Zkombinovat Deckbuilding s roguelike prvky zní na první pohled jako ideální plán, jak díky frustraci zvýšit prodej různých herních periferii. Autoři se však navíc ještě rozhodli zabrnkat na hráčovy nervy všudypřítomným humorem.

A to neměli dělat!

Z šíleného očistci podobného místa plného stále se opakujících karet se GoD proměnil v oázu nekorektního vtipu a Vaše, u jiných her zatajovaná, radost z úmrtí toho až nechutně pozitivního „Mirka Dušína/Geralda/Pseudovědce s páčidlem" zde může vypuknout naplno. A ještě si můžete mnout ruce, jak vám náhrobní kameny jednotlivých hrdinů stylově dláždí cestu přímo na vrchol. Když vám pak do uší zní bardovy posměšky na adresu teď už bývalé mladé naděje vašeho týmu, víte, že díky vám poklesla celosvětová hladina bláhových iluzí a goblini, pavouci, impové a ostatní ubožáci zavřeni ve sklepeních a jeskyních mají zase jednou něco teplého do žaludku.

A přesně tahle okolní omáčka, která má být jen výplní mezi jednotlivými dungeony je stěžejní a drží u hry víc než samotné procházení jednotlivých labyrintů, které se brzy může stát stereotypním. Naštěstí ne až tak brzy, protože se v každé sekci setkáte s několika poměrně originálními bossy, kteří vás donutí se občas i zamyslet a plánovat. Přesto mi poslední třetina hry přišla poněkud slabší a zachraňoval ji až právě tolikrát zmiňovaný humor. A to je trochu škoda, protože jinak je GoD vymazlená hra. Skvělý výtvarný styl, poklidná hudba a dotažené mechaniky si mě opravdu získaly.