Co mě na Ghostu napoprvé zaujalo byl fakt, že i jen jedna kulka dokáže na obrazovce vykouzlit nápis "game over". Zábava však začala ve chvíli, když jsem zjistil, že ustřelení malíčku skolí i toho největšího tvrďáka, zatímco každá pravá ruská hruď vydrží hned několik zásahů. Naštěstí se to ukázalo spíš jako extrémní situace.
Inventář také bohužel nešel ve stopách svého tak trochu předchůdce Rainbow Six a nabízí místo jen pro dva předměty na každého vojáka. Jeden slot pro (pevně danou) zbraň a druhý volitelný podle specializace (pistole nebo dalekohled, granáty pro všechny, bomba či raketomet pro experta na demolice...). Stejně tak systém zadávání rozkazů, kterých je jen pět (jdi sem, stůj, střílej hodně, málo, normálně) a jdou zadávat pouze přez mapu (i když s waypointama), což bývá zejména při nečekaných komplikacích poněkud nepraktické.

Tím bych měl výčet problémů asi komletní. Musím říct, že vojáci se o sebe většinou dokáží celkem slušně postarat, a tedy nekazí skóre zbytečnými úmrtími. Grafika na svou dobu dobrá, RPG prvky neurazí, úkoly a mapy jsou dostatečně zajimavé a v multiplayeru není problém se sem tam na pár hodin ztratit.
A příběh? Ten je pro Clansyho typický.