Po nějakých 80 hodinách nastal čas konečně se vyjádřit k Neverness to Everness – neboli k anime GTA, které někdo znásilnil Personou, Where Winds Meet, Final Fantasy a bůhví čím ještě. Genshin Impact před lety odstartoval novou éru čínských gacha RPG a od té doby se Číňani očividně rozhodli zjistit, kolik obsahu jsou schopní nacpat do hry, než jim začne hořet serverovna. Už u Where Winds Meet jsem si říkal, jak se vývojářům může něco takového ekonomicky vyplatit, a u NTE si pokládám úplně stejnou otázku. Obrovský svět, hromada questů, aktivit a systémů, desítky až stovky hodin obsahu – a celé to můžete hrát, aniž byste do hry poslali jedinou korunu. Samozřejmě monetizace tu je a hra by byla velmi ráda, kdybyste jí předali číslo kreditky, ale na rozdíl od klasických free-to-play ždímaček to zde není potřeba.
Příběh mě ze začátku úplně nechytl. Má poměrně pomalý nástup, místy je až nudný a dlouhou dobu se tam vlastně děje úplný nic. Nejjednodušeji bych ho asi přirovnal k Supernatural. Máte svoji bandu a společně vyšetřujete záhady, zmizení, anomálie a další prapodivnej bordel. Postupně se ale příběh začne dostávat pod kůži a s příchodem Zankou už dokáže nabídnout pořádně hutnou atmosféru. V tu chvíli jsem ho začal vyloženě hltat a těšit se, kam se to celé posune. Umí být vtipný, umí být překvapivě dojemný a hlavně má jednu věc, kterou podle mě NTE dělá kurva dobře – postavy. Jejich dialogy, osobnosti a vzájemné vztahy dokážou člověka jednu chvíli pobavit nějakou naprostou ujeťárnou (vydra, co má místo hlavy televizi) a o pár minut později nečekaně zabrnkat na mnohem hlubší notu. A nejsou to jen hlavní questy. Ve hře je hromada vedlejších příběhů, ve kterých řešíte nejrůznější problémy a strasti obyvatel Hethereau, takže město nepůsobí jen jako obrovská hezká kulisa, ale jako místo, kde lidi skutečně žijí a permanentně se jim něco sere. Kromě toho jsou po městě hlášeny případy výrazně silnějších anomálií, které bych rozdělil do dvou kategorií. Buď vás čeká epický, luxusně stylizovaný bossfight, při kterém hra zase na chvíli předvádí, kolik peněz do ní Číňani narvali, nebo dostanete anomálii s vlastním příběhem, která sází především na atmosféru – a některé dokážou být až překvapivě děsivé. Speciálně musím zmínit jednu, ve které uvíznete v časové smyčce a celé to začne až podezřele připomínat Kojimovo P.T. V tu chvíli jsem si definitivně přestal být jistý, jakou hru to vlastně hraju.
A co se týče mechanik, tady už začíná NTE trochu připomínat švédský stůl, kde někdo vzal úplně všechno, co měl v kuchyni, a řekl si „jebat, hoďme to tam“. Základ tvoří real-time hack & slash souboje, kdy ze začátku bojujete pouze s jednou postavou, ale později si můžete sestavit partu až ze čtyř charakterů. Každá postava má vlastní styl boje, zbraně a schopnosti a ty se dají mezi sebou různě řetězit, takže souboje dokážou být fakt pěkně svižné a efektní. Horší je to ze začátku s upgrady a customizací postav. Těch systémů je tolik, že jsem první hodiny jen čuměl do menu a přemýšlel, jestli upgraduju postavu nebo právě odemykám jaderný reaktor. Časem se v tom ale člověk zorientuje a zjistí, že to celé vlastně dává smysl. Jedinou věcí, která může někoho odradit, je odemykání nových postav přes “gambu”. Naštěstí to není klasické „zaplať 2000 Kč, jinak budeš mít hovno“, protože i na S-tier postavy se dá dostat bez utracení jediného halíře, pokud člověk ví, jak na to a má i trochu štěstíčka.
