Brothers: A Tale of Two Sons je krásná hra. Melancholická. Rovněž je to důkaz toho, že není třeba se vždy vytasit s nějakým nadmíru originálním příběhem. Záleží na tom, jak chcete svůj příběh vyprávět. Například skrze emoce, jako tvůrci této hry. A nepotřebovali k tomu ani jeden řádek textu, což je dobře. Čím méně je toho totiž řečeno, tím více do toho hráč promítne sám ze sebe.

Prostředí je zpracováno nádherně, a je opravdu radost jím procházet a objevovat tamní svět (je libo třeba hrad obrů?). Délka kolem tří hodin hře navíc prospívá, jelikož se nestane, že by se lokace začali opakovat. Hudební složka není nikterak výrazná, ale celkovou náladu dokresluje perfektně.

Hrál jsem sám a na klávesnici. Věřím, že gamepad je pro tuhle hru mnohem vhodnější, ale i tak se dalo na klávesnici zvyknout, ačkoliv to někdy bylo trochu krkolomné. Otázkou spíše je, zda si tento kousek užít sám nebo ho zahrát s někým v kooperaci. A jak to tak bývá, odpověď není jednoznačná. Hra je velmi dobře udělaná pro souhru dvou postav, a tudíž průchod s živým spoluhráčem může být zábava. Problém ale je, že tato hra není o zábavě (alespoň já to tak vnímám), ale o emocích, pocitech a takových těch podobných věcech, díky kterým se něčím necháte plně pohltit. A tohle si nedokážu představit se spoluhráčem, který není na stejné vlně jako já.

Hru tady veskrze jen chválím ale i tak nedávám absolutní hodnocení? Něco málo tomu chybělo, možná i jen trochu jiné rozpoložení. I tak se ale jedná o znamenitý kousek.