Septerra Core je zvláštní případ. Hra, které dávám 90% a přesto jsem ji nikdy nikomu nedoporučil, protože jsem se bál, že mě dotyčný bude proklínat za každou přehozenou páku v jednom z mnoha generických bludišť. Je až neuvěřitelné, kolik navzájem si podobných lokací, backtrackingu, respawnujících se nepřátel musíte strpět. Ale stejně jako se kontinenty světa Septerry pomalu posouvaly k očekávané konjunkci umožňující slunečním paprskům proniknout až k jádru, i já jsem postupně objevoval kouzlo hry, až jsem si ji zamiloval.
Svět sedmi kontinentů vznášejících se nad sebou a obíhajících kolem žhavého biomechanického jádra evokuje filmy Hayao Miyazakiho. Každý kontinent je jiný (kromě toho, že všechny mají nejspíš společného dodavatele pák) a každý má svou vlastní atmosféru. Asi bych to přirovnal k planetám v KOTORu. Postupně navštívíte město Oasis, které žije z odpadků padajících z kontinentu obíhajícím nad ním, dále Větrné město s obřím hřbitovem, kontinent, který zmítá válka dvou národů, obří bazar, prales obývaný podivnými tvory, pirátský kontinent i císařské město. Příběh Vás provede všemi lokacemi a do některých se budete i vracet.
Příběh a postavy jsou nejsilnější stránkou Septerry. Jak jsem už naznačil v úvodu, podle proroctví se každých sto let kontinenty seřadí tak, že paprsek světla ze slunce doputuje až k jádru, které je vlastně oborvským počítačem. Právě v této vzácné chvíli konjunkce je možné pomocí (momentálně dobře ukrytých) klíčů odemknout tajemství jádra. Toto proroctví velmi zajímá generála Doskiase z řad Chosen (vládnoucí třída), ale protože ke konjunkci nemá dojít nijak brzy, rozhodne se jít štěstíčku trochu naproti a uchýlit se k násilnému posouvání kontinentů pomocí podivných zbraní hromadného ničení. Tím vyvolá občanskou válku mezi svým lidem, i chaos na ostatních kontinentech.
Do toho všeho se přimotá hlavní hrdinka Maya, která žije se svým dědečkem ve městě Oasis a dny tráví přehrabáváním odpadků. Když jednoho dne zahlédne na obzoru lodě Chosen, moc dobře ví, z toho nic dobrého nekouká. Začne se v tom trochu šťourat a než se naděje, je vržena do víru událostí a závisí na ni osud celého světa. Po cestě se k Vám přidá 8 zajímavých společníků, z nichž každý má unikátní schopnosti i motivaci - někteří hledají pomstu, někteří vykoupení, s některými se znáte od dětství.
I když příběh na první pohled (i vlivem grafického zpracování) působí velmi dětsky, překvapí Vás, kolik lidí v něm vlastně zemře, a že zdaleka ne vše dopadne přes veškerou snahu dobře. Například pointa, ke které dospěje love story Corgana a Layly, je jednou z nejpůsobivějších, které jsem ve hrách viděl. Postavy mění svě postoje a strany a nikdy nevíte, jestli ten na koho střílíte, není náhodou Váš budoucí společník.
Septerra Core je poctivé RPG, inventář máte pořád plný předmětů, které buď nacházíte nebo nakupujete/ prodáváte. Hra obsahuje i prvky adventury (kombinování předmětů). Tahové boje a systém kouzlení pomocí karet, které po světě nacházíte, mě docela bavily. Kombinací karet vyvoláte silnější kouzla a jejich animace jsou dost povedené. Když už ale procházíte některou lokací popáté a opakovaně čelíte těm samým respawnovaným nepřátelům, ocenili byste funci na jejich přeskočení - vlastně spíš na přeskočení celého boje (na to cheat je), někdy i celých lokací (na to cheat není :-)).
Chápu, že se asi každý nepřenese přes zmíněné nedostatky, taky mě štvaly. Pod jejich nánosem se ale skrývá poutavý příběh se sympatickými postavami a nezapomenutelnými momenty.
Svět sedmi kontinentů vznášejících se nad sebou a obíhajících kolem žhavého biomechanického jádra evokuje filmy Hayao Miyazakiho. Každý kontinent je jiný (kromě toho, že všechny mají nejspíš společného dodavatele pák) a každý má svou vlastní atmosféru. Asi bych to přirovnal k planetám v KOTORu. Postupně navštívíte město Oasis, které žije z odpadků padajících z kontinentu obíhajícím nad ním, dále Větrné město s obřím hřbitovem, kontinent, který zmítá válka dvou národů, obří bazar, prales obývaný podivnými tvory, pirátský kontinent i císařské město. Příběh Vás provede všemi lokacemi a do některých se budete i vracet.
Příběh a postavy jsou nejsilnější stránkou Septerry. Jak jsem už naznačil v úvodu, podle proroctví se každých sto let kontinenty seřadí tak, že paprsek světla ze slunce doputuje až k jádru, které je vlastně oborvským počítačem. Právě v této vzácné chvíli konjunkce je možné pomocí (momentálně dobře ukrytých) klíčů odemknout tajemství jádra. Toto proroctví velmi zajímá generála Doskiase z řad Chosen (vládnoucí třída), ale protože ke konjunkci nemá dojít nijak brzy, rozhodne se jít štěstíčku trochu naproti a uchýlit se k násilnému posouvání kontinentů pomocí podivných zbraní hromadného ničení. Tím vyvolá občanskou válku mezi svým lidem, i chaos na ostatních kontinentech.
Do toho všeho se přimotá hlavní hrdinka Maya, která žije se svým dědečkem ve městě Oasis a dny tráví přehrabáváním odpadků. Když jednoho dne zahlédne na obzoru lodě Chosen, moc dobře ví, z toho nic dobrého nekouká. Začne se v tom trochu šťourat a než se naděje, je vržena do víru událostí a závisí na ni osud celého světa. Po cestě se k Vám přidá 8 zajímavých společníků, z nichž každý má unikátní schopnosti i motivaci - někteří hledají pomstu, někteří vykoupení, s některými se znáte od dětství.
I když příběh na první pohled (i vlivem grafického zpracování) působí velmi dětsky, překvapí Vás, kolik lidí v něm vlastně zemře, a že zdaleka ne vše dopadne přes veškerou snahu dobře. Například pointa, ke které dospěje love story Corgana a Layly, je jednou z nejpůsobivějších, které jsem ve hrách viděl. Postavy mění svě postoje a strany a nikdy nevíte, jestli ten na koho střílíte, není náhodou Váš budoucí společník.
Septerra Core je poctivé RPG, inventář máte pořád plný předmětů, které buď nacházíte nebo nakupujete/ prodáváte. Hra obsahuje i prvky adventury (kombinování předmětů). Tahové boje a systém kouzlení pomocí karet, které po světě nacházíte, mě docela bavily. Kombinací karet vyvoláte silnější kouzla a jejich animace jsou dost povedené. Když už ale procházíte některou lokací popáté a opakovaně čelíte těm samým respawnovaným nepřátelům, ocenili byste funci na jejich přeskočení - vlastně spíš na přeskočení celého boje (na to cheat je), někdy i celých lokací (na to cheat není :-)).
Chápu, že se asi každý nepřenese přes zmíněné nedostatky, taky mě štvaly. Pod jejich nánosem se ale skrývá poutavý příběh se sympatickými postavami a nezapomenutelnými momenty.