Základním zdrojem obživy jsou v NTE Fony a bez Fonů si v Hethereau člověk prakticky ani neuprdne. Naštěstí existuje asi miliarda způsobů, jak je vydělávat, a přesně tady hra začíná předvádět svoji oblíbenou disciplínu – kradení mechanik ze všeho, co kdy někdo vydal, a jejich překvapivě funkční slepení dohromady. Můžete závodit v autech, hrát volejbal, hrát v kapele, budovat vlastní řetězec kaváren, „vykrádat banku“, dělat taxikáře nebo si třeba střihnout kariéru u místního PPL a rozvážet zásilky. A to je jen část aktivit, na které během hraní narazíte. Za vydělané Fony si potom můžete kupovat nemovitosti a následně je vybavovat, pořizovat nová vozidla a vylepšovat je nebo nakupovat nejrůznější bordel potřebný k upgradu postav. Tady ale přichází první výraznější připomínka toho, že ano, pořád hrajete free-to-play gacha hru, ale soudruzi v Číně potřebují taky něco žrát. Většina těchto aktivit spotřebovává City Staminu, která se automaticky obnovuje vždy v pondělí. Další energii lze doplnit energiťáky nebo pomocí speciální měny, takže pokud jste netrpěliví, můžete samozřejmě provést legendární kombo VISA + CVV, případně si tuto měnu postupně vydělávat v eventech a dalších částech hry. Osobně ale doporučuju si měnu šetřit na gambu nových postav, protože ty jsou podle mě mnohem důležitější než možnost odehrát o pár aktivit navíc. A aby náhodou na mapě zůstalo deset metrů čtverečních bez nějaké ikonky, je Hethereau samozřejmě nacpané také collectibly, různými hádankami a dalšími kravinami. Ty se ale na rozdíl od klasického ubisoftího vysávání mapy skutečně vyplatí řešit, protože za ně dostáváte další odměny.
Po audiovizuální stránce je NTE taky zatraceně povedené. Anime grafika vypadá nádherně, efekty jsou parádní a animace jsou smooth jak dětskej olejíček. Technická stránka mě překvapila snad ještě víc – optimalizace je na velmi dobré úrovni a osobně hraju v nativním 4K na High bez nějakých výraznějších lagů nebo propadů. Hethereau je navíc nádherně zpracované město, které svoji inspiraci Tokyem rozhodně nijak neskrývá, a hlavně působí živě. Prakticky pořád se kolem vás něco děje, někam můžete vlézt, něco seberete, objevíte aktivitu nebo vás zase nějaká chujovina odvede od toho, co jste původně chtěli dělat. Klasické vývojářské pravidlo, že by hráč měl zhruba každých 30 sekund narazit na něco, co zaujme jeho ADHD mozek, tady funguje dokonale. Hraju s japonským dabingem a ten je naprostý top, což vlastně nikoho nepřekvapí, protože Japonci a dabing jsou úplně jiný vesmír. Předrenderované cutscény jsou vyloženě pastva pro oči a prakticky pokaždé, když nějaká začne, víte, že se bude dít nějaká epická podívaná. Stejně povedená je hudba. Jednotlivé oblasti mají vlastní soundtracky a hra dokáže podle situace přepínat od pohodového městského chillování přes melancholii až po hudební náser během soubojů.
A na závěr dvě naprosto zásadní poznámky. Zaprvé, hra chce očividně velkou část peněz vydělávat prodejem kostýmů, což je poměrně odvážný obchodní model vzhledem k tomu, že většina placených kostýmů podle mě vypadá hůř než ty defaultní. A zadruhé, jen tady asi vývojářům přeplo natolik, že do své hry vytvořili další regulérní hru. Mód 999 Nights je součástí hlavního questu, jeho průchod zabere klidně 10–15 hodin a víc k němu kvůli spoilerům říkat nebudu. Snad jen to, že já už v něm nechal asi 25 hodin. Takže jsem si stáhl NTE, abych mohl hrát NTE, a místo toho hraju hru uvnitř NTE.
