Jako malá holka jsem měla tu čest, pařit doma Aladdina. Hrála jsem ho poměrně často, ale nikdy jsem ho nedohrála. U této hry přichází šílená frustrace, když se konečně dopracujete někam dál, v mém případě to byla jeskyně, a pak na něčem několikrát zemřete, vyplýtváte si veškeré nastřádané životy, je konec a musíte hrát úplně od znovu. Tak to mě vždy šíleně odradilo a zase jsem skončila. Jeden čas jsem si dokonce myslela, že jeskyně už je poslední kolo.

Dala jsem Aladdinovi šanci znova a tentokrát poučena z dětských let jsem si nastřádala životů co to šlo a kdykoliv jsem potkala prodejce hned jsem si nakoupila za nasbírané rubíny další. Celkem příjemně mě překvapilo, že jsem si ještě pamatovala, kde jsou ukryté životy.

Tentokrát jsem se v této krásně barevné plošinovce, která byla na tehdejší poměry opravdový skvost, dostala i za obávanou jeskyni a asi si dovedete představit jak jsem se z toho radovala. Radost mě ovšem přešla když jsem zjistila, že tím to opravdu nekončí a čeká mě teprve to pravé peklo. Peklo je celkem výstižný název pro level s lávou, tam jsem opravdu málem skončila.

Bylo zvláštní, že některá totálně brutální kola střídala kola, která se mi nezdála až tak těžká, jako let na koberci a uhýbání se kamenům nebo zabití papouška na dřevěném kole. Hra má určitě své kvality. Dneska už grafikou nikoho neohromí, ale nás co si jí pamatují z dětství určitě zahřeje na srdci. Herní obtížnost je dle mého názoru opravdu těžká. Uvítala bych možnost po umření začínat na rozehraném kole. Někde by se hodily častější checkpointy.

Co se hudby týče, tak ta se mi líbila jen v některých kolech. Někde jsem z ní byla vyloženě vystresovaná protože byla šíleně rychlá a vyloženě mě nutila taky rychle hrát. V posledních kolech se často létá na kouzelném koberci, který bohužel ale nemůžete ovládat. Pro mě to bylo strašné. Mám problém s hraním her s pohledem z první nebo třetí osoby a vadí mi, i když se moc hýbe pozadí. Takže když jsem se mihotala na létajícím koberci sem a tam, musela jsem si hru několikrát pauznout a jít si na chvíli lehnout. Po dohrání mi bylo opravdu špatně a vydýchávala jsem to velmi dlouho. Ale když už jsem se dostala tak daleko, musela jsem tyhle, naštěstí krátké, pasáže překonat. Díky tomu, že hra nešla uložit jsem ji zahrála za jeden večer.