Na Night in the woods jsem narazil náhodou, když jsem hledal nějakou pomalou uklidňující meditativní hru, možná trochu filozofickou, která měla původně být vánoční dárek. Nakonec jsem zvolil Seasons after fall s tím, že Night in the woods někdy vyzkouším sám. Zpětně to hodnotím jako správné rozhodnutí.
Night in the woods je sice pomalá hra, možná i filozofická, ale určitě není moc meditativní a uklidňující. Na to se v ní řeší docela depresivní témata, což tedy samozřejmě není chyba hry.
Mně osobně ale přišla první polovina docela nezajímavá. Herní náplní to je opravdu více než adventura walking simulator, kdy drtivou většinu herního času strávíte chozením a rozhovory se všemi možnými postavami. Ty jsou většinou zajímavé a rozhovory dobře napsané, ale často jsem se přistihl při myšlence, o čem že ta hra vlastně má být? Protože další problém jsem měl s hlavní hrdinkou Mae, se kterou jsem se prostě nedokázal moc sžít, byla mi trochu nesympatická a její problémy mě tudíž moc nezajímaly. Takže příběh a pozvolné naťukávání, co že se to vlastně na výšce událo, mě spíš ubíjelo, než zajímalo. V první polovině totiž jenom tak chodíte, povídáte si s různými postavami, poznáváte město a já moc netušil, kam to vlastně celé plyne. Spousta námětů se nakousne a nic se z nich nevyklube (tátův vyléčený alkoholismus, matčiny výkyvy nálady, vztah s expřítelem, chladný vztah s tetou…), což by nebylo nutně na škodu, ale sakra… ono. Se. Tam. Opravdu. Skoro. Nic. Neděje. A když se tam něco dělo, nepřišlo mi to vůbec zajímavé.
Už už jsem si říkal, že hra prostě není pro mě a vykašlu se na ni, ale naštěstí to zachránila její druhá polovina. Ta mě zapůsobila jako kbelík vody, který na mě někdo vychrstnul při usínání v půlce nudného divadelního představení – máme zde mysteriózní až hororovou zápletku a napínavý průzkum několika lokací. Sice to jednoduchý walking simulator gameplay (řečeno hezky česky) pro mě opět trochu zazdil, ale rozhodně to bylo MNOHEM zajímavější než to budování atmosféry a postav, které mi hra nabídla dosud. Navíc mi pak už i Mae kvůli tomu, co se ve hře stane a jejím „dospělejším“ reakcím, přišla mnohem snesitelnější.
Kolem a kolem je to celé o tom, jak vám hlavní postava, herní náplň a příběh sedne. Na mě osobně zas tak moc nezapůsobil (i když druhá polovina hry byla mnohem lepší), ale soudě dle hodnocení hry jsem v menšině.
Určitě ještě musím pochválit soundtrack, ten se hodně povedl.
Herní výzva 2024 - Ukradené Vánoce (HC)
Night in the woods je sice pomalá hra, možná i filozofická, ale určitě není moc meditativní a uklidňující. Na to se v ní řeší docela depresivní témata, což tedy samozřejmě není chyba hry.
Mně osobně ale přišla první polovina docela nezajímavá. Herní náplní to je opravdu více než adventura walking simulator, kdy drtivou většinu herního času strávíte chozením a rozhovory se všemi možnými postavami. Ty jsou většinou zajímavé a rozhovory dobře napsané, ale často jsem se přistihl při myšlence, o čem že ta hra vlastně má být? Protože další problém jsem měl s hlavní hrdinkou Mae, se kterou jsem se prostě nedokázal moc sžít, byla mi trochu nesympatická a její problémy mě tudíž moc nezajímaly. Takže příběh a pozvolné naťukávání, co že se to vlastně na výšce událo, mě spíš ubíjelo, než zajímalo. V první polovině totiž jenom tak chodíte, povídáte si s různými postavami, poznáváte město a já moc netušil, kam to vlastně celé plyne. Spousta námětů se nakousne a nic se z nich nevyklube (tátův vyléčený alkoholismus, matčiny výkyvy nálady, vztah s expřítelem, chladný vztah s tetou…), což by nebylo nutně na škodu, ale sakra… ono. Se. Tam. Opravdu. Skoro. Nic. Neděje. A když se tam něco dělo, nepřišlo mi to vůbec zajímavé.
Už už jsem si říkal, že hra prostě není pro mě a vykašlu se na ni, ale naštěstí to zachránila její druhá polovina. Ta mě zapůsobila jako kbelík vody, který na mě někdo vychrstnul při usínání v půlce nudného divadelního představení – máme zde mysteriózní až hororovou zápletku a napínavý průzkum několika lokací. Sice to jednoduchý walking simulator gameplay (řečeno hezky česky) pro mě opět trochu zazdil, ale rozhodně to bylo MNOHEM zajímavější než to budování atmosféry a postav, které mi hra nabídla dosud. Navíc mi pak už i Mae kvůli tomu, co se ve hře stane a jejím „dospělejším“ reakcím, přišla mnohem snesitelnější.
Kolem a kolem je to celé o tom, jak vám hlavní postava, herní náplň a příběh sedne. Na mě osobně zas tak moc nezapůsobil (i když druhá polovina hry byla mnohem lepší), ale soudě dle hodnocení hry jsem v menšině.
Určitě ještě musím pochválit soundtrack, ten se hodně povedl.
Herní výzva 2024 - Ukradené Vánoce (HC)