Příběh mě ze začátku úplně nechytl. Má poměrně pomalý nástup, místy je až nudný a dlouhou dobu se tam vlastně děje úplný nic. Nejjednodušeji bych ho asi přirovnal k Supernatural. Máte svoji bandu a společně vyšetřujete záhady, zmizení, anomálie a další prapodivnej bordel. Postupně se ale příběh začne dostávat pod kůži a s příchodem Zankou už dokáže nabídnout pořádně hutnou atmosféru. V tu chvíli jsem ho začal vyloženě hltat a těšit se, kam se to celé posune. Umí být vtipný, umí být překvapivě dojemný a hlavně má jednu věc, kterou podle mě NTE dělá kurva dobře – postavy. Jejich dialogy, osobnosti a vzájemné vztahy dokážou člověka jednu chvíli pobavit nějakou naprostou ujeťárnou (vydra, co má místo hlavy televizi) a o pár minut později nečekaně zabrnkat na mnohem hlubší notu. A nejsou to jen hlavní questy. Ve hře je hromada vedlejších příběhů, ve kterých řešíte nejrůznější problémy a strasti obyvatel Hethereau, takže město nepůsobí jen jako obrovská hezká kulisa, ale jako místo, kde lidi skutečně žijí a permanentně se jim něco sere. Kromě toho jsou po městě hlášeny případy výrazně silnějších anomálií, které bych rozdělil do dvou kategorií. Buď vás čeká epický, luxusně stylizovaný bossfight, při kterém hra zase na chvíli předvádí, kolik peněz do ní Číňani narvali, nebo dostanete anomálii s vlastním příběhem, která sází především na atmosféru – a některé dokážou být až překvapivě děsivé. Speciálně musím zmínit jednu, ve které uvíznete v časové smyčce a celé to začne až podezřele připomínat Kojimovo P.T. V tu chvíli jsem si definitivně přestal být jistý, jakou hru to vlastně hraju.
A co se týče mechanik, tady už začíná NTE trochu připomínat švédský stůl, kde někdo vzal úplně všechno, co měl v kuchyni, a řekl si „jebat, hoďme to tam“. Základ tvoří real-time hack & slash souboje, kdy ze začátku bojujete pouze s jednou postavou, ale později si můžete sestavit partu až ze čtyř charakterů. Každá postava má vlastní styl boje, zbraně a schopnosti a ty se dají mezi sebou různě řetězit, takže souboje dokážou být fakt pěkně svižné a efektní. Horší je to ze začátku s upgrady a customizací postav. Těch systémů je tolik, že jsem první hodiny jen čuměl do menu a přemýšlel, jestli upgraduju postavu nebo právě odemykám jaderný reaktor. Časem se v tom ale člověk zorientuje a zjistí, že to celé vlastně dává smysl. Jedinou věcí, která může někoho odradit, je odemykání nových postav přes “gambu”. Naštěstí to není klasické „zaplať 2000 Kč, jinak budeš mít hovno“, protože i na S-tier postavy se dá dostat bez utracení jediného halíře, pokud člověk ví, jak na to a má i trochu štěstíčka.
