Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
 

Komentář

Přejít na komentáře

NecroVisioN

  • PC 90
Jak nemám rád hry ve stylu Painkillera, tak mě popravdě ani Necrovision napoprvé moc nechytil. Ovšem pak jsem dostal chuť na nějakou tu nezávaznou odreagovačku, takže napodruhé už mě tato hra pohltila, a to dokonce rovnou takovým způsobem, že ještě doteď jsem z ní naprosto uchvácen. Jak už jsem zmínil i u jiných titulů, hry z východu mají zkrátka své jedinečné kouzlo a Necrovision je toho přímým důkazem. Panové z Farm 51, klobouk dolů. Takhle poctivě navrženou střílečku plnou akce, střelby a výbuchů, která se přitom nezvrhává v úplné řeže s tisíci nepřáteli, jsem tu už dlouho neviděl…

Nekonečné boje jako v Serious Samovi se tu naštěstí, vyjma extrémně těžkého závěru, opravdu nekonají v tak velkém měřítku. Popravdě se tu střetáváte s nepřáteli spíše tak po desítkách. Hra vám nepřátele většinou servíruje pěkně postupně a v rozumném množství, přičemž není ani problém si po souboji bezproblémů vydechnout. Namísto ztřeštěné řežby se tedy Necrovision blíží svým konceptem více ke klasickým Doomovkám, což je skvělá zpráva zejména pro milovníky oldschool stříleček. Jak z toho totiž plyne, tento titul je v jádru dobrá a propracovaná hra ze staré školy, což z ní dnes dělá malý klenot na poli FPS her. Protože takovýchto poctivých stříleček dnes vzniká sakra málo!

Příběh téhle hry, i když není bůhví jak originální, tak je minimálně zajímavý dost na to, aby dokázal každého hráče vtáhnout do děje. Německá armáda se ve snaze zvrátit průběh války pokouší ve starobylých ruinách kdysi zaniklé civilizace najít cokoliv, co by jim válku pomohlo vyhrát. Jenže zahrávat si se samotným peklem se nevyplácí. A tak se jako nedobrovolný hrdina, neustále trousící nějaké ty drsňácké hlášky, ocitáte v podivné válce, o které byste ani ve snu nesnili. Vlastně v tomto směru se hra trošku podobá hře Return to Castle Wolfenstein od Id Software, avšak v případě Necrovision jde hutná atmosféra ještě mnohem dál.

Vaše kroky za vítězstvím vás provedou nejrůznějšími lokacemi a zavedou vás až k počátkům samotného lidstva. Postupné odkrývání děje je zde v podobě nalézání dopisů občas proloženého nějakým tím rozhovorem, což mi přijde jako dobrý a pro tuto hru plně dostatečný způsob vyprávění. Žádné složité animace - pár statických obrazů a ohořelých dokumentů v tomto případě bohatě stačí, aby ještě víc podpořily temnou atmosféru celé hry. Velice se mi pak líbilo skvěle nadabované předčítání jednotlivých dokumentů, které zkrátka nemělo chybu a dobře se poslouchalo.

Množství druhů nepřátel, s nimiž na své cestě poměříte síly, je zde celkem rozmanité, a i když jejich inteligence zrovna neohromí, ve hře, jako je tato, to vůbec nevadí. Setkáte se jak s obyčejnými vojáky bojujícími o přežití v zákopech, tak se spoustou různých nemrtvých monster a jiných prapodivných bytostí či démonů, a to včetně draků. Zvláštní skupinu tu pak tvoří i celkem pestří a nápadití bossové, kterých je v této hře až nebývale dost. Souboje s nimi jsou nicméně svižné a nikterak obtížné, takže z toho slabší hráči nemusí mít až tak velkou hrůzu, jakou by z toho na první pohled někdo mohl mít.

Zbraňový arzenál je zde taktéž docela pestrý a ani v tomto směru s fantazií autoři určitě nešetřili. Zahrnuje nejen šavle či polní lopatku, ale i několik reálných druhů pistolí, brokovnici, pár pušek, kulometů či granátů – zkrátka běžnou výbavu správného vojáka. Mnohé ze zbraní lze navíc použít i v duálním módu, čímž získáte dvounásobnou palebnou sílu. Později se vám ale do rukou také dostane speciální magická rukavice s několika různými módy střelby či upírský samopal, brokovnice, plamenomet a raketomet. Nechybí tu dokonce ani pasáže v obrněném mechovi, boje s plynovou maskou v zaplynovaných zákopech či dokonce letecké souboje na hřbetu draka. U všech zbraní jsem každopádně měl příjemný pocit ze střelby a likvidace nepřátel tak byla zábavnější, než bych čekal.

