Když jsem se pustil do brazilského dílka Overcast - Walden and the Werewolf, čekal jsem průšvih, ale až takový opravdu ne. Skoro se to nedalo hrát a poslední úroveň mě vytáčela k nepříčetnosti. Všechno ale pěkně popořadě.

Po spuštění se mi zobrazilo zvláštní menu, kde byla jen volba Game a křížek na vypnutí hry, pak jsem se dostal do dalšího menu se startem, nastavením, autory a koncem a následně se mi otevřelo třetí menu s výběrem kapitol. Už po tomhle jsem si o hře neudělal moc dobrý obrázek, ale tušil jsem, že to nejhorší mám ještě před sebou. Rozmazaný obraz bylo něco příšerného a těžko se mi ve hře orientovalo, s čímž mi moc nepomáhala ani mapa, na které nebyly některé oblasti zobrazeny úplně celé a někdy jsem se tak nacházel mimo ni. Navíc občas problikne lekačka a jednou jsem se i otrávil, takže jsem neviděl už skoro nic. Po prvních dvou úrovních se objevili nepřátelé, a to celé čtyři druhy (velký had, vlkodlaci, pavouci a kostry).

Co si budem povídat, Walden a vlkodlak je děs a hrůza, akorát to není způsobeno hororovými prvky, ale příšernou hratelností. Na střelbu hra není moc stavěná, Waldenovi totiž trvá přebíjení strašně dlouho a v podstatě nezbývá nic jiného, než běhat kolem nepřátel a doufat, že je udolám dřív, než se mě některý z nich dotkne. Navíc nejde ani ukládat pozici a spouštět jdou jen jednotlivé kapitoly, a po stisknutí Esc vyskočí jen nabídka doprostřed obrazovky, ale veškeré dění běží dál.

Je opravdu těžké hledat na tomto paskvilu nějaká pozitiva, snad ušla alespoň hudba? Asi ano. A ještě vlastně střelba z děla v nejkratší úrovni se mi líbila, ale to je opravdu vše. Protože tahle hra neobsahuje žádné varování před epilepsií, tak ho zmíním zde. Hraní Overcast - Walden and the Werewolf totiž dle mého odborného názoru může způsobit nejen epileptické záchvaty, ale může také spustit různé psychické poruchy, které se u hráče dříve neprojevily.