Herní výzva 2025 - Byl jednou jeden život
Tohle byl tak intenzivní zážitek, že mám solidní mozol na svém palci pravé ruky. Obecně nedoporučuji hrát soulsovku a do toho si střihnout Sifu, pak se vám může stát, že budete v neustálém nervu a u svého oblíbeného koníčku si tolik neodpočinete.
Sifu je velmi dobrá hra a jak zde několik komentářů již vzpomínalo, dost to připomíná doby, kdy jsme vyházeli všechny drobáky našich rodičů do automatů během pár desítek minut. Ještě to zkusím, teď se určitě dostanu dál a ještě jeden pokus a ještě jeden a… No, v Sifu je to dost podobné. Člověk se musí hru hodně dobře naučit, jinak bude trpět a pravděpodobně bude trpět i potom. Když už si totiž přijdete, že jste hru konečně prokoukli, tak přijde něco, jako finální boss a všechno můžete zahodit do koše.
Já se přiznám bez mučení, k finální bossovi jsem se dostal po vypětí všech svých sil na střední obtížnost. Po pár pokusech (a asi 15 odehraných hodinách celkem) jsem si řekl, že ta výzva mi za to nestojí a úplný konec zbaběle dohraji na nižší obtížnost. Bohužel skok v obtížnosti je opravdu enormní a pak byl finální boss zívačka. Kdybych hru nehnal do výzvy (a nebyl asi tak 2 měsíce pozadu), tak bych mu dal ještě pár desítek pokusů. Co mě hodně nebaví u her (a přiznám se, je to moje jistá netrpělivost) je neustálé procházení té stejné lokace dokola, jen abych dostal naklepáno od bosse. Navíc ta část před ním chce také jisté soustředění a čas, takže když pak člověk dostane naprášeno, tak se z motivace stává frustrace a pak nasr… To jen tak pro hráče, aby si představili, co vás ve hře může čekat.
Souboje jsou jednak o nějakém učení se pohybů jednotlivých protivníků, což časem dostanete do krve. Horší částí může být to, že záleží i na vaší rychlosti, zde může nastat i jistá frustrace. Hodně se mi líbil systém, kdy po každé smrti ztrácíte část ze svého života. Dle všeho byste měli být i o něco silnější, ale upřímně, zase takový rozdíl jsem v tom neviděl, protože ve finále je mnohem důležitější se naučit konkrétní pohyby a jestli uberete milimetr nebo milimetr a půl, už není to nejzásadnější.
Vlastně suverénně nejdůležitější je se naučit uhýbat a vykrývat. V podstatě by se dalo vyhrát jen na uhýbání a následném speciálním útoku (rada – bosse fakt řešte vyhýbáním se útokům a počkáním si, až mu vyčerpáte staminu, párkrát si i bouchněte). Což mi vlastně takhle zpětně přijde škoda, že bojová hra je v těch těžších částech víc založená na obraně než chytrém útoku.
Hra má moc fajn vizuál, prostředí sedí taky pěkně k tématu i žánru. Příběh je klasická cesta za pomstou (dá se vůbec v bojovce vymyslet něco jiného?), nicméně není všechno tak jasné, jak se na první pohled může zdát, doporučuji si dočítat i flavor texty. Postavy nedostávají nějaký hlubší prostor, takže je spíš berte jako kulisu, ale co si budeme, o příběh a postavy v tomto typu her nejde.
Možná bych uvítal ještě větší variabilitu nepřátel. Na můj vkus je tu přespříliš opakování toho samého, protože v samém jádru je hra hodně krátká, takže bude záležet jen na vašem skillu. Hru nedoporučuji hráčům, kteří mají rádi nějaký levelový nebo příběhový progress ve hrách a nechtějí příliš opakovat dokola pořád to samé. Naopak hráči, kteří miluji hru ovládnout a dostat si její mechaniky absolutně pod kůži, ti si budou pravděpodobně mlaskat. Jednou za čas si rád takovou hru dám, ale o to je to utrpení větší, protože je to právě jednou za čas…
Tohle byl tak intenzivní zážitek, že mám solidní mozol na svém palci pravé ruky. Obecně nedoporučuji hrát soulsovku a do toho si střihnout Sifu, pak se vám může stát, že budete v neustálém nervu a u svého oblíbeného koníčku si tolik neodpočinete.