Základním zdrojem obživy jsou v NTE Fony a bez Fonů si v Hethereau člověk prakticky ani neuprdne. Naštěstí existuje asi miliarda způsobů, jak je vydělávat, a přesně tady hra začíná předvádět svoji oblíbenou disciplínu – kradení mechanik ze všeho, co kdy někdo vydal, a jejich překvapivě funkční slepení dohromady. Můžete závodit v autech, hrát volejbal, hrát v kapele, budovat vlastní řetězec kaváren, „vykrádat banku“, dělat taxikáře nebo si třeba střihnout kariéru u místního PPL a rozvážet zásilky. A to je jen část aktivit, na které během hraní narazíte. Za vydělané Fony si potom můžete kupovat nemovitosti a následně je vybavovat, pořizovat nová vozidla a vylepšovat je nebo nakupovat nejrůznější bordel potřebný k upgradu postav. Tady ale přichází první výraznější připomínka toho, že ano, pořád hrajete free-to-play gacha hru, ale soudruzi v Číně potřebují taky něco žrát. Většina těchto aktivit spotřebovává City Staminu, která se automaticky obnovuje vždy v pondělí. Další energii lze doplnit energiťáky nebo pomocí speciální měny, takže pokud jste netrpěliví, můžete samozřejmě provést legendární kombo VISA + CVV, případně si tuto měnu postupně vydělávat v eventech a dalších částech hry. Osobně ale doporučuju si měnu šetřit na gambu nových postav, protože ty jsou podle mě mnohem důležitější než možnost odehrát o pár aktivit navíc. A aby náhodou na mapě zůstalo deset metrů čtverečních bez nějaké ikonky, je Hethereau samozřejmě nacpané také collectibly, různými hádankami a dalšími kravinami. Ty se ale na rozdíl od klasického ubisoftího vysávání mapy skutečně vyplatí řešit, protože za ně dostáváte další odměny.
Po audiovizuální stránce je NTE taky zatraceně povedené. Anime grafika vypadá nádherně, efekty jsou parádní a animace jsou smooth jak dětskej olejíček. Technická stránka mě překvapila snad ještě víc – optimalizace je na velmi dobré úrovni a osobně hraju v nativním 4K na High bez nějakých výraznějších lagů nebo propadů. Hethereau je navíc nádherně zpracované město, které svoji inspiraci Tokyem rozhodně nijak neskrývá, a hlavně působí živě. Prakticky pořád se kolem vás něco děje, někam můžete vlézt, něco seberete, objevíte aktivitu nebo vás zase nějaká chujovina odvede od toho, co jste původně chtěli dělat. Klasické vývojářské pravidlo, že by hráč měl zhruba každých 30 sekund narazit na něco, co zaujme jeho ADHD mozek, tady funguje dokonale. Hraju s japonským dabingem a ten je naprostý top, což vlastně nikoho nepřekvapí, protože Japonci a dabing jsou úplně jiný vesmír. Předrenderované cutscény jsou vyloženě pastva pro oči a prakticky pokaždé, když nějaká začne, víte, že se bude dít nějaká epická podívaná. Stejně povedená je hudba. Jednotlivé oblasti mají vlastní soundtracky a hra dokáže podle situace přepínat od pohodového městského chillování přes melancholii až po hudební náser během soubojů.
A na závěr dvě naprosto zásadní poznámky. Zaprvé, hra chce očividně velkou část peněz vydělávat prodejem kostýmů, což je poměrně odvážný obchodní model vzhledem k tomu, že většina placených kostýmů podle mě vypadá hůř než ty defaultní. A zadruhé, jen tady asi vývojářům přeplo natolik, že do své hry vytvořili další regulérní hru. Mód 999 Nights je součástí hlavního questu, jeho průchod zabere klidně 10–15 hodin a víc k němu kvůli spoilerům říkat nebudu. Snad jen to, že já už v něm nechal asi 25 hodin. Takže jsem si stáhl NTE, abych mohl hrát NTE, a místo toho hraju hru uvnitř NTE.
Pro: F2P bez nutnosti placení, anime GTA, postavy, Zankou, miliarda miniher a aktivit, stylizace, atmosféra.
Proti: Celkem nic moc kostýmy, eventy vyžadující vysoký level, pár anomálií bych bez návodu nedal.