Herní výzva 2019 - #6 „Severní vítr“
Na Limbo od studia Playdead jsem si brousila zuby už celkem dlouho. Nakonec až díky herní výzvě na letošní rok jsem se do toho všeho pustila.
Limbo je super jednohubkou, kterou lze za pár hodin dokončit celou, takže nelituji svého času a zároveň děkuji kamarádům za doporučení. Vizuální stránka hry je jednoznačně jednou z mnoha věcí, co lze na hře chválit. Totální minimalismus, hrátky se stíny a světlem, se strachem a zároveň krutostí. Jo, to mám opravdu ráda.
Netušila jsem, že mě bude Limbo tak moc neskutečně bavit a za jeden večer ho prostě budu chtít projít celý. Hra si nebere servítky ze smrti a už od začátku poznáte, že se jí nejde vyhnout. Tedy pokud netušíte, jak místní svět funguje. Některé pasáže totiž pochopíte, až když zemřete a uvidíte, že musíte volit jiný způsob, jak se přes ně dostat. S některými částmi jsem měla problém. No stydím se trochu, ale nakonec jsem úspěšně dohrála celou hru. Nikdy mi nevadili pavouci, ale tady mi udělali pořádnej bordel a místy jsem byla fakt otrávená. Fuj! Nezapomenu na ten moment, kdy mě první pavouk rozšmalchoval jako by nic. Některé části mi udělaly starost je splnit, takže hráč se ke zdárnému vyřešení dostane jenom tím, že vyzkouší více možností. Někdy jsem až myslela, že můj hloupý plán nevyjde, ale nakonec fungoval a úspěšně mě posunul dál.
Nejsem nějaká velká hráčka plošinovek nebo logických her, ale jsem velmi ráda za možnost si hru zahrát a určitě jí někdy zkusím znovu. Tedy až ze mě vyprchají ty frustrující pocity, kdy jsem několikrát za sebou umírala a nevěděla jsem kudy kam. Ještě, že jsou ty internety a člověk si může najít návod. Byl to zážitek, což potvrzuje i dost vysoké hodnocení. Možná na druhé zahrání hodnocení snížím nebo zvýším, kdo ví. Prozatím však 90%.
Na Limbo od studia Playdead jsem si brousila zuby už celkem dlouho. Nakonec až díky herní výzvě na letošní rok jsem se do toho všeho pustila.
Limbo je super jednohubkou, kterou lze za pár hodin dokončit celou, takže nelituji svého času a zároveň děkuji kamarádům za doporučení. Vizuální stránka hry je jednoznačně jednou z mnoha věcí, co lze na hře chválit. Totální minimalismus, hrátky se stíny a světlem, se strachem a zároveň krutostí. Jo, to mám opravdu ráda.
Netušila jsem, že mě bude Limbo tak moc neskutečně bavit a za jeden večer ho prostě budu chtít projít celý. Hra si nebere servítky ze smrti a už od začátku poznáte, že se jí nejde vyhnout. Tedy pokud netušíte, jak místní svět funguje. Některé pasáže totiž pochopíte, až když zemřete a uvidíte, že musíte volit jiný způsob, jak se přes ně dostat. S některými částmi jsem měla problém. No stydím se trochu, ale nakonec jsem úspěšně dohrála celou hru. Nikdy mi nevadili pavouci, ale tady mi udělali pořádnej bordel a místy jsem byla fakt otrávená. Fuj! Nezapomenu na ten moment, kdy mě první pavouk rozšmalchoval jako by nic. Některé části mi udělaly starost je splnit, takže hráč se ke zdárnému vyřešení dostane jenom tím, že vyzkouší více možností. Někdy jsem až myslela, že můj hloupý plán nevyjde, ale nakonec fungoval a úspěšně mě posunul dál.
Nejsem nějaká velká hráčka plošinovek nebo logických her, ale jsem velmi ráda za možnost si hru zahrát a určitě jí někdy zkusím znovu. Tedy až ze mě vyprchají ty frustrující pocity, kdy jsem několikrát za sebou umírala a nevěděla jsem kudy kam. Ještě, že jsou ty internety a člověk si může najít návod. Byl to zážitek, což potvrzuje i dost vysoké hodnocení. Možná na druhé zahrání hodnocení snížím nebo zvýším, kdo ví. Prozatím však 90%.
Pioneers of Pagonia