Arx Fatalis je duchovní nástupce Ultimy Underworld. Pokud máte na tuto dvoudílnou sérii krásné vzpomínky, budete se v něm cítit jako doma. Já s ní mám jen letmou zkušenost, takže mi připomněl Stonekeep, občas Metro 2033 a s trochou představivosti Deus Ex.

Zápletka je překvapivě originální. Životodárná hvězda světa Exosta pozvolna vyhasíná. Ve snaze zachránit alespoň trosky svých civilizací zvolili nešťastní obyvatelé stěhování do podzemí. Vzniklo několik izolovaných pevností, které spolu udržují sporadické styky díky odvaze a obětavosti členů guildy Cestovatelů. Ti jediní se odváží vyjít na věčně temný, zmrzlý povrch.

Hrdina svou pouť začíná (i končí) sólo. Rozvoj postavy se dá vést libovolným směrem, pomocí prostého přidávání dovednostních bodů, přičemž možnosti jsou široce rozkročené mezi válečníkem, zlodějem a mágem. Hra ustojí i opatrné experimentování, ale protože zkušeností není nekonečno a nepřátelé dokáží potrápit, je dobré držet se při zemi. Soubojový systém vyžaduje trochu cviku a ještě více to platí o magii. Kouzlí se pomocí malování obrazců z run, což je náročné na čas a na přesnost. V praxi to znamená, že než namalujete fireball, krvácíte v bezvědomí na podlaze. Naštěstí se dají tři kouzla připravit do zásoby.

Mechaniky hry obsahují několik zdánlivě zbytečných, ale užitečných dovedností. Je možné kovat zbraně, péct, lovit ryby, páčit zámky, krást, míchat lektvary nebo prozkoumávat tajné chodby. Také je možné všechno ignorovat a spolehnout se na hrubou sílu. Z Arx Fatalis čiší komplexita a každý průchod umírajícím světem může být úplně jiný. Tomu odpovídá i příběh. Není to koridor, ale připomíná spíše říční deltu. Ať už si vyberete jakoukoliv cestu, skončíte v tom samém cíli.

Rasy usídlené v Arx Fatalis se sice snažily o idealistické soužití, ale postupně to mezi nimi začalo skřípat a nakonec se jejich vztahy zvrhly do neustálých potyček. Putování podzemím je tedy nebezpečným podnikem. Všichni jsou podezíraví, případně rovnou útočí. Problémy a překážky mají vícero řešení, bohužel málokdy se mi podařilo najít jinou alternativu než "vezmu ho po hlavě mečem". Schůdnou variantou se zdá být stealth, ovšem na úspěšné plížení je nutné budovat postavu.

Hra se tváří jako dungeon, ale podstatou se blíží adventuře. Aby se otevřela možnost dalšího postupu, je často nutné splnit podmínku v nesouvisející lokaci. Neustálému bloudění a hledání cesty se tedy nevyhnete.

Plnění questů vyžaduje pečlivé procházení chodeb a prozkoumávání zákoutí, ale jen málokdy jsem musel přemýšlet. Těch několik puzzlů není žádná výzva a chvíle zoufalství přicházely především kvůli zlomyslně schovaným předmětům, nebo proto, že bylo nutné do puntíku dodržet postup o několika krocích. Například s obří krysou v trpasličích dolech jsem se potýkal celé dopoledne a následná výroba meče zabrala podobně času. Pár vedlejších úkolů jsem úplně ignoroval a jsem si téměř jistý, že někde v bludišti byly oblasti, do nichž jsem se vůbec nedostal.

Zdaleka nejsilnější stránkou hry je překrásně vykreslený a neuvěřitelně atmosférický svět. Prostředí je parádní a vypiplané do skoro absurdních detailů. Proto mi ani nevadilo chodit od ničeho k ničemu, kochat se jeskyněmi a poslouchal okolní zvuky. Občas jsem zatoužil aby vývojáři zdivočeli, roztáhli herní plochu na několikanásobek a dotáhli koncept do "podpovrchového Skyrimu". Částečně se to dá realizovat svépomocí, ale na plnohodnotný zážitek chybí specializovaná NPC a strom questů není dost košatý.

Ke hře existuje patch/mód Arx Libertatis. Doporučuji ho minimálně zkusit, protože opravuje několik grafických bugů a "zjemňuje" kouzlení. Bez něj jsem nakreslil každou desátou runu, s ním jsem uspěl třikrát z pěti pokusů. Nejsem si ovšem jistý, jestli opravuje opravdu vše, protože závěrečný souboj jsem absolvoval proti netečnému a úplně neškodnému protivníkovi.