Originální Borderlands mě nadchlo dost na to, abych si zahrál dvojku ale ne tolik, abych od ní očekával hodně. Příběh je velice originální, stejně jako nepřátelé. Když zabiju Jacka a dokončím tak příběh, odemkne se mi nový mód nazývaný True Vault Hunter mód. Ovšem zmínka, že je to úplně to samé s jinými názvy nepřátel a malinko těžší obtížností mi trochu unikla. Já osobně zrovna tuhle hru nedokážu odehrát dvakrát. Prostě to nejde. Všechno je hezky kreslené ale občas se vyskytnou nedokreslené textury, například když otevírám bednu. Zkrátka Borderlands 2 mi připadá spíš jako takový prototyp hry než hra sama. Jedna ze světlých stránek je šílený Claptrap. Ten mě opravdu umí pobavit. Dávám 70% kvůli pěknému kreslenému zpracování, povedené grafice a originálnímu příběhu.

Na rovinu můžu říct, že BF4 proslulý svými předchůdci byl mým favoritem. Nicméně každá hra má svou stinnou stránku. Grafika, o které jsem se dozvěděl, že je nadupaná tak neuvěřitelným způsobem, že jí moje karta nezvládne. Ale proč to tím pádem utáhnu na ultra? To je jedna věc, ta druhá je příběh. Vím,že je to poněkud divné ale začnu koncem. Proč bych si sakra měl vybírat kdo z mýho týmu půjde na smrt?? Zkrátka najedenou se všechno podělá, rozsvítí se červený světýlko a jeden musí zemřít. Trochu divný ne? Celé se to odehrává na území Číny a místa, na kterých bojujete, jsou jedním slovem impozantní. Co mě zarazilo byl rusák, kterej se čistě náhodou ocitl ve stejné cele jako já a rozmlátil stěnu aniž by to komukoliv bylo divné (jak už zmínil sten). Další zvláštní případ je Pac, kterej má zástavu srdce na letišti či co a najednou se z ničeho nic objeví na Valkýrii. Ale stejně je to neuvěřitelnej zážitek ze hry. Dávám 75 % vzhledem ke zpracování, AI nepřátel, velkému množství zbraní a prostředí.