Herní výzva 2017 - 10. "Zapomenutý kousek"
Opravdu jsem nerada, že mi ve své době unikla taková hromada herních skvostů, obzvlášť těch hororových. Na druhou stranu jsem pak ráda za ty chvíle, kdy se jim můžu věnovat a aspoň pár z nich dohnat. A když se v Herní výzvě objevila kategorie "Zapomenutý kousek", volba byla jasná. Dead Space mi leží v knihovně pěknou dobu. Nikdy jsem ji nezapla, viděla tak 20 minut z gameplayů, ale nikdy na to nebyl ten správný čas. Na pokračování jsem ještě nešáhla, ale první krůček je za mnou. Dead Space dohrán a musím říct, že to audio mi příjde i dnes špičkové!
Izaca jsem během své výpravy nazývala v pravidelných intervalech blbečkem, jako by snad mohl za mou neohrabanost a moji schopnost netrefit ani vrata od stodoly, která je bezkonkurenční. Atmosféra pěkně pracovala a hrála na nervy. Soubojový systém, který přinesl mé oblíbené řezání končetin a výbuchy nepřátel z radosti, že mě zase vidí, byly taky fajn, a to příliš akční složku her v oblibě nemám. Jediné co mě zamrzelo bylo ovládání, kde jsem musela kvůli kameře přistoupit nakonec ke gamepadu, což k mému míření taky moc nepřidalo. Na myši jsem to měla nehratelné, ať jsem dělala, co jsem mohla, a když už jsem si trochu začala zvykat, zaklepala na dveře kinetóza.
Tenhle starší systém ukládání se mi líbí, ale zdržuje. Zdržuje, když hrajete jako já, jste nervózní, paranoidní a nevíte co vás čeká, a proto chodíte savovat každou možnou chviličku. Možná i proto mám nahraných nějakých 16 hodin. Vesmírná loď je zajímavá, lokace různorodé a stejně tak i nepřátelé, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, proč jsem nepotkala ještě takovou a makovou variantu. Nevadí, nakonec jejich počet i různorodost na rozhození hráče stačila. A těším se, až zase budu mít chuť se nechat takhle rozhodit znovu. Třeba u druhého dílu, u toho třetího budu skeptičtější.
Opravdu jsem nerada, že mi ve své době unikla taková hromada herních skvostů, obzvlášť těch hororových. Na druhou stranu jsem pak ráda za ty chvíle, kdy se jim můžu věnovat a aspoň pár z nich dohnat. A když se v Herní výzvě objevila kategorie "Zapomenutý kousek", volba byla jasná. Dead Space mi leží v knihovně pěknou dobu. Nikdy jsem ji nezapla, viděla tak 20 minut z gameplayů, ale nikdy na to nebyl ten správný čas. Na pokračování jsem ještě nešáhla, ale první krůček je za mnou. Dead Space dohrán a musím říct, že to audio mi příjde i dnes špičkové!
Izaca jsem během své výpravy nazývala v pravidelných intervalech blbečkem, jako by snad mohl za mou neohrabanost a moji schopnost netrefit ani vrata od stodoly, která je bezkonkurenční. Atmosféra pěkně pracovala a hrála na nervy. Soubojový systém, který přinesl mé oblíbené řezání končetin a výbuchy nepřátel z radosti, že mě zase vidí, byly taky fajn, a to příliš akční složku her v oblibě nemám. Jediné co mě zamrzelo bylo ovládání, kde jsem musela kvůli kameře přistoupit nakonec ke gamepadu, což k mému míření taky moc nepřidalo. Na myši jsem to měla nehratelné, ať jsem dělala, co jsem mohla, a když už jsem si trochu začala zvykat, zaklepala na dveře kinetóza.
Tenhle starší systém ukládání se mi líbí, ale zdržuje. Zdržuje, když hrajete jako já, jste nervózní, paranoidní a nevíte co vás čeká, a proto chodíte savovat každou možnou chviličku. Možná i proto mám nahraných nějakých 16 hodin. Vesmírná loď je zajímavá, lokace různorodé a stejně tak i nepřátelé, i když byly chvíle, kdy jsem si říkala, proč jsem nepotkala ještě takovou a makovou variantu. Nevadí, nakonec jejich počet i různorodost na rozhození hráče stačila. A těším se, až zase budu mít chuť se nechat takhle rozhodit znovu. Třeba u druhého dílu, u toho třetího budu skeptičtější.
Pro: Atmosféra, audio, grafika, level design, nepřátele, obtížnost, příběh, soubojový systém
Proti: Ovládání