Florence jsem měla na wishlistu už pěknou řádku let, ale co mě konečně donutilo si ji koupit (a zahrát) byla výstava v MO Museu ve Vilniusu. Výstava GamePlay. Playing for Impact měla "vystaveno" spoustu zajímavých kousků k vyzkoušení a jedna z her, po které jsem sáhla, byla právě Florence. V Litvě jsem si tedy vyzkoušela prvních pár kapitol a doma už odehrála hru pěkně celou.

Hra má velmi jednoduchý gameplay a je to taková ta hra ze života, která ale alespoň trošku zacloumá emocemi. A to já můžu. Velmi se mi líbilo zpracování právě více emocionálních momentů, kdy i bez většího vysvětlování člověk pochopí, co postavy ve hře prožívají. Třeba design bublinových konverzací byl za mě skvělý a dokázal vystihnout realitu i bez toho, aniž padlo jediné slovo. Všechno podkresluje úžasný soundtrack, ke kterému se určitě chci vrátit.

Hra je sice kraťoučká, ale v delším formátu by mohla ztratit svoje kouzlo, takže jí to ani tak nevyčítám.