Z Orwell jsem byla upřímně dost nadšená. I když je náplní hry v podstatě jen čtení a vybírání informací, tak mě opravdu bavila. Zpestřují to různá média, která je třeba pročítat, od novinových článků a webových stánek až po soukromé emaily a telefonáty. Také mě docela bavil feedback mého vyšetřovacího parťáka, který mi dal najevo, když jsem mu poskytla absolutně zbytečnou informaci.

Líbilo se mi i to, že hra opravdu zachovala vizuál vládního systému, a to už od přihlášení do hry. Hudební doprovod mě nijak neoslnil, občas mi už docela lezl na mozek. Intenzivní hudba, když už šlo jaksi do tuhého, ale vtáhla do děje a člověk si pak opravdu připadal, že jde v tu chvíli o hodně.

Musím ale souhlasit s Drektem, protože poslání hry a její myšlenka, může být snadno vzatá i z opačného konce. Celou dobu se snažíte dostihnout teroristickou skupinu, a to je přece dobře ne? V průběhu hry mě vůbec netrápilo, že narušuji soukromí občanů, protože je to s dobrým úmyslem, až na závěr se to obrací a původní myšlenka a varování se dere na povrch. Upřímně řečeno, je na to ale dost pozdě. Jsem zvědavá, kam se příběh posune v druhém díle.