefon v budce jde zvednout a dostanu z něj dokonce i úkol. Možná to ale bylo schválně a hráč to musí objevit sám. Zvláštní bylo, že telefony zvonily pořád i po dokončení všech úkolů. Jeden jsem tak omylem dělala 2x. Pak už jsem si telefonů nevšímala. Taky mi unikly některé návody, například jsem nevěděla, jak aktivovat bombu hned v jedné z prvních misí.
Na svou dobu se hra rozhodně snaží o živné prostředí. NPCčka se navzájem napadají a přijíždí tam záchranka. Na kolemjdoucí, kteří jsou hlavní postavě nesympatičtí (nebo jsou možná jen blízko), ukáže prostředníček. Na začátku se mi stala taková vtipná situace, omylem jsem na ulici vystřelila a v okolí byl policista, který tam přiběhl. Já ale stačila zajít do obchodu se zbraněmi, tak policista zmlátil všechny venku a mě nechal být. Vždycky reakce lidí nejsou nejlepší. Kolikrát můžete někoho přejet a okolí vlastně ani moc nereaguje. Lidé toho také vydrží poměrně dost. Někdy je musíte přejet na několikrát, než opravdu zemřou.
Až moc živí jsou v GTA III policisté. Jakmile se dostanete na více hvězdiček hledání, začne být policie problém. Velmi agresivně na hráče útočí s vozy, jsou opravdu rychlí a z ničeho nic se objevují po cestě. Když na vás útočí nepřátelé, těch si nevšimnou. Jedinou záchrannou pro mě bylo to, že když se misi podaří dokončit, hvězdy zmizí, policie se zklidní a odjede. Samozřejmě je možné se zbavit policie nalakováním vozu na jinou barvu, ale to není možné provést v každé misi. Třeba z časových důvodů.
Na ovládání je třeba si zvyknout. To platí při ovládání postavy, ale hlavně při řízení vozu. Změna kamery při přechodu mezi jízdou dopředu a couváním (když už konečně fungovalo) mi bylo velmi nepříjemná. Po tom, co jsem si našla slušně ovladatelné auto (každé reaguje trochu jinak), tak jsem drandila po městě úplně v pohodě. Občas se nějaká ta nehoda stala, ale nebyl to velký problém. Co se mi do konce hry nepodařilo naučit, bylo střílení. Použitelné pro mě byly pouze 2 zbraně, u kterých šlo přiblížit zaměření. Ostatníma jsem nic netrefila.
Vzhledem ke stáří hry asi nemá cenu hodnotit její grafické zpracování. I s ohledem na dobu se ve hře našlo pár věcí, které bych čekala, že nebudou. Některá zeleň je divně bíle obkreslena. Je také možné postavou posunout vozidla. To musím přiznat, že bylo v několika misích užitečné. Ani zvuk není dokonalý. Zvláště pak hlášky kolemjdoucích. Působí dosti useknutě, jakoby někdo těsně před koncem dal skip.
I když to asi není důvod, proč hru hrát, tak mě nejvíce bavilo rádio. Je zde spousta stanic a každá nabízí něco jiného. Samozřejmě jsem měla své oblíbence, např. chatterbox. Rozhovory, které tam jsou, jsou až absurdní. Opravu jsem se bavila. Nejen tedy rozhovory, ale i hudbou. Nevím proč, ale někdy rádia ve hrách mi přijdou lepší než ta v reálném světě. I když ve hrách se samozřejmě opakují. Super jsou také komiksově laděné obrázky při načítání. Je to takový ikonický GTA styl.
Pro: Rádia, město
Proti: Agresivita policie a gangů, mlčení hl. postavy