Herní výzva 2025 - Bdím, či spím?
Miluji učící se pattern u isometrických cRPG. Nejdřív to začíná tím, že nic nevím. Jo, aha, takhle to je, tohle je na tohle a proč jsem tohle nevěděl dřív. Tvl, tohohle medvěda asi teď nezabiju, ale proč to nezkusit i po stopadesáté? Pak nastává fáze, kdy si jsem jistý v kramflecích a NIC pro mě není problém do doby než... Se objeví třeba nějaký přerostlý drak, který mi dá insta kill. Super, pojďme ještě jednou a ještě a ještě a ještě ještě víc! Nic noc, počkáme tři, čtyři levely a uvidíme, kdo je tu frajer. No a nakonec je tu fáze, kdy skutečně není nic problém a final boss je na úrovni toho prvního medvěda! Vlastně docela hluboko pod jeho úrovní...
A přesně tohle je v kostce i PoE. Ta hra mi dodala přesně to, co od isometrického RPG chci a možná i kapáneček trochu víc. Bylo to jako se vrátit zpět v čase, protože podobné pocity jsem prožíval u Baldurů nebo Falloutů. PoE za mě skvěle navazuje na tato klasická a ikonická díla.
Hra není pro ty, kteří se bojí hodně textu. Je tu totiž fakt hodně čtení a docela i náročného, protože vyznat se v místní historii, panteonu Bohů, hrdinech, bitev, rodů... Kdo čte, nemá problém, kdo od her chce hlavně souboje, tak problém mít bude. Aby si člověk zachoval trochu příčetnosti, tak doprovodné text knih už se moc číst nedají, což je škoda, protože se ochuzujeme o ten skvěle propracovaný lore, ale zase jsme hlavně hráči videoher, že jo. Nicméně i tak to hra dávkuje rozumně a kdo chce vědět víc, má tu možnost, komu stačí hrubší základ, tak se dá taky.
Po příběhové stránce nemám moc co vytknout, protože patřím mezi fanoušky klasického fantasy a tohle je klasické fantasy. Věci jsou tu dost předvídatelné, kdo má trochu nahráno a načteno, tak ho ve hře nebudou čekat žádné plot twisty. Ale svět je tu zpracován opravdu dopodrobna a dokáže vás skvěle vtáhnout. Side questů tu je dostatek přehršel, za každým se odehrává více či méně originální příběh, naštěstí jsme ušetření opakujících se fetch questů beze smyslu (je tu pár bounties missions, ale v únosné míře).
Postavy zde fungují skvěle, za každou je nějaká historie, ale hlavně pohnutky. Chcete se od nich dozvědět víc a co je nejdůležitější, chcete je mít u sebe v partě. Možná mi zde chyběla nějaká silnější interakce, možnost postavy víc naštvat, urazit, pomilovat, přeci jenom, jsou to spíš takový přitakávači a jen u Durgana mi přišla ta interakce dynamičtější (bohužel bez milování). Možná ještě větší pochvala směřuje k NPC, kde je přeci jenom trochu těžší je udělat zajímavé, ale tady jich je nemalé množství. Opět se můžete ponořit do jejich miniproblémů, ale vlastně i rozhodovat i závažných věcech. V tomhle je prostě ve hře hodně co dělat.
Atmosféra a audiovizuální stránka je opět na super úrovni. Vtáhne, dokreslí vše potřebné, ale zároveň nechává i nějaký prostor pro vlastní představivost. Prostě old school RPG. Super věc je, že lokace od sebe rozeznáte, ale zároveň mají i nějaký jednolitý vizuál, čímž svět působí uvěřitelněji, než když narvete pouště, ledové země, bažiny, lesy, města, Benátky a všechno do jedné části světa (jRPG víme, že jo).
Soubojů mě osobně přišlo tak akorát a měli vyváženou obtížnost. Ty nejtěžší bezhlavě neuklikáte, ale zároveň nevykyšete na každém druhém souboji. Možná na můj vkus je škoda, že ve hře musíte dohrát všechno před koncem, čímž se až přespříliš přelevelujete na závěrečnou fázi a finální souboj nemá zdaleka tak silné zadostiučinění, jako třeba zabití Adra dragona. Úplná bomba je to, že co vybijete, to vybité zůstane. Soubojový systém patří za mě spíš k těm lehce náročnějším, ale jelikož obtížnost není (střední) těžká, tak není úplně potřeba mu 100% porozumět, nicméně možností, co v souboji dělat je dost. Na můj vkus byli možná až moc rychlé a já si musel neustále souboj pauzovat a pak to trochu ztrácelo dynamiku.
Sečteno, podtrženo, jedná se o výborné navázaní na klasická isometrická RPG s velmi podrobně propracovaným, fungujícím a zábavným lorem. Což je vždy skvěle připravena půda pro rozvíjení takového světa (a já se už teď těším na druhý díl).