Sifu je velmi dobrá hra a jak zde několik komentářů již vzpomínalo, dost to připomíná doby, kdy jsme vyházeli všechny drobáky našich rodičů do automatů během pár desítek minut. Ještě to zkusím, teď se určitě dostanu dál a ještě jeden pokus a ještě jeden a… No, v Sifu je to dost podobné. Člověk se musí hru hodně dobře naučit, jinak bude trpět a pravděpodobně bude trpět i potom. Když už si totiž přijdete, že jste hru konečně prokoukli, tak přijde něco, jako finální boss a všechno můžete zahodit do koše.
Já se přiznám bez mučení, k finální bossovi jsem se dostal po vypětí všech svých sil na střední obtížnost. Po pár pokusech (a asi 15 odehraných hodinách celkem) jsem si řekl, že ta výzva mi za to nestojí a úplný konec zbaběle dohraji na nižší obtížnost. Bohužel skok v obtížnosti je opravdu enormní a pak byl finální boss zívačka. Kdybych hru nehnal do výzvy (a nebyl asi tak 2 měsíce pozadu), tak bych mu dal ještě pár desítek pokusů. Co mě hodně nebaví u her (a přiznám se, je to moje jistá netrpělivost) je neustálé procházení té stejné lokace dokola, jen abych dostal naklepáno od bosse. Navíc ta část před ním chce také jisté soustředění a čas, takže když pak člověk dostane naprášeno, tak se z motivace stává frustrace a pak nasr… To jen tak pro hráče, aby si představili, co vás ve hře může čekat.
Souboje jsou jednak o nějakém učení se pohybů jednotlivých protivníků, což časem dostanete do krve. Horší částí může být to, že záleží i na vaší rychlosti, zde může nastat i jistá frustrace. Hodně se mi líbil systém, kdy po každé smrti ztrácíte část ze svého života. Dle všeho byste měli být i o něco silnější, ale upřímně, zase takový rozdíl jsem v tom neviděl, protože ve finále je mnohem důležitější se naučit konkrétní pohyby a jestli uberete milimetr nebo milimetr a půl, už není to nejzásadnější.
Vlastně suverénně nejdůležitější je se naučit uhýbat a vykrývat. V podstatě by se dalo vyhrát jen na uhýbání a následném speciálním útoku (rada – bosse fakt řešte vyhýbáním se útokům a počkáním si, až mu vyčerpáte staminu, párkrát si i bouchněte). Což mi vlastně takhle zpětně přijde škoda, že bojová hra je v těch těžších částech víc založená na obraně než chytrém útoku.
Hra má moc fajn vizuál, prostředí sedí taky pěkně k tématu i žánru. Příběh je klasická cesta za pomstou (dá se vůbec v bojovce vymyslet něco jiného?), nicméně není všechno tak jasné, jak se na první pohled může zdát, doporučuji si dočítat i flavor texty. Postavy nedostávají nějaký hlubší prostor, takže je spíš berte jako kulisu, ale co si budeme, o příběh a postavy v tomto typu her nejde.
Možná bych uvítal ještě větší variabilitu nepřátel. Na můj vkus je tu přespříliš opakování toho samého, protože v samém jádru je hra hodně krátká, takže bude záležet jen na vašem skillu. Hru nedoporučuji hráčům, kteří mají rádi nějaký levelový nebo příběhový progress ve hrách a nechtějí příliš opakovat dokola pořád to samé. Naopak hráči, kteří miluji hru ovládnout a dostat si její mechaniky absolutně pod kůži, ti si budou pravděpodobně mlaskat. Jednou za čas si rád takovou hru dám, ale o to je to utrpení větší, protože je to právě jednou za čas…
Pro: vizuál, nápad se stárnutím, soubojový systém
Proti: málo progressu za hodně času, příběh, postavy