Hra má všeho všudy pouhých dvanáct levelů, nepočítám-li samostatné výzvy, což by se na první pohled někomu mohlo zdát zatraceně málo. Nutno však poznamenat, že jednotlivé levely jsou tu díky usilovné a nápadité práci designérů neskutečně rozlehlé, a tak není výjimkou, když je k jejich dohrání často zapotřebí i více jak jedné hodiny. Což se dnes už moc nevidí. Ve výsledku to pak dává celkem slušnou herní dobu, za kterou se vůbec není třeba stydět. Naopak některé současné hry by si popravdě z Necrovision klidně mohli vzít zářný příklad toho, jak by správná hra měla vypadat…

Velkým kladem této hry je jednoznačně vizuální zpracování. Převážně potemnělé až hororové prostředí je zde opravdu úchvatné, ať už se nacházíte v zákopech na bojišti, v laboratořích či v tajemném podzemí. Obzvláště pak část odehrávající se ve starobylém podzemním chrámu mě neskutečně nadchla. Monumentální architektura skloubená spolu se starodávnými technologiemi jakési ztracené a v zemi pohřbené civilizace tu byly tak odlišné od všeho ostatního, až se mi tajil dech. Chvílemi mi to připomínalo Quake, chvíli zase kulisy z filmu Kronika temna. Ostatně střetnete se tu i s Nekromandry – nevím, zda je to jen shoda jmen či úmysl. Celkově vzato vizuální zpracování téhle na první pohled obyčejné řežby musím pochválit, protože velkolepost některých scén byla prostě úžasná. Nápaditost autorům rozhodně nechyběla, díky čemuž je prostředí různorodé a stále se je na co dívat.

Zvláštní doménou hry jsou pak mezi jednotlivými lokacemi postupně zpřístupňované výzvy. Jejich plnění není nutností, avšak pokud je dokončíte, získáte pro sebe trvale nějaké to vylepšení, což vám v pozdějších fázích hry může do jisté míry usnadnit přežití. Výzvy se většinou sestávají z úkolů, v nichž je potřeba v časovém limitu pobít tou či onou zbraní tolik a tolik nepřátel. I zkušenějšímu hráči mohou pěkně zatopit a získání některých vylepšení vskutku není nic jednoduchého. Je to nicméně příjemné zpestření a příležitost, jak se vyblbnout ve stylu Serious Sama.

Po zvukové stránce si taktéž není na co stěžovat. Hra zní velmi pěkně a až na pár výjimek je to perfektní. Temné atmosféře navíc dost napomáhá atmosférická hudba. Ta není nikterak výrazná a neruší, přitom však velmi dobře podkresluje jednotlivé situace a vyvolává ono očekávané napětí. Stejně jako ohledně vizuálního zpracování si i v tomto směru hra rozhodně zaslouží pochválit. Jsou to už sice jen detaily, ale právě detaily dělají z obyčejné hry hru výbornou, což je i tento případ.

Necrovision je hra vskutku zajímavá, o které se ale nikdy moc nepsalo, a tak nějak zapadla, jak už se to ostatně u her z východu bohužel často stává. Je to však škoda. Pro mne to bylo příjemné překvapení s velmi poutavou hratelností, parádním grafickým zpracováním a neuvěřitelně hutnou atmosférou, která se dnes už jen tak nevidí. Hra se navíc odehrává za první světové války! Konečně někoho napadlo vymanit se s dnešního klišé válečných parodií a děj zasadil do války, která dodnes skoro vůbec ve hrách zpracována nebyla. A i když je příběh v této hře zcela smyšlený a pro hororovou atmosféru spojený s temnotou a nemrtvými, období začátku 20. století je rozhodně jedno velké plus.

Zkrátka a dobře, autoři se mi tentokrát trefili přesně do vkusu, a proto nemohu jinak, než ohodnotit toto výjimečné dílko 90 procenty. Dal bych možná i trošku víc, nebýt jedné menší negativní vlastnosti, a to neustálého zasekávání o některé předměty na zemi či o mrtvoly, které sice není tak strašné, ale chvílemi to kazí jinak skvělý dojem ze hry. I tak to ale nic nemění na tom, že se tato hra nyní zařazuje mezi mé srdcovky. A už teď se těším, až si vyzkouším pokračování. Vřele doporučuji všem!

Pro: První světová, skvělá atmosféra, jedninečný design prostředí, zbraně a hudba, vše zasazené do celkem poutavého příběhu

Proti: Moc toho není, snad jen ono někdy až nepříjemné zasekávání se o některé překážky či mrtvoly

+19