Zatímco si v dnešních dnech řada více či méně JRPG pozitivních hráčů užívá s jistou peckou z dílny francouzských vývojářů, já si pro své žánrové "poprvé" vybral remake sedmého a nejoceňovanějšího dílu kultovní série Final Fantasy. A po dohrání musím říct, že volba to byla velmi dobrá. Bylo to pro mě nové, bylo to svěží, bylo to až neuvěřitelně chytlavé, ale úplně nekritický taky nebudu. Nutno podotknout ale, že jsem hraním "objevoval Ameriku", tak prosím případně omluvte mou případnou vyjevenost z věcí, které jsou třeba žánrovým standardem.

Za zmínku rozhodně stojí soubojový systém, který k mé spokojenosti není tahový, ale spíše takovým real-time hybridem toho, co hráči z JRPG znají - tedy moderních rychlých hack'n'slash bojů s příměsí kouzel a skillů a několika pro ryze západní hráče atypickými mechanikami navíc. Ze začátku jsem tak příliš nerozuměl taktikám (jak vyvolat stavy pressure a stagger), které poměrně zásadně ovlivňují případný úspěch a neúspěch. Naštěstí na obtížnost normal byla první třetina hry vyloženě jednoduchá a řadu věcí mi odpouštěla. Nepřátel a druhů útoků je hodně, skillů, magických materií a různých jejich kombinací je také dost. Ničeho ale není přehnaně moc, takže jsem se postupným hraním ve všem docela dobře zorientoval. Řadové souboje jsou hezky svižné, velké bossfighty dokáží zaměstnat i na desítky minut. U mnoha soubojů jsem pociťoval, že bojuju na hraně svých možností, ale vyloženě prohrál jsem jen málokdy (když nepočítám výzvy v aréně). Za mě pro nováčka v žánru velice dobře nastavená obtížnost. Rozumná a férová výzva.

Zvykat jsem si musel i na celé to japanoidní pojetí, které si i vypůjčuje manýrismy z anime. Různá gesta, podivné posunky a celkově přepálené chování a stylizace postav. Ale zvykl jsem si rychle, protože pozápadnělé je to pořád dostatečně a ty postavy jsou většinou děsně super. To samé úplně nemůžu říct o příběhu jako celku. Ač mě jeho podání i díky postavám bavilo, je hodně epizodický a roztříštěný. Obsahuje celou řadu různých postav a příběhových črtů, ale jako někdo, kdo tuhle sérii teprve načnul, jsem měl u řady zápletek pocit, jako kdyby byly vytržené ze širšího kontextu. Možná, že pokračování věci více vyjasní, ale první část remaku prozatím působila jako nepříliš konzistentní kompilát různých motivů, přičemž některé části mě bavily více, některé méně.

Hodně svěží tu byl přístup k postavám a zejména těm ženským. Interakce s nimi jsou hravé, roztomilé a decentně sexy, což je přesný opak toho, co předvádí současné západní hry, kde jsou ženské charaktery jednak snahou je odsexualizovat a jednak často i vlivem nepříliš dobrého writingu někdy poněkud fádní. Tady nejenže jsou holky (a nejen ony) velice kvalitně vymodelované a hezky vypadající, ale jsou i zábavně živelné. S tím se pojí i uvolněný humor, který je často přepálený a ne za všech okolností mi úplně 100% sedl, ale... je to prostě svěží. Hráč si musí zvyknout na fakt, že realistické to prostě není a že v tomhle světě může úplně v pohodě mezi běžnými civily běhat nakorbený, celým městem hledaný, týpek s rotačákem místo ruky a s nikým to prostě nehne.

I tak mě ten setting bavil. Město Midgar byla radost prozkoumávat, byť uspokojení ze samotného exploringu bylo spíše průměrné. Většinou se putuje jen z bodu A do bodu B. Hra je hodně koridorová, dungeonoidní a plná poměrně prázdných chodeb, což může být jednak specifikum toho, že se jedná o remake staré hry, ale možná i žánrové. Upřímně, jak nejsem znalec žánru, tak nevím. Je ale fajn, že většinu herní doby jsem trávil v hlavním příběhu. Kromě několika miniher a arénových výzev se hráč dočká v ústředních hubech sérií vedlejších úkolů. Ty nestojí za moc a většinou jsou to jen primitivní fetch questy, ale nejsou nikterak otravné a dají alespoň hráči příležitost se zastavit, počumendovat po okolí, popř. si trochu dobrovolně zagrindit (zdravím Charllizeho tam hore). Jen toho vracení se v rámci subquestů do již projitých lokací např. skládky by nemuselo být tolik. A zase naopak mě trochu zamrzelo, že v horní, vizuálně daleko přitažlivější, steampunkově laděné části města hráč nestráví více času. Tam bych si klidně zagrindil dobrovolně. Naopak bych se v pohodě obešel bez všech těch výzev v arenách, ale holt hráči to asi u těchto her vyžadují.

Technologicky je úroveň grafiky trochu rozkolísaná. Někdy to vypadá jako hra z PS4 (hlavní příběhové huby) a někdy spíše jako z PS3 (některé dungeony, 2D pozadí). Jako celek žádný zázrak, ale stačí to. Stylizace je fajne. Modely postav, jak už jsem říkal, jsou parádní. Výkon na PS5 by ale s ohledem na vizuál mohl být lepší. Ani v režimu výkonu hra nejede vždycky úplně stabilně.

Pochválit musím také až na drobné výjimky soundtrack, který se fakt dobře poslouchá a udává hře specifický vibe. Vyvrcholení v podobě zpívaného medley složeného z ústředních skladeb u hezky zpracovaných závěrečných titulků výrazně umocnilo výsledný dojem z už tak nadupaného (byť poněkud šíleného) konce.

Byla to zajímavá a navzdory několika výtkám zábavná zkušenost. Na druhou část remaku zasazenou do tentokrát otevřeného prostředí se těším fest.