Asie mě nikdy moc nebrala, ale raketomet, který má v sobě zabudovaný odpalovač atomové bomby, to už je jiná káva. Lo Wang si mě získal ihned po nainstalování do jednoho z mých prvních PC (byla to zřejmě 486 DX 45Mhz) v roce 1997. Pamatuji si, když jsem s katanou přepůlil prvního mutanta, to byla panečku podívaná! - do té doby pro mě nevídaná. Arzenál samozřejmě obsahoval klasické kousky, ale zůstal jsem věrný krájení zbraní na blízko pokaždé, když to šlo. Hlavní hrdina sypal hlášky jako na běžícím pásu, což bylo u DOOMovek v té době běžné a nikdo proti tomu nic nenamítal. Krvavější hra už byl snad jen Blood, který vyšel měsíc po vydání tohoto skvostu. Dodnes si k tomuto titulu rád sednu a zahraji si jej pro jeho výtečné kvality, skvělou hudební stránku, hlášky a výborný arzenál nepřátel, hlášek a zbraní. Dodnes si vzpomínám na souložící králíčky nebo nahé gejši, dokázali totiž okořenit hru na správných místech. Tento titulů nestárne, to vám povím, jediné, co zaostává, je engine, ale opět (podobně jako u her DOOM, Wolfenstein, Blood, atd) vyšla řada modifikací či naprostých předělávek, díky kterým se ke hraní vracejí pamětníci dodnes. Určitě vřele doporučím i Shadow Warrior 2013, ze kterého jsem měl původně docela obavy, ale ukázal mi, že se nebojí razit podobnou cestu jako předchůdce. Pokud jste nezkusily ani jedno, upalujte to dohnat.