Mám rád, když někdo vezme staré známé příběhy a poskládá je trochu jinak a tak, když na mě ze Steamu vybafla Karkulka s tvrdáckým výrazem a dřevorubeckou sekyrou v ruce, nemohl jsem nezkusit.

Bohužel umělecká stylizace je to jediné, co jsem si opravdu užil. Vizuální zpracování je super, veršované dialogy nádherně navozovaly atmosféru, ale samotná hratelnost je taková obyčejná a celé je to velmi krátké. A hra také není úplně vypilovaná. Studio během vývoje zkrachovalo a je to vidět.

Největším kamenem úrazu, je že na rozdíl od jiných plošinovek se lze pohybovat i v třetím rozměru (tj. od kamery a ke kameře). To samo o sobě není špatný nápad, problém je v tom, že vzhledem ke kameře je v tomto směru velmi obtížné odhadovat vzdálenosti. Netřeba říkat, že ne všechny plošinky na sebe navazují ve stejné rovině. Další nepříjemností byly neviditelné zdi. Bedny, plůtky a jiné dekorace vprostřed místnosti (a nepřátelé) prostě nejde přeskočit, a to i když je Karkulka schopná vyskočit 2-3x výš než je třeba. Boj je své podstatě celkem příjemný, často však nejde poznat, jestli rána nepřítele zasáhla či ne. Nejlépe je to vidět na prvním odemčeném speciálním útoku, kdy zásah může odhodit několik o malém okruhu stojících nepřátel do vzduchu. Někdy je to odhodí všechny, někdy jen některé a někdy nikoho a to i přesto, že stojí přesně v místě zásahu.
Z designerského hlediska bych ještě zmínil rozmístění checkopointů, Z nějakého důvodu nejsou umístěny před nejtěžšími úseky, ale spíš před poslední překážkou/nepřítelem před nejtěžším úsekem. V kombinaci s tím, že všechny překážky (kromě řadových nepřátel) jsou ve stylu dotek=smrt, je to poněkud nepříjemné. Nemluvě o tom, že někdy se lze překážky dotknout (ale nepřistát na ní) a přežít, jindy člověk zemře i když ji mine o půl metru.

Doporučit, či nedoporučit? Já jsem koupil ve slevě za 3€ a hru jsem si užil, už jenom kvůli překopání pohádky o červený Karkulce. Za plnou cenu bych ale nedoporučil. Vše výše zmíněné je spíše otravné, návrat k poslednímu checkpointu a podruhé už vím jak na to. Ale celé to lze dohrát za 2 hodiny. Napoprvé. Napodruhé, když člověk ví co a jak, skoro za polovic. Původně to měla být pouze první epizoda, bohužel je to zatím i poslední. Škoda, těšil bych se.

Co mě na Ghostu napoprvé zaujalo byl fakt, že i jen jedna kulka dokáže na obrazovce vykouzlit nápis "game over". Zábava však začala ve chvíli, když jsem zjistil, že ustřelení malíčku skolí i toho největšího tvrďáka, zatímco každá pravá ruská hruď vydrží hned několik zásahů. Naštěstí se to ukázalo spíš jako extrémní situace.
Inventář také bohužel nešel ve stopách svého tak trochu předchůdce Rainbow Six a nabízí místo jen pro dva předměty na každého vojáka. Jeden slot pro (pevně danou) zbraň a druhý volitelný podle specializace (pistole nebo dalekohled, granáty pro všechny, bomba či raketomet pro experta na demolice...). Stejně tak systém zadávání rozkazů, kterých je jen pět (jdi sem, stůj, střílej hodně, málo, normálně) a jdou zadávat pouze přez mapu (i když s waypointama), což bývá zejména při nečekaných komplikacích poněkud nepraktické.

Tím bych měl výčet problémů asi komletní. Musím říct, že vojáci se o sebe většinou dokáží celkem slušně postarat, a tedy nekazí skóre zbytečnými úmrtími. Grafika na svou dobu dobrá, RPG prvky neurazí, úkoly a mapy jsou dostatečně zajimavé a v multiplayeru není problém se sem tam na pár hodin ztratit.
A příběh? Ten je pro Clansyho typický.

Robin Hood je pro mě rozporuplná hra. Sice je postavena na principu Commandos, ale na rozdíl od svých předchůdců zde prakticky vše lze řešit hrubou silou a speciální schopnosti hrdinů, plížení a odstraňování jednoho stážného po druhém je spíše dobrovolné.
Hru navíc vysloveně kazí neustálé opakování map. Je pravda, že hrady (těch pět) navštívíme jednou ve dne, jednou v noci, za mlhy anebo při slavnostech a většina hlídek je odlišně rozmístěna, ale to když po páté čistím tu samou uličku, tu samou místnost anebo po dvacáté přepadávám toho samého výběrčího na té samé křižovatce je trochu ubíjející.

Na druhou stranu mě Robin bavil a podařilo se mi ho dohrál hned několikrát. Může za to jak ten správný parodický nádech tak nádherná detailní a nestárnoucí grafika. V neposlední řadě také detaily jako úkrýt, kde lze mezi misemy cvičit své svěřence v boji či je nechat vyrábět šípy a další vybavení, závislost množství přívrženců na výsledcích misí nebo žebráky, kteří za malý peníz pustí sem tam nějakou informaci.