Miluji učící se pattern u isometrických cRPG. Nejdřív to začíná tím, že nic nevím. Jo, aha, takhle to je, tohle je na tohle a proč jsem tohle nevěděl dřív. Tvl, tohohle medvěda asi teď nezabiju, ale proč to nezkusit i po stopadesáté? Pak nastává fáze, kdy si jsem jistý v kramflecích a NIC pro mě není problém do doby než... Se objeví třeba nějaký přerostlý drak, který mi dá insta kill. Super, pojďme ještě jednou a ještě a ještě a ještě ještě víc! Nic noc, počkáme tři, čtyři levely a uvidíme, kdo je tu frajer. No a nakonec je tu fáze, kdy skutečně není nic problém a final boss je na úrovni toho prvního medvěda! Vlastně docela hluboko pod jeho úrovní...
A přesně tohle je v kostce i PoE. Ta hra mi dodala přesně to, co od isometrického RPG chci a možná i kapáneček trochu víc. Bylo to jako se vrátit zpět v čase, protože podobné pocity jsem prožíval u Baldurů nebo Falloutů. PoE za mě skvěle navazuje na tato klasická a ikonická díla.
Hra není pro ty, kteří se bojí hodně textu. Je tu totiž fakt hodně čtení a docela i náročného, protože vyznat se v místní historii, panteonu Bohů, hrdinech, bitev, rodů... Kdo čte, nemá problém, kdo od her chce hlavně souboje, tak problém mít bude. Aby si člověk zachoval trochu příčetnosti, tak doprovodné text knih už se moc číst nedají, což je škoda, protože se ochuzujeme o ten skvěle propracovaný lore, ale zase jsme hlavně hráči videoher, že jo. Nicméně i tak to hra dávkuje rozumně a kdo chce vědět víc, má tu možnost, komu stačí hrubší základ, tak se dá taky.
Po příběhové stránce nemám moc co vytknout, protože patřím mezi fanoušky klasického fantasy a tohle je klasické fantasy. Věci jsou tu dost předvídatelné, kdo má trochu nahráno a načteno, tak ho ve hře nebudou čekat žádné plot twisty. Ale svět je tu zpracován opravdu dopodrobna a dokáže vás skvěle vtáhnout. Side questů tu je dostatek přehršel, za každým se odehrává více či méně originální příběh, naštěstí jsme ušetření opakujících se fetch questů beze smyslu (je tu pár bounties missions, ale v únosné míře).
Postavy zde fungují skvěle, za každou je nějaká historie, ale hlavně pohnutky. Chcete se od nich dozvědět víc a co je nejdůležitější, chcete je mít u sebe v partě. Možná mi zde chyběla nějaká silnější interakce, možnost postavy víc naštvat, urazit, pomilovat, přeci jenom, jsou to spíš takový přitakávači a jen u Durgana mi přišla ta interakce dynamičtější (bohužel bez milování). Možná ještě větší pochvala směřuje k NPC, kde je přeci jenom trochu těžší je udělat zajímavé, ale tady jich je nemalé množství. Opět se můžete ponořit do jejich miniproblémů, ale vlastně i rozhodovat i závažných věcech. V tomhle je prostě ve hře hodně co dělat.
Atmosféra a audiovizuální stránka je opět na super úrovni. Vtáhne, dokreslí vše potřebné, ale zároveň nechává i nějaký prostor pro vlastní představivost. Prostě old school RPG. Super věc je, že lokace od sebe rozeznáte, ale zároveň mají i nějaký jednolitý vizuál, čímž svět působí uvěřitelněji, než když narvete pouště, ledové země, bažiny, lesy, města, Benátky a všechno do jedné části světa (jRPG víme, že jo).
Soubojů mě osobně přišlo tak akorát a měli vyváženou obtížnost. Ty nejtěžší bezhlavě neuklikáte, ale zároveň nevykyšete na každém druhém souboji. Možná na můj vkus je škoda, že ve hře musíte dohrát všechno před koncem, čímž se až přespříliš přelevelujete na závěrečnou fázi a finální souboj nemá zdaleka tak silné zadostiučinění, jako třeba zabití Adra dragona. Úplná bomba je to, že co vybijete, to vybité zůstane. Soubojový systém patří za mě spíš k těm lehce náročnějším, ale jelikož obtížnost není (střední) těžká, tak není úplně potřeba mu 100% porozumět, nicméně možností, co v souboji dělat je dost. Na můj vkus byli možná až moc rychlé a já si musel neustále souboj pauzovat a pak to trochu ztrácelo dynamiku.
Sečteno, podtrženo, jedná se o výborné navázaní na klasická isometrická RPG s velmi podrobně propracovaným, fungujícím a zábavným lorem. Což je vždy skvěle připravena půda pro rozvíjení takového světa (a já se už teď těším na druhý díl).
Pro: lore, side questy, postavy, NPC, texty, hold RPG velikánům
Proti: malá interakce s parťáky. přehršel lootu, moc zbytečných věcí