České hry si vždycky rád zahraju. A to za jakýchkoliv okolností a podmínek. Když jsem tedy viděl Panelák v akci na Steamu, neváhal jsem s tím, že jakmile nadejde moment, rád jej vyzkouším.

No a moment nadešel. Jednou v týdnu jsem hlídal, nakrmil a uspal miminko, otevřel pivo a když jsem při zapnutí hry četl, že hru si více užijete s headsetem, zhodnotil jsem, že já si ji víc užiju po čtvrtým pivu a za tmy, což jsem také zpraktikoval. Párkrát jsem se totiž během hraní takřka posral. A to, řekl bych, je vlastně vlastnost, která je pozitivní, pokud počítáte s tím, že hrajete horor. Jen je třeba se na ní důkladně připravit.

Já s tím teda počítal a vlastně hned úvodní momenty mi daly za pravdu. Tady se s namluvenými dialogy šetřilo. Vy, coby hráč, se náhle zjevíte u nějakého paneláku uprostřed lesa a mlhy s tím, že z nejvyššího patra na Vás křičí nějaký člověk a volá o pomoc. V tu chvíli se rozeběhnete k paneláku a první úkol, který na Vás čeká je dostat se dovnitř. Jenže dveře jsou zamčené a otvírání je na klasický elektronický zámek.

Nečekejte nějakou výraznou hrací délku. Za jeden večer jsem hru dohrál. Ale to i za pomocí návodu, do kterého jsem párkrát pro klid duše nahlédl. Ono, ještě že doma máme plíny, protože bez nich bych si asi párkrát docela bez skrupulí nadělal do trenek. Atmosféra hry je jednoduchá, ale výborná. Funguje. Hra je celkově poměrně intuitivní a na malém prostoru jednoho paneláku a pár bytů, které navštívíte, docela dělá divy. Jako, nečekal bych to, ale byly momenty, kdy jsem se fakt vopotil až jsem musel rozsvítit světlo v obýváku a otevřít okno, abych se nadejchal čerstvého vzduchu.

Za mě dobrý. Na práci jednoho člověka solidní záležitost. Jednohubka, která splní očekávání všech, a navíc si u ní hezky zavzpomínáte na léta dnes už docela i minulá. Ne třeba čekat něco víc. Víc ve hře není, ale to málo vytvoří docela intenzivní zážitek, na který si, věřím, sem tam docela rádi vzpomenete.